Pátek 6. prosince 2019, svátek má Mikuláš
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pátek 6. prosince 2019 Mikuláš

Montyho smutný příběh s otevřeným koncem

17. 11. 2019 17:59:25
Mám rád příběhy se šťastným koncem, ať už lidské nebo zvířecí. Jenže v životě se ne vždy daří, a tak vám dnes mohu nabídnout jen několik příběhů se slibným začátkem. A k tomu jeden, v němž by toho štěstí bylo moc a moc zapotřebí.

Nejdříve tedy ty slibné začátky, spočívající v nových nadějích útulkových koček, které nalezly své lidské rodiny na sobotní umísťovací výstavě v Botanické zahradě v Praze Na Slupi.

Akce byla tentokrát skutečně zdařilá, nové domovy se podařilo najít čtyřiačtyřiceti roztomilým čtyřnožcům z osmdesáti zúčastněných. Podařilo se mi zadokumentovat jen pár z celé té řady nově vzniklých kočkolidských přátelství.

A teď už konečně ten slíbený příběh, jehož hlavní aktér na své štěstí teprve čeká a není vůbec jisté, jak to s ním dopadne. Není to kočka ani kocour, je to pes jménem Monty a před několika dny mi o něm vyprávěla moje známá paní Helena.

Montyho si před pár měsíci přivedl z útulku Vašek, přítel Jindřišky, kamarádky paní Heleny. Je to nečistokrevný bígl a, popravdě řečeno, Vašek si ho vůbec neměl brát. Kdo se ve psech aspoň trochu vyzná, dobře ví, že bígl je sice učenlivý a přátelský pes, ale k tomu, aby byl v pohodě, potřebuje náležitou výchovu a dennodenní pořádnou porci pohybu. Ono se ne nadarmo říká: „Chceš, aby byl tvůj bígl spokojený? Tak s ním uběhni nebo aspoň ujdi každý den dvacet kilometrů, jinak s ním budeš mít doma peklo.“

Jenomže Vašek si podle Heleniných slov nebral Montyho proto, aby měl psího kamaráda, kterého nejdřív pořádně vychová a pak se s ním bude předhánět v utužování tělesné kondičky. On si ho prostě vzal, jak to bohužel někteří lidé dělají, aby se s ním mohl vytahovat a ohromovat své okolí, jaké má pořádné psisko.

Není mi jasné, jak mohli útulkáři Montyho Vaškovi vůbec dát. Pokud vím, tak tihle lidé si obvykle dost hlídají, komu své zvíře svěří do péče. I když možná ne všude jsou vždy tak důslední, jak by mohli být. Nebo se jim nepodařilo správně odhadnout Vaškovy skutečné úmysly s Montym, někteří lidé holt dokážou mlžit, až se jim od pusy práší.

Zkrátka Monty se dostal k Vaškovi a Jindřišce, ale než aby si mohl pořádně vybíjet svou pověstnou bíglí energii venku, sedí zavřený sám doma a čeká, až se jeho lidé uráčí přijít. Za což se jim pochopitelně odvděčuje po svém, tedy hlasitým mnohahodinovým štěkotem, roztahanými věcmi, rozkousaným nábytkem a podobně. Vašek ho za ten bordel trestá, což je úplně špatně, protože má-li být zvířeti dáno najevo, že provedlo něco, co nemělo, musí se to udělat okamžitě po činu. Jinak to ten tvor nedokáže pochopit a bere to jako úplně zbytečný útok.

Pak vezmou Vašek s Jindřiškou Montyho na desetiminutovou procházku a diví se, že se ten pes chová nevypočitatelně. Tahá na vodítku, je-li navolno, tak utíká a někdy se snaží napadat ostatní psy.

„Bylo by potřeba, aby se Vašek Montyho zbavil a dal ho někomu, kdo to se psy umí. Člověku, který by se mu dokázal pořádně věnovat, převychovat ho a ukázal mu, co vlastně takový správný bíglí život znamená.“ Řekla mi Helena, když mi o Montym vyprávěla. Jenomže pak smutně dodala: „Bohužel to není možné, Vašek nechce ani slyšet, že by se snad měl Montyho vzdát.“

A tak mě napadá otázka, nač vlastně ten Vašek čeká? Až nevychovanému, nevybouřenému, nevyzpytatelnému a zbytečně trestanému Montymu jednoho dne rupne v bedně a zaútočí na člověka? Pokouše jeho samotného, Jindřišku nebo nedej bože nějaké dítě venku? Pak bude průs..., pardon průšvih jak mraky a pozdě na všechny nářky, co se mělo udělat jinak.

