Je vzhledem k narůstajícím covidovým číslům lockdown jen otázkou času?

Mimochodem lockdown je takové cizácké slovo, které jako by bylo používáno proto, aby nám byl na první pohled skryt jeho hrůzyplný význam. Pokud bychom jej chtěli přeložit doslovně, dostali bychom výraz „zamknout dolů.“  

Řečeno hezky česky to tedy znamená vzít někoho pod zámek, tedy například zahnat ho do nějaké zamřížované místnosti a tam za ním zamknout dveře. Však máme v naší košaté mateřštině i další výrazy, třeba dát mu zaracha. „Dostal jsi sardel z matyky, máš zaracha do té doby, než si to opravíš.“

Anebo taky kasárník. Slovo používané (kdysi) na vojně, které znamenalo, že vojáček provedl něco, co se nelíbilo lampasákům, a za trest vyfasoval zákaz vycházek.

Jo, kasárník, o tom asi pan plukovník v čele ministerstva zdravotnictví něco ví. Ještě nedávno tvrdil, že nám kasárník nehrozí a včera se nechal slyšet, že k němu možná bude muset sáhnout (odkaz zde). Jak jsem si všiml, tak tenhle ten pan plukovník rád mění svá rozhodnutí ze dne na den a než aby jako správný chlap držel slovo, co řekne dnes, zítra změní. Většinou k horšímu.

Nejsem epidemiolog a nedokážu posoudit, nakolik je ten hrozící kasárník vzhledem k nárůstům statistik nutný. Obávám se však, že k němu pan plukovník v horizontu maximálně pár týdnů sáhne. A budeme zhruba někde tam, kde jsme byli na jaře. V sobotu bude tak jako tak definitivně po volbách, takže mu už nebude nic stát v cestě.

Kdeže tedy budeme? Budeme v ... Totiž chci říct budeme pod zámkem ve svých domovech, možná lépe chráněni před covidem, ale mnozí z nás v depresích. V těch jsme byli už na jaře, ale moc se o tom nemluvilo, nevedly se statistiky nárůstu domácího násilí, nárůstu alkoholizmu, počtu lidí, zejména osamělých, kteří to psychicky odnesli, o sebevraždách ani nemluvě. Možná takové statistiky nebyly žádoucí, možná na ně prostě kvůli covidovým statistikám nezbyl prostor. A nezbývá na ně prostor ani teď, natož aby zbyl po případném zavedení lockdownu.

Jó, na jaře, to byla relativně pohádka. Dny se prodlužovaly, sluníčka přibývalo a udělalo se hezky, působila na nás celá řada antidepresivních faktorů, která se snažila snížit tu psýchu, kterou jsme z jarního lockdownu měli. Ale teď je podzim, dny se rychle zkracují a přichází nevlídné období, které každoročně pocuchá nervy spoustě lidí i bez zaracha, bez covidu a bez všech těch hrůzostrašných zpráv, které se na nás hrnou ze všech médií. Obávám se, že přijde-li opravdu plukovníkův lockdown, bude to teď na podzim pro spoustu z nás psychicky stokrát horší, než to bylo na jaře.

Ne, nemám řešení, nedokážu mávnout kouzelným proutkem a celý ten covidus moribundus zázračně odčarovat. Můžu jen apelovat na pana plukovníka a na naše další mocné, aby byli ve svých zákazech uvážliví a vedle epidemiologického hlediska brali v potaz i hledisko psychicky lidské. Mohu apelovat i na média, aby se tolik nehnala za sledovaností a aby ty skromné dobré zprávy kladla na roveň těch hrůzostrašných. A konečně se dovolím apelovat i na nás na všechny obyčejné lidi, na něž všechna ta tíže dneška dopadá. Buďme uvážliví, abychom tomu covidu nelezli rovnou do chřtánu, buďme stateční, abychom to v nadcházejícím podzimu vydrželi. Podporujme se navzájem, klidně i na dálku, abychom ten případný plukovníkův lockdown doma pod zámkem zvládli pokud možno bez újmy na psychickém zdraví. Vždyť každá vojna jednou skončí.