Dneska mě dva mladíci pustil sednout, až jsem se vyděsila, asi si všimli, že jsem "dva v jednom"- (pana Ischiase pořád vláčím na zádech), ach jo...

Jinak

Ludmilo, tak to museli být hodně podvyživení a sedět na jedné sedačce. Hezký den a ať záda konečně povolí

Honzo, moc hezky napsáno. Také se mi to stalo ve vlaku. Na výzvu paní, pojďte si sednout jsem se otočila. Ale za mnou nikdo, chvilinku mi trvalo než mi došlo, že výzva je pro mne.

Dani, Ty taková mladice, to ten člověk musel hodně špatně vidět

Honzo díky za krásné téma a ještě lepší zpracování Zdravíme Soňu a Tebe z válečné zóny M+L

Díky, Marceli, pozdravuj Lenku

Mě už taky občas pouštějí sednout. No využívám jen někdy. Zajímavé, že cizinci většinou sedí. Ale když mému synovi bylo 15, chodil dva měsíce o berlích a nikdy ho nikdo v tramvaji nepustil sednout. Dávám karmu

U cizinců jsem se s tím už také párkrát setkal, nejspíš záleží na tom, jak se to praktikuje u nich doma. S tím synem je to smutné, asi si lidé mysleli, že když je mladý, tak to musí vydržet.

Díky za čtení.

Já jsem si prožil takovou menší krizovou chvilku, když začaly mladé slečny nabízet místa k sezení mně.

Ale za článek

To už je život, Martine

A zase jsme nad sebou,tentokrát v zaujálech:-)

Super, aspoň jsme spolu

Honzo, ten osmdesátiletý jsem já, sedám si bez vyzvání na klín mladých žen. Reakce je různá...

Horste, u toho bych někdy chtěla být :-)

Honzo, to se Ti povedlo i napsat tak nějak...nepateticky, děkuji. Taky mám ten pocit, že to není zas tak divoké a když mne někdo překvapí, bývají to (překvapivě bez výjimky) dámy v letech.

A tak budu dál fandit maminkám všech těch cvrčků, ať se jim daří výchova.

Díky, Jani, na patetické psaní jsou tu jiní

Cestování- velká studnice příběhů a "testování" lidí.

To bezesporu, Jitko

-:) mám podobnou zkušenost.

Já vím