V pořadech ČT se otevřeně nabádá k porušování vládních opatření

Česká televize jakožto veřejnoprávní médium, dohlížené radou ČT, jejíž členy určuje poslanecká sněmovna, by měla logicky ctít rozhodnutí vedení našeho státu. Ve skutečnosti tak v některých svých pořadech nečiní.  

Leč začnu maličko zeširoka. Jsem výrazně netelevizním člověkem, sleduji jen malý zlomek pořadů a třeba takovému zpravodajství se vyhýbám jako čert kříži. O to víc si však dokážu vychutnat některé staré klasické kousky, například Hříšné lidi s nezapomenutelným Jaroslavem Marvanem nebo Bylo nás pět s Jiřím Strachem a dalšími skvělými herci. A co mám snad vůbec nejradši, jsou televizní soutěže. Vždycky se snažím přijít z práce tak, aby mi neutekl Kde domov můj s Alešem Hámou, někdy se mi podaří stihnout i AZ kvíz s Evou Macourkovou a Alešem Zbořilem.

Nu a právě v těch soutěžních pořadech je nabádání občanů k porušování vládních proticovidových opatření asi nejmarkantnější. Kde jsou roušky, o respirátorech ani nemluvě? Co takhle rozestupy, zejména v prvním kole Hámova pořadu, v němž stojí tři soutěžící u stolků nalepených prakticky na sebe? Ale kdyby jen to, tohle jsou ve srovnání s další nehorázností ještě relativně zanedbatelné prohřešky.

V mezičase se pan Háma soutěžících vyptává, odkudže přijeli a do kterých míst naší republiky by pozvali diváky. Jaképak pozvali při zákazu cestování? Jen tak si trajdat po naší vlasti, volně dýchat a rozprskávat okolo sebe koronaviry? Copak je to možné, správné, dovolené? Považte, že minulý týden zval nějaký člověk diváky do Vrchlabí v zakázaném trutnovském okrese a ještě jim radil, co všechno tam mají prolézt a zamořit. Od pondělka to bude ještě horší a jakékoli zvaní kamkoli bude nabádání k překročení okresních hranic a zaneřádění celé republiky.

Nechci z těchto nehorázností vinit moderátory ani soutěžící, zodpovědnost beze všech pochybností padá výlučně na Českou televizi jako takovou, která ty soutěže připravuje a natáčí.

Toto vše je třeba okamžitě změnit a jak AZ kvíz, tak i Kde domov můj bezpodmínečně přizpůsobit novým pravidlům. Jak? Zkusme si to vyjmenovat pěkně popořádku.

1. V rámci dodržení zákazu cestování mezi okresy se AZ kvízu budou smět účastnit pouze brněnští soutěžící a soutěže Kde domov můj pouze ti pražští.
2. Roušky pochopitelně nestačí, a jelikož ČT je masově sledované médium a musí jít příkladem, tak ani respirátory nestačí. Jak moderátoři, tak i soutěžící budou mít za povinnost vystupovat ve skafandrech. Minimálně potápěčských, lépe však astronautických, protože ty těsní nejvíc.
3. Soutěže nemohou být natáčeny v televizních studiích, nýbrž v plenéru na rozlehlých prostranstvích. Moderátoři a soutěžící budou v minimálně stometrových rozestupech, a aby se navzájem slyšeli, budou na sebe pořvávat hlásnou troubou. Kameramani budou vše natáčet z vrtulníků.
4. Vypustit ze soutěží pozvánky na krásy naší vlasti by byla škoda, ale i zde bude potřeba dodržovat přísná pravidla. Soutěžícím bude sice povoleno zvát diváky kamkoli, ale pouze a jedině vždy ty místní. Například rodák z Duhové Lhoty bude smět pozvat tamní obyvatele k procházce okolo místního velkokapacitního vepřína (skafandr se doporučuje). Případně Pražák (pouze v Kde domov můj, v AZ kvízu jedině Brňák) pozve diváky bez ohledu na jejich okresní příslušnost k důkladné prohlídce bytu, v němž jsou trvale hlášeni.

Jedině po těchto a pravděpodobně i dalších důkladných změnách budou obě soutěže odpovídat aktuálním vládním opatřením a bude je tedy možné dál vysílat. V opačném případě by bohužel muselo být jejich šíření s okamžitou platností zastaveno, a to až do odvolání příslušných vládních opatření.

Leč konec legrace, závěrem trochu vážně. Připadá vám celý ten předchozí test absurdní? Ano, mně taky, podobně jako současná situace. Po zveřejnění včerejších vládních opatření jsem byl v šoku nad tím, co všechno si mohou v jednadvacátém století představitelé státu dovolit vůči svým občanům. Nekonat smysluplně, tápat, vinu za současný stav svalovat výhradně na lidi, vyhrožovat a plodit další a další opatření. Zakazovat takovým způsobem, s jakým jsem se za svůj víc jak pětašedesátiletý život doposud nesetkal.

Tenhle článek jsem napsal proto, abych se pokusil podtržením absurdity konání našich mocných trochu odlehčit tíhu dnešní doby a snad i maličko rozptýlit čtenářovu mysl. Omlouvám se Aleši Hámovi, Evě Macourkové i Aleši Zbořilovi za to, že jsem si z nich udělal legraci a chtěl bych jim poděkovat za skvělé moderování obou mnoha diváky oblíbených soutěží. A vlastně dík i České televizi, že vedle bez rizika nekoukatelného hrůzyplného zpravodajství dokáže vysílat i pár pořadů, které nás diváky baví a těší.

Tak zase brzo na viděnou... vlastně na čtenou, třeba o něčem hezčím. Držme se, podporujme navzájem a hlavně dejme na zdravý rozum.