Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Proč se nesmím vrátit domů?

Na své rané kotětství si moc nepamatuji. Zůstala jenom zasutá vzpomínka na několik dní zimy, hladu a strachu poté, co moje maminka i se ségrou zčistajasna zmizely.

Než se však zaposloucháme do poutavého Barnabášova příběhu, tak bych vás rád pozval na další umísťovací výstavu útulkových koček. Tentokrát se uskuteční příští sobotu 16. listopadu od 10 do 17 hodin v botanické zahradě v Praze Na Slupi.

Podívejme se aspoň na několik kočičích krasavic a krasavců z těch, kteří tam budou hledat své nové domovy. Nejprve tedy svěřenci z útulku Dobříšsko.

Ještě několik dalších z útulku Krajní nouze.

Teď už se však konečně vraťme k Barnabášovu příběhu a nechme kocourka, aby nám o sobě povyprávěl sám.

***

Na své rané kotětství si moc nepamatuji. Zůstala jenom zasutá vzpomínka na několik dní zimy, hladu a strachu poté, co moje maminka i se ségrou zčistajasna zmizely.

A potom, když už jsem byl na pokraji sil, všechno to zoufalství vystřídala naděje v podobně hřejivých vrásčitých rukou stařičké paní Nadi. „Jé, to je ale roztomilý kocourek,“ pravila, když zaslechla moje úpěnlivé mňoukání a vytáhla mě zpod zaparkovaného auta. „Jsi vyhublý a hladový, pojď, já se o tebe postarám.“

S Naďou jsem prožil dvě zimy a dvě léta vysoko v osmém patře panelového domu. Stal se ze mě bytový kocour, který se na všechno to hemžení dole mohl dívat hezky shora z bezpečí parapetu zasíťovaného okna. Nemožnost proběhnout se venku mi Naďa bohatě vynahrazovala svou pozorností, péčí a krmením, jen jsem si při našich společných hrách musel dávat pozor, aby se nepoškrábala o mé drápky. A taky jsem ji musel trochu šetřit, byla už hodně stará, snadno se zadýchala a unavila. To jsem se jí pak vždy stočil na klín a zpíval píseň svého předení, aby si mohla v klidu odpočinout od mých nezbedných kousků.

Mé šťastné životní období skončilo jednoho chladného rána asi před měsícem. Jako obvykle jsem se probudil v nohou Nadiny postele, přesunul se k jejímu obličeji a snažil se jí přimět olizováním drsným jazykem, aby nám oběma připravila snídani. Jenomže pak mi můj kočičí instinkt prozradil, že je zle, Naďa nedýchala, její srdce netlouklo a tvář měla podivně chladnou. Ve spánku dotikaly hodiny jejího života a ona se v klidném smíření odebrala na druhý břeh. Bylo to smutné ráno, plné vnitřního zmatku, stupňovaného neustálým zvoněním telefonu v jinak ztichlém bytě. Pak zarachotil v zámku klíč, dovnitř přišli dva lidé, kteří dřív Naďu občas navštěvovali a které jsem neměl rád, protože se na ni jen utrhovali a žadonili od ní podivné barevné papírky s čísly. A tihle lidé mě popadli za kůži na hřbetě a se slovy „zmiz, potvoro,“ vyhodili ze dveří.

Netušil jsem, co bude dál, dlouhé hodiny jsem proseděl na chodbě a doufal, že se stane zázrak. Dlouho mi trvalo, než mi došlo, že Naďa je definitivně pryč a já se nemůžu vrátit domů. Domů k té paní, která se o mě starala a se kterou mi bylo tak dobře.

Napřed jsem běhal po paneláku z patra do patra od dveří ke dveřím, než jsem pochopil, že mě tam nikdo nechce, každý mě jen odhání a já tam neseženu nic k jídlu. Pak se mi podařilo proklouznout a já se po dvou létech dostal zas ven. V tu ránu se mi vrátily vzpomínky na doby, než se mě Naďa ujala a s nimi i pocity beznaděje a zoufalství. Už jsem sice nebyl to maličké bezbranné kotě jako tehdy a dokázal jsem si i sehnat trochu jídla, ale blížila se zima a bylo mi jasné, že takhle dlouho nevydržím.

Před týdnem mi opět napověděl můj kočičí instinkt. Netuším, jestli něco podobného funguje i u vás lidí, ale u nás koček je to tak, že něco vidíme nebo cítíme a najednou prostě víme své. Stalo se mi to ve chvíli, když kolem mé nuzné skrýše mezi popelnicemi pospíchala jedna mladá paní a mně bylo jasné, co musím udělat. Vyřítil jsem se za ní a začal se otírat o její nohy. Zastavila se, sehnula se ke mně a pohladila mě se slovy: „Takový pěkný kocour, dobře živený, ale teď vyhublý, ty jsi se buď ztratil nebo tě někdo vyhodil.“ A představte si, že vytáhla z tašky kapsičku s krmením a dala mi najíst. Zadumaně si mě chvilku prohlížela, jak se hltavě krmím a pak odešla.

Druhý den se tam ve stejnou hodinu objevila zas a já k ní tentokrát přiběhl s nadějeplným vrkáním a se vztyčeným ocasem, jako by to byla moje stará známá. Zase mi dala kapsičku, dlouze si mě přeměřovala pohledem, kroutila hlavou a odešla se slovy: „Jestli tě tady najdu i zítra, tak si tě odnesu.“ A stalo se, třetí den přišla s přepravkou, já se vůbec nebránil, aby mě do ní zavřela, naložila do auta a odvezla k sobě domů.

