Návod na použití člověka, část třetí - závěr

Plnohodnotný kočičí život zdaleka nespočívá jen v jídle a spánku, je vyplněn celou řadou dalších činností. V posledním dílu tohoto mňoukání se zmíním alespoň o některých z nich, respektive o tom, jak vést své dvounožce k tomu, abychom si své spolubytí s nimi mohli naplno užívat.

Linda

Každé maličké kotě dobře ví, jak jsou pro nás důležité různé hry, případně vzájemná zápolení. Představují totiž výborný tréning pro lov a udržují nás v perfektní kondici. Některé kočky se před volbou lidské rodiny domluví mezi sebou a nastěhují se k ní v páru nebo i ve větší skupince, ty se pak mohou vesele prohánět a soutěžit o teritorium mezi sebou. Mnohé jsou však samotářštějšího založení a k těmto aktivitám si musí vychovat člověka.

Samozřejmě, že dvounožec není kočka, našim schopnostem a dovednostem se prostě vyrovnat neumí. Tuto skutečnost sice nemůžeme změnit, ale můžeme ji s výhodou využívat ke svému pobavení. Už jste někdy zkoušeli vylézt na strom a začít se před starostlivým dvounožcem naoko zoufale tvářit, že se bojíte seskočit dolů? Pokud ne, vřele tuto hru doporučuji. Člověk se vás napřed bude snažit přesvědčit o tom, že jste přece mrštná kočka a slezení pro vás nemůže být žádný problém. K těmto slovům musíte zůstat hluší, protože poté se bude člověk pokoušet vylézt na strom po kočičím způsobu, což se mu samozřejmě nepodaří. Po několika neúspěšných pokusech vyhoupnout se na větev pod vámi překoná svou lenost a vydá se pro žebřík. V tuto chvíli vám vaše hra nabízí dvě různé varianty pokračování.

Ta kratší spočívám v tom, že pěkně počkáte, až se člověk připlahočí s žebříkem ke stromu, pečlivě si jej postaví a začne se chystat k výstupu nahoru. V tomto okamžiku jakoby nic sami seskočíte dolů, doporučuji nejladněji, jak jen dokážete. Dočkáte se sice člověčího nespokojeného mrmlání, které je však mnohonásobně vyvážené jeho naprostým údivem. Vlastně obdivem, jak jste to nakonec perfektně zvládli sami. Tato varianta je vhodná také v případě, pokud víte, že váš dvounožec je dost velké nemehlo na to, aby při lezení na žebřík spadl a natloukl si.

Pokud je váš člověk dostatečně šikovný a nemusíte se bát, že by se při této hře zranil, můžete si vychutnat její delší variantu. Necháte dvounožce vylézt na žebřík, a když po vás začne natahovat ruce, aby vás zachránil, se zoufalým mňoukáním se přesunete někam na druhou stranu stromu. Dvounožec sleze, přemístí žebřík a znovu se vydá za vámi. Tento „úhybný manévr“ lze podle libosti opakovat tak dlouho, dokud vás celá hra nepřestane bavit. Nakonec můžete ladně seskočit jako u kratší varianty, případně pokud chcete udělat svému dvounožci radost, dovolíte mu, aby vás vzal do rukou a snesl dolů. Toto zakončení je však možné provádět pouze s výjimečně šikovnými dvounožci, jinak by mohl spadnout i s vámi a natloukl by si o to víc.

V každém případě je vhodné dvounožce za splněný úkol nějakým způsobem odměnit. Klasickou pochvalou může být hlasité předení a šmajchlování, poněkud originálnější odměnou je čerstvě ulovená myš, donesená dvounožci k nohám ještě v živém stavu. Člověk ji sice s největší pravděpodobností odmítne, ale bude vědět, že jste mu přinesli to, co sami považujete za nejlepší.

Vedle her je pro nás kočky nesmírně důležité pečování. Nejen o vlastní osobu, ale samozřejmě též o někoho jiného. Většina s nás, které jsme se rozhodly pro život s člověkem, nemá svá vlastní koťata, a tak se objektem naší péče stává právě člověk.

O jeho duševní zdraví a pohodu pečujeme jednak pasivně, svou krásou, jejíž neustálé obdivování mu opakovaně zlepšuje náladu, a dále svým předením, které ho uklidňuje. Další formou naší péče jsou různé aktivity, jež volíme takovým způsobem, abychom člověka odvedli od činností, které mu škodí. Příkladem budiž ta divná věc, které dvounožec říká televize. Spoustu času trávívá sledováním obrázků a posloucháním řečí, které z ní vycházejí, a přitom se obvykle nezdravě rozčiluje. Není nic jednoduššího, než se před tou věcí pohodlně usadit a pustit se do hygieny. Nevím sice, proč lidi tolik fascinuje pohled na myjící se kočku, ale spolehlivě to funguje. Dvounožec se sice bude pravděpodobně chvíli zlobit, že mu překážíme ve výhledu, ale brzy to vzdá a televizi vypne, protože mu dojde, že pohled na nás je pro něj daleko prospěšnější.

O fyzické zdraví dvounožce pečujeme brzkým ranním buzením, protože dlouhé vyvalovaní v posteli mu neprospívá. Dále různými podněty k pohybu, jimiž ho nutíme k tomu, aby nás včas krmil, honil se s námi, vyndával naše hračky z pod kusů nábytku a podobně.

Závěrem třeba mňouknout, že ať už vychováváme svého dvounožce jakýmkoli způsobem, měli bychom to činit tak, aby byl spokojený a šťastný. Šťastní lidé jsou totiž pro nás tím nejlepším personálem a své štěstí pak přenášejí i na nás.

Související články: Část první - jídlo, část druhá - spánek