Četl jsem odborně velmi dobře propracovaný názor italského psychoanalytika Luigiho Zoji, že ještě nikdy v historii nebyl tak velký rozdíl mezi myšlením mladých a dříve narozených, jako je tomu dnes také díky tomu, že se naše společnost stává bezlimitní. Jeden z důvodů tohoto jevu je, že dřív rodiče dětem zcela jasně definovali limity, za které by jednotlivec v žádném případě neměl jít, chce-li přežít a být úspěšný ( od otce) nebo šťastný (od matky). Mladí to sice ostentativně ignorovali, ale výchovou nastavené podvědomí většině z nich nedovolilo dělat vědomě naprosté kraviny ohrožující jejich život. V současnosti je výchovný vliv rodiny na chování dětí upozaděný a vzorce chování jim předkládá internet a nezodpovědní PR mágové kteří mladé pod heslem Just in time, spolu s "osvícenými" věrozvěsty moderní výchovy přesvědčují, že jakékoliv limity brzdí jejich kreativitu. Tak se nesmíme divit, že možnost smrtelného zranění při lezení na střeše vagonu pod elektrickým vedením připustí účastnící této "hry" až tehdy , když jeden z nich leží v beznadějném stavu na ARO popáleninového centra, neb jim nevhodnost této zábavy nikdo předem, třeba i s řemenem v ruce důrazně nevysvětlil.

To mi jednou takhle vběhlo dítě před auto. Zabrzdit jsem stačila, vyběhnout z auta také, pak jsem popadla děťátko a vylískala mu zadel. Pravda, maminka stojící na chodníku cosi kníkala o tom, že dítě nikdy nebije. Tak jsem se jen optala, jestli chce taky.

Dobře jste udělala, Anežko, i když je to dnes trochu riskantní.

Tohle mě holky učily asi ve druhé třídě. Uprosit rodiče, že si něco půjdeme koupit do obchoďáku na druhé straně hlavní ulice a budeme přecházet fakt opatrně. A pak pěkně u přechodu počkat na náklaďák a přeběhnout před ním. Dělá se mi blbě, když si na to vzpomenu.

Klári, do Tebe bych to teda opravdu neřekl, ale puberta je holt puberta

Vylomeniny se děly vždycky, i my jsme coby kluci měli něco na triku, ale jak napsal pan Karel dole, nebyl internet a Facebook a tak se to nešířilo jako lavina. Kromě toho, naši otcové nebo strejdové vždycky měli po ruce řemen, kterým nás "usměrňovali" naše matky, už tehdy v rámci genderové rovnoprávnosti, zase kuchyňské nářadí (většinou vařečky), kterým nám také dávaly najevo svoji nelibost nad našimi adrenalinovymi zábavami, takže se to dost tlumilo a nenabývalo dnešních extremních výstřelků.

Presne tak, Dane.

Nová mladá generace má mnoho zábav, které jsou pro nás zralejší nepochopitelné

Jo, Horste, holt jsme asi trochu obrostli mechem.

Tuto "zábavu" zkoušeli přímo pod našimi okny. Ještě, že bylo léto, okno otevřené a já ze tmy slyšela podivné zvuky. Sice jsem zasáhla, ale odezvou mi bylo, že "ty nejseš moje babička, tak se nestarej". (viz blog)

Nedej boze, aby se neco stalo, pak by byli radi, zes byla nablizku a mohla se postarat.

Bratrance mojí matky takto přejel vlak. Bylo mu 14 a bylo to cca v roce 1937. Prostě s klukama závodili, kdo později přeběhne před vlakem, on zakopl a bylo to.

Doba "předinternetová" měla možná jednu výhodu, že podobné "hrdinství" ocenilo možná pár kamarádů a o neštěstí něco krátce napsaly místní noviny.

V dnešní době to "hrdinové" natočí, dají na youtube a mají mraky obdivovatelů.

Smutne.

...je to tím, že se děcka nudí, řekla bych, Jeníčku. A frajer je jen ten, kdo dělá pouze extra nesmysly, bo frčí Spidermani a podobně...

No prave, Jani. Diky za nakouknuti.

Také jsem v příslušném věku udělal pár vylomenin. Ne mnoho, leč něco přec. Člověk potřebuje určitou dávku štěstí k tomu, aby tu pubertu přežil.

No, tak zrovna tihle toho stesti potrebuji fakt poradnou porci.

Ani bych nechtěl vidět ty stupně vítězů, a ty nešťastné provinilé a přitom nevinné řidiče. Brr, hrozná zábava, ale čím zahnat tu nudu a získat body, to nevím.

Ti povím, Honzo, to je věc.