Smutný příběh, ale naštěstí šťastný konec. Moc krásně a citlivě napsáno. Nezapřete v sobě obrovské kočičí srdce.

Nezapiram. A diky

No jo, no. Kocky nemusim, ale ublizovani zviratum nemusim jeste vic. Pred rokem k nam prislo neco male zrzave s ranou na hlave, i kdyz to muselo vedet, ze mu u nas hrozi nebezpeci od nasich dvou bojovych psu (vsech se boji). Podarilo se nam Risu zachranit a po roce jsou vzorna smecka, pomalu se nevejdou na gauc, kdyz spi vedle sebe. Za plotem se stravuji cizi kocky, 2 z nich prozili ruzne nastrahy a letos dovedli 4 mlade, aby v boude, kterou jsme jim tam dali, prozili zimu. Asi nas ceka navsteva veterinare a sterilizace. U nas na vesnici se bohuzel na adopce nikdo nehraje, "humanisti" to resi pytlem a motykou...

Diky za Vas pristup k nim.

Už to tady napsal David. Jsi vzorný a vzorový kočičkář.

Tome, jsem vlastně napůl kocour

Ach jo, tohle mi nedělejte. Trhá mi to srdce

Omlouvám se, Mileno, ale musím - kvůli těm kočkám

Honzo ty jsi zasloužilý "Kočičák" Měl by jsi dostat Řád kočičí tlapky.

Přesně, máte moji uctu...