K tomuto tématu mám pár poznatků. Je mi 60 a vypadám spíš o něco starší. Někdy nastoupím a okamžitě se vymrští dvě dámy středního věku a pouštějí mě sednout. Jindy jsou sedadla plná mladých, krásných a pravděpodobně většinou zdravých lidí a já si holt postojím. To není otázka věku, ale slušnosti. Lidé jsou většinou buď celý život slušní, nebo celý život neslušní.

Moje nohy už nejsou tím, čím byly, takže na delších cestách si sednu rád, ale když jedu jen jednu zastávku, tak s díky a vysvětlením odmítnu, protože chci raději zůstat stát u dveří. Zatím jsem se nesetkal s negativní reakcí až na jednu výjimku. Nastoupil jsem právě na tu jednu zastávku. Paní opodál si mě všimla a důrazně vyzvala hocha, který seděl proti ní, aby mě pustil. Hoch vstal. Mně se nechtělo, protože sedadlo bylo dost daleko od dveří a bylo nutno k němu prokličkovat mezi jinými stojícími. Ale paní trvala na svém: "Ne, pane, MUSÍTE si sednout!" Nechtěl jsem vyvolat konflikt, takže jsem poslušně prokličkoval a usedl. Za nějakých 20 vteřin jsem vstal a kličkoval zpátky, abych stihl vystoupit.

Paní se prostě rozhodla, že se posadíte a nepřipustila jinou možnost. To od ní sice bylo hezké, ale doma bych ji mít nechtěl.

Krásné

Dík, Marku

cestování MHD člověka vede k úvahám tak trochu o všem- o tohle lidé jezdící autem přichází

To sice přicházejí, ale zato zažívají "zajímavé" okamžiky s řidiči, kteří řídí vlastním egem

Co jsem odpozorovala, to o sluchátkách a mobilech hlásají zpravidla jedinci, co ještě sedět tak úplně nepotřebují.

Dobrý postřeh

Asi prochu "mimo mísu" ale asi před 4 roky sem jel v Brně od nádraží s mojí mladší sestrou šalinou. Setra má pokročilou osteoporézu a má dokonce i jakousi průkazku, že má přednost v sezení v MHD, ale jí je trapné lidi požádat o sedačku, a tak když nikdo nevstane, raději stojí a drží se ze všech sil. Šalina nebyla nějak nacpaná, ale všechny sedadla byla obsazená. Sestra se držela a já ji taky držel. Sedící mladí nezareagovali, ale jeden pán, Rom si asi všiml, že sestra má potíže, tak vstal a zavolal na ni "paní pojďte si sednout". Sestra to potom potichu okomentovala :no vida, mladí a ani jiní "bílí" nereagují a Rom, už ne žádný mladík , mě pustí sednout. Ale na druhé straně, jak v Brně, tak i v Praze sem viděl mladé, kteří s úsměvem nabídli sedadlo starším. Je to jako vždycky všechno i lidech.

Přesně tak, Dane, o konkrétních lidech. A víš, že tenhle příklad mě vůbec nepřekvapuje?

Minule jsem byla i svědkem,že tě ta mladá holčina chtěla pustit sednout

No vidíš, to je právě ono

kdyz jsem jestebyl v pracovnim procesu celkem nebyl problem si sednout. Ale opravdu mi sla na nervy mladez ktera si sedla vedle s tenkrat walkmanem nebo discmanem a jejich sluchatka cvrdlikala na celej vagun. tenkrat ale existoval sit c a ty "händy" dokataly na 900 MHz vysilat s vykonem 2 W. Vzdy jsem pocitil nutnost nekam telefonovat a tak se jim vzdy ve sluchatkach mito toho cvrdlikani ozyvalo to tadam tadam tadam. brzo je to prestalo bavit.

Tak to byla dobrá rušička. Ale v pražském metru by to nefungovalo, tam mezi většinou stanic stále není signál.

Taky takové někdy v MHD zaregistruju :)

A to je dobře

Taky m už občas pustí někdo sednout. No jo, už jsme zralí

Zrání ženy zkrášluje, Zuzi, vždyť to víš

Hezke a dekuji za pochvalu v minulem clanku. Uplne jsem se tam stydel diskutovat.

Proč, vždyť je to pravda.