Velmi zajímavý osud. Někdy si člověk šlape po štěstí, jindy mu po něm šlapou jiní. Někdy je těžké to od sebe rozlišit.

To je pravda. Mozna mela vic myslet na sebe, nez se uplne rozdat mladym. Ale zivot neni o to, co "mozna" ale o tom co "ano" a "ne." Zdeni, dik

Honzo, přeji Ti mnoho dalších zdrojů!

Kez by byly, Horste. Diky

Moc hezký...

Olčo dík, Tvá návštěva mě vždy potěší

Pane Pražáku, Vy tak hezky píšete... Moc ráda Vás čtu.

Děkuju, paní Karlo, jsem rád, že se Vám článek líbil

Pane Pražáku, jste jedním s mých oblíbených a vždy vyhledávám Vaše příspěvky. I když nejsem milovníkem kočiček ale pejsků, zvířátka jsou členy našich rodin. Ze zámoří za 1.

Děkuju, paní Ilono. Jsem sice srdcem kočkař, ale psy vnímám úplně stejně. Ve vztahu k nám lidem jsou na tom velmi podobně a nezaslouží si, abychom mezi nimi činili rozdílů.

Honzo, Tvoje je prihody ze zivota jsou nedostizne.

Dane, díky, ale moje zásluha to není. Nebýt příběhů skutečných lidí, nemohl bych napsat ani čárku. Pozdravuj