Nekorektní rodina

Celkem banální situace, která občas nastává v mnoha rodinách. V neděli po obědě jsme s manželkou zajeli za dcerou se zeťákem a vyhodili je z jejich vlastního bytu. Kupodivu se ani nebránili a dobrovolně ho opustili.

Kterápak máma na rodičovské dovolené s kterýmpak zaměstnaným tátou by se taky bránili, když jsou naplno zapřaženi péčí o párek svých batolat a někdo jim nabídne, že jim tu drobotinu na pár hodin zabaví, aby si mohli trochu orazit a věnovat se jeden druhému.

S mrňaty jsme si užili legraci, s kloučkem jsem si hrál převážně já, sestavili jsme železnici, posílali po ní vagónky se zvířátky, a pak jsme trénovali něco mezi fotbalem a házenou s plyšovým dětským míčkem. Babička, tedy moje manželka se mezitím věnovala vnučce, holky spolu vařily u dětského sporáku, nakrmily panenku, kterou pak vozily v kočárku, aby ji uspaly. Potom jsme si všichni čtyři ukazovali v pohádkové obrázkové knížce, jak hloupý Honza před zraky vyděšené bledolící princezny přemohl draka, za což dostal jako odměnu její ruku a k tomu nádavkem půlku království. Mezitím nějaká ta svačina, spočívající v jablku a banánu, hlavně spousta zábavy, jak to ostatně s takovými malými dětmi chodí. V závěru už jen zarachocení klíčů v zámku, radostné dětské výkřiky „máma“ a „táta,“ vítání s rodiči, loučení s námi prarodiči slovy „babí, dědo, pá, pá“ a náš odjezd domů.

Myslíte si, že to tak bylo správné a že taková rodinná idylka patří do dnešního moderního světa? Pokud ano, tak se hrubě mýlíte, celé naše počínání bylo neomluvitelně nekorektní, přímo zavrženíhodné a patřilo někam do předminulého století, ne-li rovnou do pravěku. Napřed se tedy zaměřme na chyby, kterých jsme se všichni včetně mrňat dopustili.

Tak za prvé  vyhození z vlastního bytu zavání šikanou mladé generace, je neomluvitelné a mělo by být potrestáno. Konstatování, že jsem se ho dopustil já s manželkou, vyznívá homofobně a postrádá jakoukoli toleranci k sexuálně orientovaným menšinám. Nemlich to samé platí o zdůrazňování faktu, že dcera (žena) žije se zeťákem (mužem). Podobně nepřijatelná jsou slova vnuk a vnučka, která už předem odepírají dětem právo na budoucí svobodnou volbu pohlaví. Naproti tomu tvrzení, že dcera je na rodičovské dovolené a zeťák chodí do práce, je čirým sexismem, neboť podsouvá ženám podřízenou roli. Ještě markantněji to vyznívá v situaci při hře, kde se vnuk věnuje přípravě k budoucímu zaměstnání v oblasti železniční dopravy, respektive sportovním aktivitám, zatímco vnučka se učí domácím pracem. Zmínka o pohádkové knížce je krom homofobie navíc i rasistická. A už vůbec nejhorší jsou závěrečné výrazy malých dětí „máma, táta, babí a děda,“ která poukazují na nepřijatelnou výchovou jak ze strany rodičů, tak i nás prarodičů.

A nyní se zkusme podívat, jak by takové nedělní odpoledne mělo proběhnout a jak bych o něm měl napsat, aby to celé vyhovovalo potřebám dnešní doby.

V neděli po obědě jsme s člověkem, se kterým žiji v partnerském svazku, zajeli za naším potomkem a jeho partnerem, a poprosili jsme je, aby odešli ze svého vlastního bytu. Kupodivu nám vyhověli a byt opustili.  

Kterýpak rodič jedna na rodičovské dovolené s kterýmpak zaměstnaným rodičem dvě by se taky bránili, když jsou naplno zapřaženi péčí o svá dvě batolata a někdo jim nabídne, že jim tu drobotinu na pár hodin zabaví, aby si mohli trochu orazit a věnovat se jeden druhému.

S mrňaty jsme si užili legraci, přičemž s člověkem, s nímž žiji v partnerském svazku, jsme si je co chvíli vyměňovali tak, aby se obě spravedlivě věnovala všem aktivitám. S prapotomky jsme střídavě sestavovali železnici, posílali po ní vagónky se zvířátky, trénovali něco mezi fotbalem a házenou s plyšovým dětským míčkem. Také jsme s nimi vařili u dětského sporáku, krmili hračku, představující malé dítě, kterou jsme pak vozili v kočárku, abychom ji uspali. Potom jsme si všichni čtyři ukazovali v pohádkové obrázkové knížce, jak chytrá Jana před zraky vyděšené černolící princezny přemohla draka, za což dostala jako odměnu její ruku a k tomu nádavkem půlku království. Mezitím nějaká ta svačina, spočívající v jablku a banánu, hlavně spousta zábavy, jak to ostatně s takovými malými dětmi chodí. V závěru už jen zarachocení klíčů v zámku, radostné dětské výkřiky „rodič jedna“ a „rodič dvě“ (starší dítě), respektive „oič ena“ a „oič vě“ (mladší dítě), vítání s naším potomkem a jeho partnerem, loučení se mnou a mým partnerem slovy „prarodiči tři, prarodiči čtyři, pá, pá“ (starší dítě), respektive „poič či, poič čiči, pá, pá“ (mladší dítě), a náš odjezd domů.

Nu, řekněte sami, tohle už je mnohem lepší a nebýt lpění na přežitém nemoderním rodinném schématu a naprostého ignorování polyamorních trendů, mohlo by to být korektní a vyhovující potřebám dnešního spravedlivého světa.