Žížala - to je ještě v pohodě. Mně kočka přinesla slepýše a ještě se divila, že nemám radost

Tak tohle dělala naše někdejší Madla, nosila nám je ze zahrady k nelibosti mého tatínka, který je nesnášel

Červi ... pochoutka budoucnosti

Nějak si to nedovedu představit, i když z hub, malin, švestek a podobného jsem jich už v životě asi snědl celkem dost. Ale to bylo všechno omylem

Pobalilo mě to děkuji Honzo

Ta jsem rád, Dani, díky za nakouknutí

Honzo, žížaly, to ejště de :-))))))

Též si myslím, Pavle

týrat žížaly svejm nedovoluju...a pak..stačí ,že si pucujou prdelku, ještě tohle brát do tlamky....to už bych se olíznout nenechala....

Šárko, to je příroda, člověk nikdy neví, co všechno pozřou venku, i když jde o uzavřený výběh. Třeba hmyz a tak

aspoň se Ti, Honzo, červi nerozlezou a nemusíš spoléhat na bič boží (vidíš k čemu vede - inspiruje přečtení Tvého článku)

Vidíš, Honzo, souvislosti jsou širší, než by se na první pohled zdálo

Vzpomínky spojené s žížalkami a dětstvím má asi každý, nyní na obrázku mi nevadí, zvlášť s krásnými čtyřnohými chlupáči

Jitko, však Tě ty kočky pozdravují

Tak žížaly jsme jako malé příšerky s kamarádkou Alenou porcovaly a obalovaly na řízek v písku. Pro jednoho kamaráda a nutily ho naše patlaniny "jako" jíst.

A protože už kočka nejsem a Alena zemřela, zbývá jen vyvolaná vzpomínka...)))

Ludmino, žena nepřestává být kočkou a kočky jsou krásné po celý život, to mi věřte

pěkné

V sedmi letech jsem políbila žížalu, bo to byla Jeníčku podmínka přijetí do party mezi kluky, se kterými jsem lezla po stromech

Na žížalách není nic špatného, Jani, netřeba se jich bát. Díky, krásný večer