Nevím čím to, ale ve chvílích hladu (třeba na vodě v lodi kdy do kempu bylo ještě asi 6km) jsem pociťovala neodolatelnou chuť na buřta jak ho popisujete - se špekovými kousky a s karcinogeny po povrchu.

Nechci to pitvat z hlediska výživových hodnot, moje tělo prostě chce své....

Vám

( Buřty a klobásy na Václaváku si pamatuji z doby kdy stály pod deset až do doby kdy stály kolem padesáti. Teď jsem v Praze pár let nebyla, ale v hlavě mám jakousi mlhavou informaci že už se tam neprodávají ?)

Mají tam různé stánky s lecjakými pochutinami, ale ty pravé voškliváky už ne. A nezlobte, Hani, mám na něj taky chuť, a to nejsem nikde na lodi

My mu rikali pecenak a byl vybornej, krasne spekovatej. Bylo to prvni na co jsem si zasel kdyz se otevrely hranice. Tenkrat to byl stanek nekde u mlicnyho baru. vedle mne tam stali dva Rekove a ohrnovali nad nim nosy. a ja se s chuti do toho pecenaka zakous az tomu blizsimu rekovi vysrtik proud omastku na jeho bile kalhoty. Sice blbe koukal ale nerikal nic, protoze zrejme me omluve berozumel.

A drive, byla to jedna z mala moznosti dostat po pulnoci jeste pivo.

Jo

Pamatuju, když jsem se vracíval ze šenku okolo půl noci - vždycky báječně bodnul.

Bodejť by ne, Tome