díky.

Jene, máš pravdu, je to všechno v lidech. Přidám osobní zážitek. Nastoupíli sme s mojí mladší sestrou před pár lety před hl. nádražím v Brně do "šaliny". Sice ne plná, ale všechna sedadla obsazená. Moje mladší sestra má středně těžkou osteoporézu a má dokonce nějakou průkazku na sedadla pro postižené, ale jí je hanba si o to sedadlo požádat, raději se snaží stát. V šalině hromada mladých a "bílých" ale i když viděli, že sestra má očividně problémy se stáním (já ji musel za jízdy přidržovat) tak nikdo se ani nehnul. Po chvilce vstal jeden cikán, který si problému sestry všimnul, uvolnil sedalo a říká, paní, pojďte si sednout. Sestra z toho byla dost vykulená, pak mi potichu řekla, no vida, tak bílý mě mě nechají v klidu stát a cikán mě pustí sedět.

Zajímavé Dane, ale nikoli překvapivé.

Jo, je to tak...

Je to proste v lidech. Klari, dik:).

Když ji miluješ, není co řešit... Není to nějaká reklama? No možná, že i realita. Tak nějak, někdy.

Ne, reklama na růže to není. Jen přepis jednoho vyslechnutého zážitku