Adventní výstava přinesla spoustu kočičího štěstí, ale i trochu smutku

Dnešní umísťovací výstava útulkových koček v kavárně U chlupatýho ducha v centru Prahy byla pro mnohé lidské a kočičí bytosti úspěšná. Mezi vší radostí se však objevilo i pár momentů, které nepotěšily dvounohé ani čtyřnohé.

Pořadateli výstavy byly útulky Občanské sdružení na ochranu zvířat Podbrdsko, Chlupáči v nouzi a Srdeční záležitost. Měl jsem tu čest, že jsem o tomto adventním čase mohl být svědkem lidské i kočičí radosti, navázání mnoha přátelství na celý život mezi člověkem a zvířetem. Máte-li ve svém srdci lásku ke kočkám, rád se vámi o kousek té radosti podělím. Možná, že některé z těch chlupatých tvorečků poznáte z předchozího článku.

Mladičkého Méďu si vyhlédla paní Martina a on se stěhuje do pražských Dejvic k jejím současným čtyřem kočkám. Držme mu palce, ať si ve svém novém společenství prosadí to správné kocouří místo.

Jimmy to bude mít možná jednodušší. Za svůj nový dvounohý personál si zvolil pana Josefa, společně s ním se přesouvá do pražského bytu k jedné kočičí kamarádce.

Zrzoun. Životem zkoušený kocour, někdejší berounský bezdomovec, který to už kdysi málem vzdal. Nový životní elán se mu rozproudil v žilách až poté, co se ho ujali lidé z podbrdského útulku, postarali se o jeho zdraví a obživu. Dnes se na něj usmálo štěstí, dříve, než jsem ho stačil vyfotit, se odebral do Českých Budějovic se svou novou kamarádkou paní Věrou.

Simonce se rozhodl poskytnout nový domov pár malých lidí, Věra a Lukáš z pražských Záběhlic. Přejme jim spoustu společné radosti a štěstí.

Pětiměsíční Jasněnka je už připravená na cestu a pohledem z přepravky se loučí se svými útulkovými opatrovníky. Těší se na nový domov v Praze u mladého pána Daniela.

Kočičí maminka Saša se společně s kocouřím synkem Janíkem a dcerkou Johankou dostala do podbrdského útulku od paní, která nezvládala péči ani o své vlastní děti, natož o kočky. Oba mladí získají novou zkušenou mámu, tentokrát dvounohou. Stěhují se k paní Evě do Modřan, která se s láskou a příkladnou péčí stará o dalších dvacet koček.

Maminka Saša si oddychne od svých dětí, které jí konečně „vylétly do světa.“ Vyhlédla si dvojici příjemných lidiček, Annu a Ondru.

Prskavka a Rozárka. Před sedmi léty si je jako malá koťata vzala s útulku jedna paní. Nyní si našla nového přítele, který má alergii na kočky a Prskavka s Rozárkou to měly rázem spočítané, putovaly zpátky. Nechci soudit, nic o tom nevím, dokonce ani netuším, jestli se jedná o alergii opravdovou nebo o tu v uvozovkách. A tak vám raději povím jeden skutečný příběh.

Před víc než čtyřiceti roky se jeden dvacetiletý mladík zamiloval. Předmětem jeho lásky se stala krásná slečna a on si stavěl vzdušné zámky, snil o tom, jak s ní stráví celý svůj život. Zpočátku se všechno jevilo krásné a nádherné, z těch dvou se stal párek vrkajících holoubků. Pak přišel najednou zlom, mladíček zjistil, že se slečna nesnese s jeho mourovatou Madlenkou, protože nemá ráda kočky. Navzdory přesvědčování a poté velkému žalu a trápení se dlouho nerozhodoval a se svou milou se rozešel.

Nedlouho poté si náš mladík našel jinou, život mu časem ukázal, že tentokrát tu pravou. A jakpak je to dnes s tím naším tehdejším mladíčkem? Pravě teď buší do klávesnice svého noťasu cosi o kočkách, ta jeho pravá sedí poblíž a připravuje nějaké fotky. Místo dětí, které jim už dávno vyrostly, kolem nich dovádějí dva půlroční kočičí puberťáci.

Moc bych si přál, aby se i Prskavce s Rozárkou podařilo nalézt nějaké dvounožce, kteří pro ně tentokrát budou těmi pravými a které budou moct těšit svým kočičím dováděním.

Pro mnohé udatné kocouří pány, krásné kočičí paní a slečny, i roztomilou kočičí omladinu byl tedy dnešní den před druhou adventní nedělí šťastný. Kromě Prskavky s Rozárkou však zůstala v našich útulcích ještě celá řada chlupatých, předoucích a občas i drápkatých stvoření, která též touží po hřejivém lidském náručí. Čekají, až se jich ujme někdo, kdo je bude mít opravdu rád a koho jejich kočičí rošťárny neomrzí tak, aby je zklamal a zbavil se jich třeba pár týdnů po Vánocích.