Homo sapiens je (nebo možná byl) úspěšný díky rodinnému způsobu života, kdy rodiče učí své potomky potřebnému pro život. I když je nyní část onoho učení delegována na školu, je pro společnost nebezpečné tento rodinný způsob (tedy otec, matka a jejich děti) výchovy potomků rušit jakýmisi výmysly typu polyamorie.

Ovšem v pravěku se muselo žít v tlupách, takže polyamorie tam byla běžná, dokonce z hlediska genových kombinací prospěšná.

V dnešní době je nejčastější polyamorie platonická, v formě lásky k nějaké straně či jejímu představiteli. Zda to tento opětuje, nechci zkoumat.

Člověk by měl vše vyzkoušet aby neměl, zbytečné obavy, že o něco přišel a aby zjistil co mu vlastně vyhovuje. Společnost není na polyamorii nastavená a ani připravená. Přesto si myslím, že se s těmito případy budeme setkávat častěji a častěji.

Mame ve spolecnosti celkem vysokou rozvodovost/rozchodovost. Obavam se, ze polyamorie to nezlepsi, jakkoli si na ni zvykneme nebo nezvykneme.

Zbytečné nové slovo. Dávno existuje pojem promiskuita.

Tot otazka, pokud by byli polyverni v ramci sve skupiny jedincu, tak mozna ne

Mně se líbí, jak se v souvislosti s polyamory, vždycky argumentuje láskou až za hrob u monogamních vztahů, ale pak kdykoliv se někdo neznalý o polyamory zmíní, tak v té lásce nakonec vždycky vidí jen sex a nic jiného.

Dobrá, připusťme, že může jít i o majetek

Milostný trojúhelník není polyamorie, na tu je potřeba víc lidí.

Nu, nevim, z optiky dneska by schema dva muzi a jedna zena pravdepodobne melo vetsi sanci byt jako polyamorie chapano

Nevím, jak ta polyamorie funguje v česku v praxi, ale řekl bych, že nepříliš dlouho, nicméně účastníci jsou rádi, že si to vyzkoušeli a že se mohou v kavárně či v hospodě pochlubit, jak jdou s dobou. Nedávno jsem četl Stendhala, který se zaměřoval na šlechtu a popisoval její tehdejší mravy, někdy asi v 1.půlce 19.století: lidé se často brali pro majetek a moc a milenci a milenky se tolerovali, vědělo se o nich, celý dvůr věděl a pilně sledoval, kdo s kým spí - taky co jiného měli dělat, pokud zrovna nebyla válka, byla to nuda.

Ono nejde v zasade o nic noveho, jen tolerance spolecnosti k tomuto jevu kolisa s casem a polyamorie se ji snazi posunout vyrazne nahoru.

No jo, moderní doba se staromódními návyky, osvědčené a celkem

nenápadné... To se Ti, Honzo, povedlo rozhrábnout. Polyamorie ve starém kabátě...

Přesně tak, Mirko, akorát nemoderní lidé tomu tak neříkají a zbaběle to tají