Bohužel taková situace byla i při velmi vysoké zaměstnanosti a mnohdy za minimální mzdu.

oprava: při vysoké nezaměstnanosti

Dcera mé známé (48-letá středoškolačka) sháněla v Praze místo. A dostala odpověď, že nabírají pouze "mladší ročníky..."

Tak to je smutne:(

Ano je to tak přesčasy - nezaplacené,ale je potřeba říct o které profese jde. O vedoucí místa, administrativa apod. Ve fabrikách jsou dané směny, ano i tam se dělají směny,ale buď jdou do nějakého fondu nebo jsou proplaceny. Třeba taková mzdová účetní,fakturantka nebo finanční účetní - kdekoliv - posledního a pár dní prvního v měsíci je šrumec,ale potom je klidné období - a navíc většina těchto lidí má tzv. pružnou pracovní dobu.Nechci obhajovat neplacené přesřasy to ne,ale zase něco za něco. Pracovala jsem jak na lince ve fabrice, tak jako THP pracovník i vedoucí pracovník a všechno mělo svoje pro a proti.I v době, kdy nebyla opravdu práce na trhu a já byla po mateřské dovolené jsme práci našla - práci - to je i za pokladnou v supermarketu.

Pracovat je fakt na nic - nebo řekněme v Česku žádná sláva, v USA prý mají minimum 200 kč na hodinu, takže být vykořisťován v USA docela jde nebo v Německu; jsem rád, že jsem v důchodu; docela dobrou práci jsem měl v ČT, ale zas jí bylo málo a nudil jsem se tam - -každá práce má svoje.

Ten často se objevující argument - naše mzdy - jejich mzdy ... To je část sdělení, jde o životní náklady i osobní pocit spokojnosti. Každý nemá ambice, je možno zaměstnávat - být zaměstnanný. Já podtrhuji jeden podstatný fakt - Práce, jako společenský rozměr ! Někam chodit - někam patřit - mít pocit užitečnosti ! Znám případy, kdy člověk chodí po 300 tis městě - nikdo mne nepotřebuje, vše funguje i beze mne. U poctivců hrůza, (věk, zdravotní omezení) ...

Potisící zjišťuji, že jsem asi padlá na hlavu. Vždycky jsem práci dávala tolik, kolik bylo potřeba, ne tolik, kolik bylo na "píchačce". Vždycky si říkám, že už to tak dělat nebudu a pak to nedokážu. Ať to bylo v kterékoliv práci, a to jsem stihla protočit veřejnou správu, příspěvkovky (včetně nemocnic) i soukromou sféru a neziskovku. Všude jsme vždycky byli všichni stejně "praštění" a ačkoliv práci dokážu měnit, nikdy to nebylo kvůli tomuto. Mám to tak ve všem.

Přesto je mi jasné, že zaměstnavatelé se dokážou chovat všelijak. A...kdy byla lepší doba ke změně práce, když ta současná je na houby, než v době takhle nízké nezaměstnanosti? (ač uznávám, že před důchodem je to asi těžké). Mám kolem sebe (a to žijeme v pohraničí) pár lidí, kteří mění či měnili práci po mnoha letech, protože v té současné se hodně zhoršily podmínky. Pro všechny je to těžké, všichni ale měnili ke své spokojenosti.

Taky jsem měnila.

Ono je to asi hodně o osobnostech těch lidí. Vždycky je těžké přijmout změnu a jít za novou možností. Nemáme rádi neznámo a výstup z té známé komfortní zóny. Někdo ten krok ven udělá bezhlavě, někdo s rozmyslem, někdo zatají dech...a někdo z ní prostě nevystoupí a zůstane tam, kde je i s tou nespokojeností.

Tak to bylo, je a bude... bez ohledu na míru nezaměstnanosti.

Moc hezky napsáno, Jani

Obávám se, že střílíte vedle. Obdobné případy existovaly i při vyšší nezaměstnanost.

Zde lze naprosto souhlasit. Ono by totiž bylo logické, aby se firmy chovaly tím hůře, čím je nezaměstnanost vyšší.

To co popisujete v administrativě, zažíváme ve zdravotnictví. Spousta přesčasových hodin, místo 2 sester na oddělení, jen jedna. Pak se pacienti rozčiluji, že není adekvátní péče. U sester začíná jít až o syndrom vyhoření. Je všemu mám pocit, že vrchnosti to vyhovuje. Ušetří pro nemocnice peníze. Nebojte, usetrenou mzdu na výplach sestry nepoznají. Jsou nuceny si vybírat náhradní volno. Zase začíná kolotoč - zůstane jedna sestra na oddělení

A v dusledku to bohuzel odnaseji vsichni zucastneni:( Diky za koment.

Tyto případy znám i v Německu - kapitalismus v rukou vydřiduchů

Kazdy se snazi ziskat, kolik muze bez ohledu na rezim. Zrejme chybi mechanizmy, ktere by to uridily. Hezky den, Horste a dik.

tak nevím... - text popisuje, jak si firmy vytírají se svými zaměstnanci řiť v době, kdy jich mají NEDOSTATEK, z logiky věci bych čekal, že čím víc se situace na trhu práce bude obracet, a tedy čím více se začne uplatňovat PŘEBYTEK pracovníků, tím se tendence zacházet se zaměstnanci jak s onucemi bude prohlubovat - firmy si se svým personálem budou vytírat řiť nikoliv méně, ale naopak mnohem intenzivněji, bezostyšněji a radostněji...

Taky bych to tak viděl.

Ale zase na druhé straně kdo se dostane do pastí personalistických předsudků a zjednodušování při náboru nových zaměstnanců, má dnes šanci najít novou práci stejně mizernou jako v době vysoké nezaměstnanosti. Takže klidně se může ve stávajícím zaměstnání nechávat takhle zneužívat.