Ne, nevidím to s Montym růžově, ale s Helenou jsme se shodli, že ještě není všechno úplně ztracené. Vašek je, jaký toť div, člověk nedůsledný a netrpělivý, a tak lze doufat, že ho Monty dříve či později omrzí. Nebo lépe řečeno dřív, než bude pozdě, protože v tom je jediná Montyho naděje, jak se včas dostat do správných rukou.

***

Nicméně teď na závěr radši zpátky ke kočkám a k sobotní útulkové výstavě. Umístěným popřejme jen samou lásku a pohodu v nových lidských rodinách a těm ostatním, ať se brzy usměje osud i na ně. Nevím jak vy, ale já, ač srdcem kočkař, bych tentokrát chtěl popřát největší porci štěstí Montymu, protože ten ho opravdu akutně potřebuje.

Poznámky: Fotografie nezletilých osob jsou publikovány se souhlasem jejich rodičů. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Autor: Jan Pražák | neděle 17.11.2019 17:59 | karma článku: 22.15 | přečteno: 762x

Další články blogera

Jan Pražák

Není knedlík jako knedlík

„Budeš vařit, budu ti vděčná.“ Pronesla lakonicky první letošní adventní neděli ráno moje manželka. A pak vyjmenovala dlouhý seznam povinností, které ji dopoledne čekají v rámci předvánočních příprav.

4.12.2019 v 14:41 | Karma článku: 20.11 | Přečteno: 484 | Diskuse

Jan Pražák

Stížnost

Kdybych tuto stížnost podal oficiálním způsobem, nebylo by to co platné, dočkal bych se leda tak výsměchu. Proto volím cestu zveřejnění na blogu, i když vím, že nepovede k nápravě neúnosné situace, ale aspoň se o tom lidé dozvědí.

1.12.2019 v 16:30 | Karma článku: 26.69 | Přečteno: 978 | Diskuse

Jan Pražák

Lesbičky?

„Lesbičky?“ Otázala se Maruška řečnickým tónem, když nasoukala svou výrazně ženskou barokní postavu do úzkého křesílka a vybídla mě k objednání kávy se sladkým zákuskem. „Už to tak vypadá,“ dodala přemýšlivě.

29.11.2019 v 21:50 | Karma článku: 25.86 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Jan Pražák

Byla jsem hloupá

Ne, nebudu si brát servítky a na něco hrát, to už mám snad naštěstí definitivně za sebou. Řeknu to narovinu, byla jsem blbá kráva. Vopravdový krávy, ať mi to přirovnání prominou, ty jsou aspoň k něčemu užitečný.

26.11.2019 v 14:16 | Karma článku: 26.80 | Přečteno: 950 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Rainer Maria Rilke, 4.12.1875 - 29.12.1926

Oblíbený autor generace mých rodičů. Narozen v Praze, německy píšící, oplývající vnitřní, křehkou a stejně tak pevnou vírou.

5.12.2019 v 21:14 | Karma článku: 17.82 | Přečteno: 218 | Diskuse

Jaromír Šiša

Slavkov 2019. Fotoreportáž z pole, zámku i empírového bálu.

Je známo, že náš tehdejší císař František a jeho spojenec ruský car Alexandr, prohráli 2. prosince roku 1805 bitvu Tří císařů u Slavkova. V novodobé historii se v den výročí připomíná tato událost rekonstrukcí bitvy a poslední

4.12.2019 v 8:10 | Karma článku: 33.95 | Přečteno: 956 | Diskuse

Jitka Štanclová

Jakpak je dnes u vás doma?

Už máte také rozsvíceno? A kde máte své doma? Já v tom mám jasno. Vždycky to bude mé milované rodné město a pak místo, kde žiji.

2.12.2019 v 11:41 | Karma článku: 20.53 | Přečteno: 407 | Diskuse

Soňa Pražáková

Vidíte občas černobíle?

Pokud vnímáme černobíle mezilidské vztahy, společnost a její problémy, moc šťastný způsob to není. Podíváme-li se na svět trochu jinak, necháme myšlenky volně plynout, lze tento způsob jen doporučit.

1.12.2019 v 19:43 | Karma článku: 16.41 | Přečteno: 245 | Diskuse

Veronika Foglová

Chaloupky Orlických hor - Výprachtice

Do Výprachtic jsem na svých túrách po Orlických horách zavítala loni v říjnu, v čase toho nejkrásnějšího možného babího léta.

1.12.2019 v 17:43 | Karma článku: 12.38 | Přečteno: 209 | Diskuse
VIP
Počet článků 1597 Celková karma 27.60 Průměrná čtenost 1163


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Najdete na iDNES.cz