Jak jsem si vydělal na pivo vlastním tělem

9. 01. 2019 21:06:38
Uprostřed devadesátých let minulého století jsme s kolegy odjeli na týdenní školení do malé vesničky na dolním toku řeky Sázavy, kousek od Čerčan. Do odpoledne jsme vstřebávali vědomosti, poté v podvečer vyrazili za zábavou.

Tedy za zábavou, ono jí tam zas až tak moc nebylo. Počasí na fotbálek mizerné, ženské na obdivování žádné. A tak nám nezbylo, než hledat hospodu, kde by se dalo povečeřet, popít pár orosených a o těch ženských a fotbale aspoň poklábosit. Místní nám prozradili, že do nejbližší dobré hospody je potřeba popojet několik stanic vlakem.

„Kluci, vystupujem!“ Zavelel Jarda, který se jako první dokázal zorientovat ve jménech stanic posázavského pacifiku. Jarda s Jirkou vyskočili z vlaku, já se trochu opozdil. Hrnul jsem se za nimi, ale když jsem se už, už chystal udělat krok shora na stupátko motoráku, najednou se za mnou zatmělo a já ucítil měkký prudký náraz. Neudržel jsem balanc, letěl dolů, vzal to přes nějaký betonový sloupek na peróně a potupně skončil v nelichotivé poloze na zemi.

„Co tady překážíš?“ Zaslechl jsem. Oklepal jsem se a zaměřil pohled směrem, odkud přicházel ten hlas. Uviděl jsem jen ženská záda. I podle nich jsem poznal, že ta žena nebyla plnoštíhlá, natož hubená. Byla mohutná jako hora, krátce se po mně ohlédla a odfrkla si, jako když parní lokomotiva vypustí pár krychlových metrů svého natlakovaného obsahu. Zamračila se, věnovala mi pohled jako nějakému prašivému psu, který se jí omylem připletl do cesty a se dvěma ohromnými nákupními taškami odfuněla v dál.

„Ta tě teda těma svejma prsiskama pěkně smetla,“ smál se mi Jirka, který celou scénku sledoval.

„A že je teda měla jak nárazníky od lokomotivy, ha, ha,“ nemohl zůstat pozadu Jarda.

Mně teda do smíchu nebylo. Pomalu jsem se sbíral ze země, koleno pěkně natlučené a rameno se též hlásilo o slovo. Holt ten beton na sloupku, který jsem potkal cestou, nebyl vůbec vypolštářkovaný a ani na zem mi nikdo předem nepřipravil doskokovou matraci. Chtěl jsem jet co nejdřív zpátky, ale kluci mě přemluvili, že když už jsem tady, tak přece nezůstanu o hladu a žíznivý. A tak jsem s nimi odkulhal do té místními lidmi doporučené hospody.

Občerstvovna vypadala nově zrekonstruovaná, jídlo bylo chutné a pivo jako křen. Usedli jsme ke stolu hned u výčepního pultu a já se napřed zaběhl aspoň trochu ošetřit na záchod. Cestou jsem minul hospodského, už v ten moment si mě zvědavě prohlížel.

Při večeři jsme si pochopitelně povídali o té matróně, které jsem tolik překážel při vystupování z vlaku. Kluci se náramně bavili vymýšlením různých variant, jak to celé mohlo dopadnout a že jsem měl vlastně veliké štěstí.

„Kdyby ta baba zakopla a spadla na tebe, tak z tebe byla placka a teď bys tu s náma neseděl,“ začal si Jirka.

„A my taky ne,“ přisadil si Jarda. „Museli bysme tě seškrábat ze země, abys jim nezasvinil nástupiště.“

Pak ještě za mocného řehotu spekulovali o tom, co by si počali s mou mrtvolou a jestli by funebráci přijeli dost brzo na to, aby oni dva stihli poslední večerní vlak zpátky.

Hostinský se činil u pípy a všechno slyšel. Nejdřív se tvářil soucitně, pak se uculoval a nakonec se zamyslel. A otočil se na mě: „Tak za tohle, pane, máte u mě dneska pivo zadarmo.“

Nechápavě jsem otevřel pusu a chystal se pátrat po důvodech jeho velkorysosti. Ale on mě předešel: „To musela bejt Janotka. Všichni ji tady znaj a před revolucí se před ní celá vesnice třásla strachy. Byla největší zvíře místní partaje a do týhle hospody, kterou sebrali komoušové mýmu tátovi v osumačtyřicátým, si nasadila svýho syna. Byl to pěknej lempl, okrádal hosty a celej barák zhuntoval. Janotka to měla po vsi celý obšancovaný a když se otočil režim, tak si přestavovala, že jí to všechno spadne do klína. Jenomže se kapánek spletla, nepočítala s tím, že novej starosta je machr právník a nenechá jí nic ukrást. Takže dostala kulový, je kvůli tomu naprdnutá na celej svět a jediný, co teď dělá, je, že škodí, kde může. Každýho prudí a snaží se štvát lidi proti sobě. A vy jste to od ní dneska úplně nevinně schytal, tak zato máte ode mě to pivo.“

„A my dva taky?“ Vložil se do řeči Jirka.

„Ne, jenom on, vy dva si z něho akorát děláte srandičky,“ promluvil z hospodského dobrý hospodář. Ale aby se ukázal, že není škrob, tak nám všem přinesl jako zákusek gratis tlačenku s octem a s cibulí, však věděl, že mu to vrátíme na dýšku. A mně nabídnul, abych se skočil pořádně umýt do jeho koupelny, co měl nad hospodou, protože na tom peróně bylo docela bláto.

No, co vám mám povídat. Školení utíkalo jako voda a my se do téhle hospody ještě asi dvakrát vrátili. Pivo zadarmo jsem už sice nedostal, ale hospodský na mě pokaždé spiklenecky mrknul. Tu Janotku jsme zase potkali ve vlaku a to vám povím, že jsem si dával fakt majzla, abych se jí zas nepřipletl do rány. Pro jistotu jsem si sedal na druhou stranu vagónu, co kdyby si mě pamatovala a chtěla si na mně zgustnout za trest, že jsem jí ten první den překážel při vystupování. O další sražení ze dveří vlaku a následnou žalobu za to, že jsem jí svými zády osahával poprsí, jsem teda skutečně nestál.

Autor: Jan Pražák | středa 9.1.2019 21:06 | karma článku: 24.45 | přečteno: 818x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.21 | Přečteno: 1966 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 676 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 883 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 797 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Ladislav Jakl

Dělají z nás ženy! Nebo jen hlupáky?

Jsme všichni obětmi tajemného spikleneckého experimentu, kdy pomocí přísad do potravin globální vládci nadělají z chlapů zženštilé hermafrodity, neschopné plodit děti?

28.3.2024 v 18:55 | Karma článku: 21.68 | Přečteno: 315 | Diskuse

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 39 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 23 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 15.12 | Přečteno: 287 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 19.56 | Přečteno: 503 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.16 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...