Mrtvej

24. 07. 2021 17:14:28
„Tohle se ti nebude líbit, Honzo. A jestli to vydáš na tom svým blogu, asi se to nebude líbit ani spoustě čtenářů. Ale já ti to musím říct, abys věděl, jak cynický dokážou některý lidi bejt.“

Takhle naštvanou Marušku jsem už dlouho neviděl, možná dokonce vůbec nikdy předtím. Usadili jsme se spolu na zahrádce před cukrárnou, objednali kávu „silnou a černou jak boty,“ zdůraznila má kamarádka servírce, ale větrník odmítla: „nezlob se, dneska na něj chuť fakt nemám. Radši mi dovol, ať ti to všechno povykládám.“

Obvykle si před Maruškou neodpustím nějaký ten nevinný kompliment, jak jí to sluší, jak se mi ve svých lehoučkých elegantních šatech líbí, a podobně, ale tentokrát jsem mlčel. Jen jsem se ji pokusil povzbudit tichým pohledem a zaposlouchal se do jejího vyprávění.

***

Honzo, jak víš, minulej tejden jsme byli s Frantou na dovolený. Takovej pěknej maličkej penzion v Českým Lese skoro až na hranicích a musím uznat, že to tam bylo moc hezký. Klid, žádný davy turistů, dobrý jídlo, milej personál, krásný vejlety do přírody a tak, asi si to dovedeš představit. Prostě by to byla idylka pro starej manželskej pár, kdyby tam jeden večer nedorazila na přespání banda cyklistů... Ne, počkej (Maruška zareagovala na můj udivený výraz), já proti cyklistům vůbec nic nemám, taky jsem na tom jezdívala, když jsem byla o hodně kilo mladší. A nakonec, něco podobnýho by mohl udělat kdokoli jinej...

Ale abych se vrátila k tématu. Mohlo jich bejt tak deset, přijeli dvouma dodávkama, naloženejma těma byciklama a jedním osobákem, byli to až na pár výjimek dost mlaďasové a měli oblečený úplně stejný modrý dresy. Vyskákali z aut, zasedli na terase k večeři, pak zalezli do svejch pokojů a ani bys nepoznal, že tam jsou. Asi toho dost najezdili, byli utahaný a usnuli brzo jak hromada špalků. Potud teda všechno dobrý, Honzo, ale to jsem ještě netušila, co bude ráno.

No, ráno. Ráno byla snídaně v salonku uvnitř toho penzionu a akorát jsme se tam s Frantou s nima potkali. Nakráčeli tam všichni najednou, jak kdyby měli budíčka jako na vojně, holt asi týmová disciplína, nic proti tomu, pokud chtěj něčeho dosáhnout. Nandali si na talířky, začali jíst a u toho se spolu bavili. Co jsme tak s Frantou zaslechli, většinou to bylo takový to soutěživý špičkování a hecování, jako kdo je lepší, kdo se fláká a podobně. Jenomže potom si začali z něčeho utahovat a k nám doléhaly útržky vět, ze kterejch mě začalo mrazit:

„Viděls tu malou holku u silnice, jak byla vyděšená?“

„Jo, viděl, bodejť by nebyla, když jsme ho minuli o ňákejch deset centimetrů, hahaha.“

Vylekaný děcko, někoho málem přejeli. Nevěděla jsem, jestli mluvěj, že jeli zrovna v autech nebo na kolech, ale zatrnulo mi, Honzo.

„Tys ho ještě minul, ale já ne, já ho nabral. Neměl se tam plést, čokl mizernej, hehe.“

„No co, za chvilku to měl za sebou.“

Honzo, napovídali toho ještě víc, já z toho pochopila, že srazili nějakýho psa a teď se tím bavjej. Vzpomněla jsem si na svoji maminku v jižních Čechách a na jejího kříženýho Roberta, kterej je v chalupě její jedinej věrnej společník. Vzpomněla jsem si taky na spoustu lidí, který znám a který berou svý čtyřnohý zvíře jako člena rodiny. Možná mezi takový patřila i ta vyděšená holčička... No, co ti mám povídat, začala se ve mně vařit krev, a jak se normálně cizím lidem do hovoru nemíchám, tak tentokrát jsem se neudržela.

