Stížnost

1. 12. 2019 16:30:40
Kdybych tuto stížnost podal oficiálním způsobem, nebylo by to co platné, dočkal bych se leda tak výsměchu. Proto volím cestu zveřejnění na blogu, i když vím, že nepovede k nápravě neúnosné situace, ale aspoň se o tom lidé dozvědí.

Oč jde? O to, že se o mě Santíka (na obrázku ten zrzavý) a o mou sestru Rózku (ta vedle mě) naše lidské služebnictvo nestará tak, jak by mělo a jak bychom si plným právem zasloužili. Celé to shrnu do několika stručných a přehledných bodů.

1. Jídlo

Dávají nám najíst, jenom když oni chtějí a pouze to, co nám sami vyberou. Navíc musíme jíst potupně na zemi, nedovolí nám stolovat tak, jak se na dobře vychovaného tvora sluší a patří. Pokud se chceme prosbami domoct jídla, na kterém si pochutnávají oni, tak nás ignorují, pokud tak chceme učinit silou, tak nás zahánějí. Výsměchem vůči důstojnosti nás obou budiž následující obrázek, když už se nakrásně dostaneme na jídelní stůl, zbydou na nás akorát prázdné talíře. A to už ani nemluvím o tom, že i od nich nás obvykle vzápětí vyženou pryč.

2. Odpočinek

Součástí správné péče o kočku je samozřejmě to, že jí sloužící umožní kdykoli odpočívat a spát ve své posteli. Tedy přesněji řečeno dovolí jí rozvalit se na jakémkoli místě, nejlépe uprostřed a sám se stáhne stranou, aby kočce nepřekážel. Ne tak ti naši, ti nás nutí spát samotné na nějakých pochybných škrabadlech, a když náhodou chceme být spolu, tak musíme na nepříjemně tvrdý gauč, kde navíc ani nejsme pořádně vidět. Ostatně posuďte sami.

3. Nevděk

Navzdory všemu uvedenému se vůči svému služebnictvu chováme podle zásad dobré kočičí výchovy, mezi něž patří heslo „ty mi dáváš svoje žrádlo, já ti na oplátku dám ochutnat své jídlo.“ Několikrát jsme jim tudíž nabídli čerstvě ulovenou myš a myslíte si, že jsme se dočkali nějakého vděku? Che, ani náhodou, neráčili ani ochutnat a rovnou ji vyhodili. Zkusili jsme to tedy se žížalou a výsledkem byl jen vrchol jejich nevděku, prý si ji máme sníst sami.

Bylo by toho samozřejmě mnohem víc, ale věřím, že jste si z uvedených bodů dokázali udělat jasný obrázek o tom, v jak hrozných podmínkách se nacházíme. Z mé strany je to tedy vše a teď dám ještě prostor Rózce, aby se k celé záležitosti též vyjádřila a potvrdila má slova.

***

Nechci být vůči svému bratrovi neloajální, ve všech uvedených bodech má svým způsobem pravdu. Ale, a teď mi, Santíku, promiň, že vybočím z rámce tvé stížnosti a budu hovořit ve druhé osobě přímo k tobě, ale jinak bys mě asi nepochopil. Vážím si tě jako bratra, který nade mnou drží ochranou tlapku a pečuje o mě (viz obrázky u bodu 2), ale říkám ti otevřeně, že jsi trouba.

Dovedeš si vůbec představit, v jakých podmínkách žijou bezprizorní kočky, o které se nikdo nestará? Nedovedeš, viď? Já se tajně vloupala našemu komorníkovi do počítače, něco si o tom zjistila, tak mě chvilku poslouchej.

1. Jídlo

My dva, kteří máme čtyřiadvacet hodin denně sedm dní v týdnu k dispozici granule a k tomu dostáváme na přilepšenou i něco dalšího, si absolutně nemáme nač stěžovat. Nikdy v životě jsme nepoznali hlad, vůbec nevíme, co to slovo znamená. Hlad, na který v zimě mnohé bezprizorní kočky umírají, tedy pokud je nezabije nějaká nemoc nebo nepřítel. Ty šťastnější se dostanou do útulků, kde se jim dostane péče včetně toho jídla, o něž se však musí dělit s mnoha dalšími, které jsou na tom stejně.

