Může nám zvíře nahradit blízkého člověka?
Julie žila v dětství jen se svou maminkou, jíž její povaha a profese evangelické farářky nutila k častému stěhování. Jako kluk jsem tehdy nepátral po příčinách, proč byly ty dvě samy a proč každých pár let měnily bydliště. Až později jsem se dozvěděl, že to bylo částečně kvůli prazvláštní povaze Juliiny mámy, s níž by ani ten nejshovívavější mužský nedokázal dlouhodobě žít. A částečně též kvůli tomu, že byla překládána z farnosti na farnost. Důsledkem obého bylo, že Julie zůstala jedináčkem a ani si nikde nestihla nebo možná nedokázala získat moc kamarádů.
Občas jsme je s rodiči navštěvovali, zajeli k nim na nedělní půlden, když Juliina maminka zrovna neměla kázání. Jednou o prázdninách, když mi bylo nějakých deset nebo jedenáct, z nějakého důvodu na poslední chvíli nevyšel dětský tábor. Moje babička byla zrovna nemocná, rodičům se nedostávala dovolená a najednou nevěděli, co se mnou, tak mě na týden odvezli k Julii a k její mamince. Dámy tehdy pobývaly v jednom menším středočeském městečku a já mohl jejich živelnou domácnost, kde se prakticky vůbec nekoukalo na pořádek, sledovat svýma klučičíma očima. Očima malého rošťáka, pro kterého je trocha toho všudypřítomného nevinného neutřeného prachu zajímavou změnou a absence přesně stanovených návratů z venku vítaným přínosem.
Julie neměla sourozence ani kamarády, ale nezdálo se, že by jí to nějak moc vadilo, jejich roli vždycky zastoupilo nějaké zvíře. V době mého týdenního pobytu u nich dominoval starý nesmírně tolerantní šedivý kocour. Dámy ho někde našly, když nebyl zrovna v nejlepší formě, možná někomu utekl nebo kohosi omrzel a sám by si už asi nalovit nedokázal. Tak se ho ujaly a Julie ho adoptovala coby svého malého brášku. Bylo to poprvé a naposled v životě, co jsem viděl, jak se kocour nechal krmit lžičkou z talířku jen proto, aby vyhověl rozmaru své „sestry pečovatelky.“ Nechal se dokonce zavinout do povijanu a vozit v kočárku pro panenky, a s trochou nadsázky můžu říct, že se tvářil, jakoby se mu to líbilo. A přitom na tom ještě nebyl fyzicky zdaleka tak špatně, aby se nedokázal normálně najíst z misky nebo ohnat a utéct, kdyby se mu cokoli nelíbilo. Byl prostě takový, že to mohlo budit dojem, jakoby se snažil nahradit Julii sourozence.
Juliina maminka byla z lidského pohledu opravdu zvláštní. Co jí pánbůh, o kterém kázala svým věřícím, nenadělil v oblasti partnerských vztahů a umění vést domácnost, to jí bohatě vynahradil v lásce k bližním. Tedy ke všem bližním, ona například k obrovskému úžasu a občas i zděšení svého okolí nehubila a dokonce ani nezaháněla vosy, ona je krmila.
A tak nebylo divu, že jediným mužským, který s ní dokázal vystát, nebyl člověk, ale pes. Její pes, jímž bylo v době mého týdenního pobytu u nich pomenší černé zvíře neurčitého věku a původu. Ten tvor se jí držel na každém kroku, jen v době jejího kázání musel trpělivě čekat za dveřmi. Jinak se však účastnil veškerého jejího počínání, při jídle seděl na vyhrazeném místě vedle židle své paní, při návštěvách známých a soukromých rozhovorech s věřícími odpočíval na pro něj vyhrazeném starém rozpadajícím se křesílku. V noci spával v nohách její postele, v různé denní hodiny jsem býval často svědkem, jak spolu ti dva „rozmlouvají.“ Z mého klučičího pohledu to vypadalo, jako by si Juliina maminka po člověčím a ten pes po zvířecím způsobu povídali o všem možném. Od řečí o každodenních povinnostech, radostech a strastech až po hluboké filozofické a náboženské rozhovory.
Ačkoli kocour je a vždy zůstane kocourem, pes nikdy nepřestane být psem, oba se řídí svými pradávnými zvířecími instinkty a skutečného člověka plně nezastoupí, dokázali tito dva do značné míry nahradit Julii a její mamince bytosti, které jim chyběly v lidském vydání. Samozřejmě, že ne doslova a ve všem, ale teď s odstupem mnoha let si troufnu říct, že v něčem uměli být dokonce i lepší. Proč? Protože žádný pes by svou paní nikdy neopustil kvůli troše neumu v partnerském životě. A žádný kocour by se nikdy se svou „adoptivní“ sestrou nesoudil o dědictví po rodičích, jak jsem to viděl v jedné úplně jiné větvi příbuzenstva.
Od těch dávných dob jsem se s Julií setkal jen párkrát. Když jsem se s ní viděl posledně, pracovala na vsi jako pečovatelka o zvířata. Kvůli své nemoci žila v bezdětném manželství a třetím členem její domácnosti byl obrovský dobrácký a na slovo poslušný teriér.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
Nespí vaše dítě? Přečtěte si, jak nespavost vyřešit
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...
- Počet článků 2130
- Celková karma 30,48
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.