Cynicky jsem se hodně nahlas zeptala: „Vy jste přejeli psa?“

„Jo,“ odpověděl mi jednoslabičně jeden z nich, tuším, že ten, co ho minul.

„Přežil?“ Přidala jsem na důrazu ještě krapet víc.

„Ne,“ opět jednoslabičná odpověď od toho samýho maníka.

„A teď se tomu smějete?“ Ironicky zase já.

„Nesmějeme,“ zkusil se bránit ten, kterej toho psa už neminul.

„Děláte si z toho tady srandu.“ Tečku na konci jsem vysekla, jak když šlehneš bičem.

To byla moje poslední věta, Honzo. Pak jsem popadla Frantu za ruku, řekla mu tiše: „promiň,“ jakože jsem se neudržela, on mi tu ruku jen trochu stisknul, jakože se nediví a odkráčeli jsme z toho snídaňovýho salonku středem. Za hrobovýho ticha, Honzo, žádnej z těch cyklistů v tu ránu ani nešpitnul, jen na mě koukali jak vejři.

Možná se pak bavili na můj účet, že jsem stará tlustá protivná bába, to už nevím. Zeptala jsem se Franty, jestli si myslí, že se aspoň pár z nich chytlo za nos a došlo jim, oč tady vlastně kráčí. Franta mě ujistil, že určitě jó, že si stačil všimnout, jak se některý ty mladý kluci zastyděli, koukali a najednou nevěděli kam s očima. Kéž by to byla pravda, Honzo.

No nic, to už je vlastně všechno, pak jsme s Frantou zalezli na pokoj, abysme se přichystali na vejlet do těch krásnejch hlubokejch lesů. Chvilku nám to trvalo a než jsme zas vylezli ven, byli už ti cyklisti pryč i se svejma auťákama.

***

Maruška zmlkla a já na ni chvíli dost nespolečensky tiše zíral. Jsem sice kočkař, ale vzpomínal jsem na řadu svých psích kamarádů. Na venkovského Voříška, veselého psíka nejasného původu ze svého dětství. Na Falca, sousedovic vestíka, který nedávno po třinácti létech krásného psího života odešel za duhový most. Na Alvina, psa jedné mé známé, zachráněného mezinárodní organizací, dovážející bezprizorní štěňata českým psomilům z ciziny. Na Sama, speciálně cvičeného asistenčního psa, který pomáhá jednomu klukovi na vozíku. A na další a další.

„Maruško, děkuju,“ vrátil jsem se konečně do reality. „Děkuju ti za to, že jsi, jaká jsi a žes to těm dvoum dokázala tak vpálit do tváře. Ale tvůj Franta měl určitě pravdu, věřím, že mnohejm z těch mladejch muselo bejt vtipkování oněch dvou trapný a mlčeli jen proto, že se jim netroufli něco říct, jako jsi to udělala ty.

Maruška se trochu uklidnila: „Dík, žes mě vyslechnul a promiň, slibuju, že příště ti dám téma na nějaký veselejší povídání.“

Pak jsme se zvedli na cestu ke svým domovům. U stolku kousek od vchodu na cukrárenskou zahrádku odpočíval u nohou nějakého člověka jezevčík. Když ho Maruška míjela, krátce se na ni podíval a zavrtěl ocasem. Zvířata holt vědí své...

Autor: Jan Pražák | sobota 24.7.2021 17:14 | karma článku: 42.16 | přečteno: 6904x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 1364 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 670 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 871 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 787 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 30.03 | Přečteno: 387 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.72 | Přečteno: 1397 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 15.62 | Přečteno: 245 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.19 | Přečteno: 188 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 17.53 | Přečteno: 252 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 30.96 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...