2. Odpočinek

Bráško, ty se tady oháníš obrázky pohodlných pelíšků ve vyhřátém domově a stěžuješ si, že nesmíme ke služebnictvu do postele. Víš proč? Protože když tě tam občas zkusí pustit, tak jim lovíš pod peřinou nohy a zapomínáš zatáhnout drápky. Tak tam holt kvůli tobě nemůžeme oba dva a jsme odkázáni na pelíšky, o kterých se těm kočkám venku může leda tak zdát. Aby se jim jejich sen splnil, musejí mít obrovskou kliku, napřed se dostat do nějakého útulku a až je tam dají do pořádku, tak čekat, jestli si je někdo adoptuje. Radši ani nechtějme vědět, kolika z nich se to nepodaří.

3. Nevděk

Santíku, slyšel jsi někdy našeho komorníka, co říká při návratu z útulku nebo z umísťovací výstavy, když se tváříme, jako bychom padali hlady a opuštěností? Jestli ne, tak já ti jeho slova zopakuji: „Vy dva si tak máte co stěžovat, někdy vás budu muset vzít s sebou, abyste viděli, co taky dokáže znamenat kočičí život.“ Takže bráško, přeber si to, jak chceš a řekni mi, na čí straně si myslíš, že je nevděk, když ohrneš čumáček nad tou kapsičkou, kterou si od komorníka po jeho návratu z útulku vymňoukáš? Jestli někdo umí být vděčný, tak jsou to právě ty naše sestřenky z útulků.

***

Dvounožcova poznámka na závěr:

Nemohu s jistotou tvrdit, co vedlo Santíka a Rózku k tomu, aby napsali každý svůj text. Možná nám tady sehráli divadelní scénku o tom, jak někoho pálí dobré bydlo, nedovede si vážit toho co má a co považuje za samozřejmé. A přitom si snad ani nepřipouští, že v jeho okolí žije spousta potřebných, kteří by dali nevím co za to, kdyby se měli aspoň z půlky tak dobře, jako se má on. Berme tedy jejich slova jako pokus o prosté zamyšlení na samém prahu adventu, předvánočního času zklidnění, smíření a vcítění se do potřeb ostatních.

Teď před chviličkou mi Santík vlezl na břicho, našlapoval a hlasitě u toho předl, zatímco Rózka mi z druhé strany zvědavě nakukovala na obrazovku. Sám nevím, jestli to byl projev kočičí přízně nebo snaha donutit mě, abych jim konečně šel dát konzervu. Nejspíš směs obojího. Takže promiňte, končím a jdu se jim věnovat.

Autor: Jan Pražák | neděle 1.12.2019 16:30 | karma článku: 27.53 | přečteno: 1115x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 28.51 | Přečteno: 1825 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 675 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 879 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 795 | Diskuse

Další články z rubriky Fotoblogy

Marek Trizuljak

Od prvního jarního dne k Velikonočním svátkům

Rovnodennost, první jarní den, úplněk a brzy poté velikonoční svátky. Obrazové dojmologie ... ... ...

28.3.2024 v 15:39 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Jaromír Šiša

Auto moto veteráni všude možně i jinde.

Třeba pod střechou velkých prostorných i malých útulných muzeí. Nebo na všech možných srazech, případně je potkáváme jen tak v prostoru. Pro svoji krásu a eleganci je obdivujeme a s úctou k těm, kteří jim vdechli nový živý život.

28.3.2024 v 10:03 | Karma článku: 32.66 | Přečteno: 1300 | Diskuse

Petr Široký

Jak jsem potkal brouky (Díl LXII. - Rokycany 12 - Jaro je tu)

Broučí znalosti většiny z nás plynou z dávné četby Ferdy Mravence a občasného setkání s druhem dostatečně velkým či nápadným, aby si ho člověk povšiml – střevlík, beruška, chroust, zlatohlávek.

28.3.2024 v 8:42 | Karma článku: 13.84 | Přečteno: 125 | Diskuse

Martina Pazourová

Po dešti......

Nenapadá mě nic jiného, než text písně paní Judity Čeřovské.Foto Nikon D 70. Jo, a dalo to docela fušku :-)

25.3.2024 v 23:00 | Karma článku: 12.39 | Přečteno: 212 | Diskuse

Veronika Foglová

Květná neděle 2024

Uteklo to jako voda, a svatopostní doba nám vstoupila do své závěrečné fáze - Svatého týdne, po němž nadejdou Velikonoce.

24.3.2024 v 15:21 | Karma článku: 11.15 | Přečteno: 155 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.11 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...