Návod na použití člověka, část první - jídlo

Mnohé z nás dávají přednost soužití s člověkem před zcela nezávislým životem v přírodě. Vybíráme si své dvounožce, případně celé lidské rodinky, umožňujeme jim žít v našem obydlí a užívat si naší přítomnosti, za což samozřejmě požadujeme nepřetržitou službu. Musíme se však naučit své lidi správně ovládat, abychom se od nich dočkaly takové péče, jakou samy považuje za nejlepší. Drtivá většina nás koček se tuto celkem jednoduchou činnost naučí sama od sebe díky své přirozené inteligenci, některé však mohou vzít za vděk tímto návodem.

Linda

I když jsme od přírody masožravé a živíme se tím, co si ulovíme, dost těžko můžeme od člověka očekávat, že nám bude nosit domů živé myši a nechávat nás, abychom si je chytaly. Lov tedy považujeme spíš za zábavu, jíž se můžeme věnovat například na zahradách svých domů. Přísun kvalitní a plnohodnotné stravy tedy požadujeme od člověka. Ideální frekvence jejího podávání je jedenkrát za den, pro méně chápavé a pro maličká koťata přidávám upřesnění, že to znamená nepřetržitou dodávku čerstvého jídla do misky.

Záleží na každé z nás, jaký druh stravy považuje za nejlepší a nejchutnější. Jsme však většinou tolerantní a obvykle netrváme na tom, aby se jednalo výhradně o syrové maso. Naše chutě bývají konzervativní, a tak je dobré vychovat si lidi k tomu, aby nám podávali to, nač si zvykneme, čímž může být třeba určitý typ konzerv a granulí. Přitom však, pokud to máme rády, nezapomínejme vyžadovat co nejčastější zpestření nějakou vybranou lahůdkou. Tou může být například kvalitní hovězí maso, játra, losos, vajíčka, vše samozřejmě v syrovém stavu. Platí zde jedno základní pravidlo, čím dřív se nám podaří, aby si člověk osvojil naše stravovací návyky a potřeby, tím líp.

Co tedy dělat, pokud se nám člověk pokouší podstrčit něco, co nám nechutná? Jestliže tak učiní poprvé, případně se to stává jednou za hodně dlouhé časové období, můžeme být shovívavé a považovat to za omyl. V takovém případě zlehka přičichneme k plné misce, otočíme se, podíváme se člověku do očí, přičemž nasadíme tázavý a zároveň pohrdavý pohled. Nedočkáme-li se okamžité nápravy, přidáme mňoukání. Samozřejmě hodně hlasité, musíme si totiž uvědomit, že lidé jsou proti nám tvorové téměř hluší.

Pokud je náš člověk natvrdlý a odmítá pochopit, že nám jím nabízené jídlo nechutná, jsme nuceny přistoupit k nápravným opatřením. Těch je celá škála od nejjemnějších až po docela důrazná. Jedním z těch jemnějších, vhodných pro měkké potraviny je například vyndání packou z misky a roztahání po celé místnosti. Naopak jedním z těch tvrdších a většinou velice účinným bývá takzvaná reklamace. Upozorňuji, že je hodně důrazné, kočky útlocitného založení proto ať raději přeskočí následující text. Toto opatření vyžaduje určitou dávku sebezapření, nejprve je třeba se přemoci a trochu toho nechutného jídla sníst, čím se nám jej podaří do sebe dostat víc, tím lépe. Hned poté zvolíme to správné místo a na něm danou potravu vyreklamujeme. K tomuto účelu bývají vhodné například drahé koberečky (funguje zejména na lidské samičky) nebo klávesnice počítače (funguje univerzálně).

Další věc, na kterou si musíme dát při ovládání člověka pozor, je jeho liknavost. Jak už jsem mňoukla před chvilkou, nejlepší variantou je trvalý přísun čerstvé potravy do misky. Někdy však nemusíme být tak přísné a můžeme se spokojit s krmením na požádání. Tedy na výzvu, jíž člověku předkládáme pokaždé, když dostaneme hlad, například brzy ráno. Někteří lidé jsou však liknaví a většinou se jim nechce vstávat, případně když vstanou, mylně se domnívají, že mohou dělat bůhvíco a s naším krmením otálet. Pokud tedy náš člověk není natolik inteligentní, aby se vzbudil na naše první mňouknutí, okamžitě vyskočil a šel nám naplnit misku, musíme ho k tomu přimět.

Jestliže nenocujeme v člověčí ložnici, je vhodné naučit se otvírat dveře této místnosti šikovně cíleným skokem na kliku. Tato sportovní disciplína je vcelku jednoduchá a každá průměrně šikovná kočka si ji osvojí během chvilky. Dobré je skočit tak, aby přitom vznikl co největší rámus. Samotné buzení je ryze individuální, někomu stačí chvilka předení nebo více či méně hlasitého mňoukání, jiný potřebuje, abychom si v jeho posteli pořádně zacvičily. Například na lidské samičky je velmi účinné párání lůžkovin drápky.

Když se nám konečně podaří dostat člověka z jeho pelíšku, ještě nemusíme mít vyhráno, mnohdy je nutné ho k naší misce popohánět. Opět máme k dispozici řadu způsobů, například vcelku nevinné pletení se pod lidské nohy. Pokud tento jednoduchý trik nepomáhá a člověk se loudá nebo se snaží jít jinam, můžeme k pletení přidat šplh. Ostré drápky na rozespalého člověka obvykle platí nejen v daný okamžik, ale i jako prevence do příštích rán.