V bytě u mladé paní Veroniky bydlím teprve pár dní a jsem ještě trochu vyjukaný, protože je tady rušno a já byl z dřívějška zvyklý na klid u Nadi. Kromě ní samotné zde bydlí i další obyvatelé:

Kočka Elza, která je sice poloviční než já, ale která na mě zezačátku vrčela a syčela, protože si asi myslela, že jsem nějaký vetřelec, který ji chce připravit o šéfování. Naštěstí mě pomalu začíná brát na milost a dnes dokonce svolila, abychom se navzájem opatrně očichali čumáčky.

Pak je tu Nela, to není kočka, ale fenka jorkšírka. Je asi stejně velká jako já a když jsem se sem nastěhoval, tak se mě bála. Podařilo se mi jí vysvětlit, že ji nepokoušu, ani nepoškrábu, vzala to a teď už se spolu vesele proháníme po bytě. Ale nesmíme to přehánět, když začneme být moc divocí, tak mezi nás vletí Elza a zjedná si pořádek.

Jo, a abych nezapomněl, ještě tady s námi bydlí Martin. Není to ani kocour, ani pes, ale člověk, který nějakým způsobem patří k Veronice. Zatím se mi nepodařilo zjistit, jestli je to její manžel, bratr nebo jen kamarád, jen jsem si všiml, že bývá hodně unavený, když se vrací z venku z lovu. Vlastně z práce, jak tomu lidé říkají. Tenhleten Martin má rád klid, naznačil mi to hlazením, když jsem se mu stačil na klíně. Chápu ho, vždyť je to taky chlap jako já a byl to právě on, kdo mi vymyslel jméno Barnabáš

Barnabášův příběh mi před pár dny vyprávěla Veroničina maminka paní Míla, a mě nenapadlo nic lepšího, než ho použít pro tenhle článek. Začátek příběhu je pochopitelně odhadnutý, protože není známo, jaký měl Barnabáš život před tím, než ho Veronika objevila. Nicméně smutné případy, když nějakému zvířeti zemře jeho starý milovaný člověk a ono v tu chvíli přijde o domov, nejsou bohužel vůbec ojedinělé.

Barnabáš, Veronika, Martin, Míla, Elza a Nela jsou jména skutečná. Barnabáš našel nový domov, Veronika s Martinem ho začlenili do své zvířecí rodiny. A aby toho nebylo málo, i Míla má doma kočku, která se k ní přitoulala a o kterou se stará, náklonnost ke kočkám je asi dědičná. Ze srdce přeji všem útulkovým zvířatům, aby i ona našla příští sobotu na výstavě své Míly, Veroniky a Martiny, kteří jim otevřou svá srdce.

Poznámky: Autorky fotografií (útulkářky a paní Míla) vyslovily souhlas s jejich zveřejněním. Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Autor: Jan Pražák | sobota 9.11.2019 18:33 | karma článku: 30,68 | přečteno: 1115x
  • Další články autora

Jan Pražák

Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti

„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.

18.4.2024 v 14:23 | Karma: 25,64 | Přečteno: 812x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Zpověď dominantního muže

Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.

15.4.2024 v 14:31 | Karma: 23,62 | Přečteno: 869x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Příběh bisexuální ženy

„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.

12.4.2024 v 15:15 | Karma: 25,19 | Přečteno: 925x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Hrátky s krásnou dámou

Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.

9.4.2024 v 14:34 | Karma: 30,23 | Přečteno: 2394x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Frajeři na silnicích

„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.

6.4.2024 v 7:07 | Karma: 35,97 | Přečteno: 2678x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Já ti to do smrti neodpustím, táto!

V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.

3.4.2024 v 14:34 | Karma: 32,15 | Přečteno: 1383x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Pán už ten páreček nebude jíst?

Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.

31.3.2024 v 7:07 | Karma: 29,28 | Přečteno: 1287x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma: 40,22 | Přečteno: 7861x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,87 | Přečteno: 906x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma: 26,98 | Přečteno: 1115x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,30 | Přečteno: 957x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami

„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.

16.3.2024 v 7:07 | Karma: 28,09 | Přečteno: 892x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov

„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.

13.3.2024 v 14:34 | Karma: 28,85 | Přečteno: 1117x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Rozruch na dámském WC

„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.

10.3.2024 v 7:07 | Karma: 38,21 | Přečteno: 5025x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň

Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.

7.3.2024 v 14:34 | Karma: 38,33 | Přečteno: 6612x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Desatero kočičích přikázání

Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.

4.3.2024 v 14:34 | Karma: 27,38 | Přečteno: 1070x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Taky živíte svého důchodce?

Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.

1.3.2024 v 14:34 | Karma: 43,88 | Přečteno: 5226x | Diskuse| Společnost

Jan Pražák

Malá zvědavka v pekařství

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.

26.2.2024 v 14:34 | Karma: 32,57 | Přečteno: 1207x | Diskuse| Ostatní

Jan Pražák

Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!

Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!

23.2.2024 v 14:34 | Karma: 25,35 | Přečteno: 1004x | Diskuse| Fotoblogy

Jan Pražák

Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“

20.2.2024 v 14:34 | Karma: 27,73 | Přečteno: 1082x | Diskuse| Společnost
  • Počet článků 2126
  • Celková karma 31,22
  • Průměrná čtenost 1304x
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.