no jo, mně budeš něco povídat

Jaromíre, tohle je výhoda nás amatérů proti vám profesionálům, můžeme si o dané věci plkat, co chceme a nikomu to nepřijde divné.

Díky za čtení

Železniční cestování je pro mě také velká nostalgie, jak už jsem naznačil v článku o řízcích ve vlaku. Poslední cesta byla první listopadovou neděli z Ostravy do Prahy. A i když náš vagón byl zařazen obráceně, kvůli čemuž jsme místo v posledním kupé seděli v prvním, i když jsme nabrali zpoždění, kdy v době, kdy jsme už měli cestovat u pražského hlavního nádraží domů, jsme teprve dofuněli do Kolína, tak mimo jiné i díky dvěma holkám, které byly tlumočnicemi z/do znakové řeči, jsem si tu jízdu pěkně užil. 👍

Fakt ovšem je, že umístění kupé na začátek vagónu místo na konec o několik milisekund sníží zpoždění😺

Honzo, na ty malé hnědé jízdenky si ještě pamatuji (parní lokomotivy znám naštěstí jen ze dnů železnice ) a též na ty žebrající děti v Rumunsku u trati. Dostal jsem od našich balíček Bon Par a na místo abych je rozdělil, hodil jsem celý jednomu umouněnému klukovi. Ještě dnes si vybavím tu směsici úžasu a radosti. Mamka mě pak trošku pokárala, že jsem je měl hodit malé, krásné holčičce, která stála o kus dál. Jenže kdo to mohl vědět. Nostalgie

Máš dobré srdce, Davide

Jéj, ja sa rada zveziem, tiež som rada cestovávala vlakom, pokiaľ nezačali mávať aj dvojhodinové meškania, aj parný vláčik si pamätám, a malinovku vo vrecúšku, čo mi mama s otcom vždy na stanici kúpili, tak tú som milovala.

Beru Vás do klubu železničních nostalgiků, Janka.😺

Jsi dobrý nostalgig

Občas je třeba, Horste