Dalsi kvalitni clanek z Honzovy blogerske dilny. Na zakladce jsem mel stesti na dobre ucitele, na gymplu (tedy tehdejsi jedenactiletce) uz to bylo horsi.

Možná to bylo tím, Dane, že na té střední učili ti víc prokádrovaní. Díky, pozdravuj

Připomněls mi některé mé kantory z obou pólů.

Jedna byla moje třídní - zapálená soudružka, která když se domákla, co je naše rodina zač (byli jsme praktikující katolíci - léta 1971-1975 ) tak mi napsala posudek, s kterým se nedostal ani do dolů. Jen díky šťastné náhodě (respektive řízením B-žím) byla v mé 9. třídě "odvelena" na místo zástupkyně ředitelky v jiné škole. Ta, co jí nahradila, byla anděl. Po cca 14 dnech si pozvala moje rodiče do kabinetu, aby jim jednak ukázala, co jsem měl v posudku napsáno a poté jej roztrhala před nimi se slovy, že ona nikomu nebude ničit život. Jen díky této statečné ženě jsem šel na gymnasium a poté na vysokou. Tu první jsem jednou potkal na nádraží . to jsem byl už ve 4, ročníku fakulty. Stála na perónu, už nejspíše v pensi. Váhal jsem, jestli mám za ní zajít a všechno jí říct. Že vím, že mě chtěla zničit a že jsem tomu ušel a bude ze mně lékař. Chvíli jsem na sebe koukali přes koleje. Pak jsem mávl rukou a šel pryč. Dnes jsem rád, že jsem to takhle ustál.

Pěkný večer, Jene. ))

Zaplať pánbůh za ty tehdejší statečné lidi, jako byla ta její nástupkyně, Tome. Dobře, že jsi s tou původní nenavázal hovor, nejspíš by to k ničemu nevedlo.

Výborný článek. Děkuji za milé vzpomínání, ale hlavně za poslední dva odstavce!!!

Vsak opravdu dobry ucitel je poklad k nezaplaceni, Zdeni

Všichni mi něco dali, i ten co po nás házel svazkem klíčů...

Horste, to musel byt celkem mazec, ale jestli tim zkrotil, aby naucil, tak proc ne