Na našich životech přece taky záleží!

Tak už se přidaly i pornoherečky a křičí, jak byly při své práci ponižovány. Stěžují si, jak vinou predátorů utrpěla jejich osobnost a že kvůli tomu nutně potřebují tučné odškodné.  

Ale co já? Vždyť mé ego taky strašně trpívalo mezi regály nebo za pultem. Dám vám pár příkladů ze svého života, abyste na vlastní oči viděli, jak moc jsem strádala a jaké to ve mně zanechalo následky.

Zamlada jsem pracovala v konfekci. V krámě, kde si lidé vybírali z věšáků různé, kabáty, kalhoty, zimníky a podobné zboží, které si pak chodili vyzkoušet do kabinek, jestli jim pasuje a jestli se v něm líbí sami sobě, případně svým doprovázejícím manželům či manželkám.

„Slečno, přítelkyně mě vyslala, abych si koupil nové gatě a jak ji znám, bude strašně mrčet, když přijdu domů v něčem, co mi nesedí,“ oslovil mě jednoho dne pohledný svalovec. „Já si vybral tyhle a teď nevím, skočím si je do kabinky obléct, byla byste tak laskavá a koukla pak na mě, jestli v nich vypadám k světu?“

Tak to víte, že jsem se z titulu své profese snažila být ochotná, protože jsem ještě netušila, co mě čeká. Svalovec se převlíknul, vykráčel z kabinky a začal se přede mnou naparovat ze všech stran. Kalhoty mu byly trochu těsné, zvlášť v rozkroku a já na něj musela koukat, jak je tam dole pořádně vybavený. Už prve se mi líbil a teď tohle. Dovedete si představit, jak jsem byla rudá, strašně se před ním styděla a cítila se hrozně poníženě? Zeptala jsem se ho popravdě, jestli by si nechtěl vybrat nějaké volnější, on se toho chytil a než se nám podařilo nalézt ty správné, musela jsem ho takhle okukovat ještě asi třikrát. Nakonec odešel spokojený, usmíval se a těšil se, že ho ta jeho doma pochválí.

No a já? Hanbou jsem se mohla propadnout a způsobilo mi to tak těžké trauma, že se mi o tom jeho rozkroku v přecpaných kalhotách ještě i dneska často zdá. V tom snu jsou jeho intimní partie zbytnělé do obludných rozměrů, já se nemůžu ani pohnout, abych si zakryla oči, a když se konečně probudím, jsem zbrocená ledovým potem.

Druhý příklad uvedu z masny, ve které jsem pracovala teď k posledku. Na jedné straně byl pult s masem, na druhé s uzeninami a uprostřed stálo pár podélných stolů, kde si zákazníci mohli vestoje sníst zboží, které si u nás koupili. Bývalo jich tam celkem dost, zvlášť kolem poledne a ládovali se všemi těmi lahůdkami, které mi prošly rukama. Už to mi občas vadilo, protože jako správná prodavačka jsem měla ke svému zboží kladný vztah a často mi začasto kručelo v břiše, když jsem se musela koukat, jak si tam u těch stolů lidé pochutnávají třeba na voňavém uzeném. Ale budiž, příjemné mi to nebylo, ale to jsem ještě netušila, co všechno se mi tam může stát.

Přišel už před jedenáctou. Bylo horko, pleš se mu leskla kapičkami potu a z provlhlého zaprášeného trika se mu linul nepříjemný odér. Navíc mu bylo krátké a nad kalhotami mu z něj přepadávalo růžové chlupaté břicho. Překřtila jsem si ho na zdrobnělinu vepře domácího, ale pst, jen v duchu, nahlas jsem se ho zeptala, co si bude přát.

„Třicet deka bůčku, jestli máte pořádně prorostlej, ohřát, k tomu hořčici, tři tlustý krajíce chleba a jednoho lahváče,“ zabručel. Bez pozdravu, bez kouzelných slůvek prosím nebo děkuju, když jsem mu to nandala na talíř. No budiž, nejsem zas taková citlivka, abych se zhroutila, když mě někdo nepozdraví nebo nepoděkuje.

Odfuněl si to se svým nákladem ke stolu, stoupnul si tak, že jsem ho viděla zepředu a pustil se do toho. S příborem se neobtěžoval, chleby napřed vyválel v hořčici a pak si na ně špinavýma rukama naplácal ten bůček. Potom začal jíst... ne, on začal žrát, protože to co předváděl, se jedením nazvat nedalo. Mlaskal na celou masnu, tuk z bůčku mu tekl po bradě, skapával na propocené triko a stékal až na to chlupaté břicho. Když pil z láhve, mlaskal ještě víc a celý svůj výstup proložil několika mohutnými říhnutími. Už dávno nebyl v mých očích zdrobnělým prasátkem, vyklubalo se z něj pořádné prase. Na závěr si otřel pusu do předloktí, ruce do kalhot, rozloučil se s námi posledním hromovým říhnutím a odkráčel středem.

Když jedl, tak jsem měla co dělat, abych se z něj nepozvracela. Snažila jsem se koukat jinam, ale nešlo to, protože chodili nakupovat další lidé a jak jsem je obsluhovala, pořád jsem ho měla v zorném úhlu. Po dvanácté byl trochu klid, tak jsem se omluvila kolegyni a na chvilku zmizela vzadu, abych se uklidnila. Ale nepomohlo to, dva dny jsem nebyla schopná pozřít ani kůrku suchého chleba.

Před tímhle zážitkem jsem taky mívala ráda bůček, ale od té doby ho nemůžu ani vidět. Při pohledu na něj nebo na jakékoli jiné tučné maso se mi vybaví tenhle člověk. Kvůli němu jsem musela odejít z naší masny, protože jsem to tučné nebyla dál schopná prodávat, aniž by se mi přitom začal zvedat žaludek.

I tenhle zážitek mi způsobil těžké trauma a i o tom zpoceném žroutovi se mi často zdává. Ve snu se znovu objeví v tom krámě, je ještě tlustší, odpornější a smrdí víc než tehdy ve skutečnosti. Opět se nemůžu ani pohnout a musím se koukat, jak, s odpuštěním, žere a přitom se jeho obličej před mýma očima mění v prasečí rypák. Nakonec se mi pokaždé v tom snu podaří utéct na záchod, tam se mi chce zvracet, ale nemám co.

Jsem na tom psychicky a fyzicky čím dál hůř, nemůžu skoro jíst, bojím se spát, bráním se usnout, aby se mi zas nezdál jeden z těch strašných snů.

Požaduji odpovídající odškodné podobně jako ty pornoherečky a jako všichni ostatní, jimž byla způsobena újma, která jim skrznaskrz zkazila budoucnost.

Na životech nás prodavaček přece taky záleží!