Brácho, ty zmetku, ty ses mi vyspal s manželkou!
Několik let se snažili o dítě, ale po každém otěhotnění Eliška záhy potratila. Absolvovala celou řadu vyšetření, lékaři jí sice nasazovali různé léčby, ale jejich verdikt byl pokaždé stejný - naděje na donošení dítěte je minimální.
Milošův vztah k Elišce se postupně měnil. Zpočátku stál na její straně a snažil se jí podržet. S přibývajícími potraty se však od ní odvracel, pokaždé začal o něco víc pít a neúspěšná těhotenství jí dával za vinu. Čím dál, tím míň býval po večerech doma, jeho pitky s kumpány byly stále častější a po návratu býval na svou manželku hrubý. Výrazu typu „marná potvora“ a obraty „že já blbec si tě vůbec bral“ byly z těch nejmírnějších, kterými ji urážel.
Milošovo pití a frustrace z Eliščiny neschopnosti donosit dítě pochopitelně poznamenalo i jejich sexuální život. Z pozorného a něžného milence se stal postelový hrubián, který ji používal k vlastnímu uspokojení a na její potřeby nebral ohled. Nebylo divu, že se Eliška začala manželskému sexu vyhýbat, což vedlo jen k dalšímu a dalšímu Milošovu pití.
Celá tíha domácnosti postupně přešla na Elišku a už nebylo pomyšlení ani na žádné společné aktivity manželů. Její pokusy vytáhnout ho na výlet, do společnosti a podobně jen odmítal slovy, že s takovou pitomou ženskou se nebude nikam tahat.
Jediný, kdo stál na Eliščině straně, byl Milošův bratr Karel, který bydlel na stejném sídlišti o několik bloků dál. Když bylo potřeba opravit ucpaný odpad, vymalovat, nutně odvézt Elišku neřidičku někam autem, byl Karel ochotně po ruce.
„Karle, proč ty si nenajdeš nějakou ženskou, měla by se s tebou dobře, vždyť ty jsi hotový poklad?“ Škádlívala ho ve vzácných chvilkách dobré nálady a v koutku duše si představovala, jaké by bylo, kdyby tou „nějakou ženskou“ byla ona sama. Jenomže vinou Milošova neustálého urážení měla sebevědomí na bodu mrazu, a tak se Karlovi vůbec neodvážila naznačit, že k němu něco cítí.
„Kdepak ženskou, mně je takhle dobře,“ odpovídal jí Karel se smíchem. Ale nebyla to tak docela pravda, měl za sebou pár nevydařených vztahů, které vesměs skončily podrazem nikoli z jeho strany. A tak, ačkoli ho k Elišce cosi přitahovalo, netroufnul si. Brácha byl brácha a ať byl jakýkoli, nechtěl mu lézt do zelí. Navíc rány, způsobené předchozími špatnými zkušenostmi nebyly ještě docela zahojené.
***
Krize nastala v den Eliščiných třicátých narozenin. Miloš byl kupodivu střízlivý. Ve světlé chvilce se totiž rozhodl, že půjde do sebe a kulaté narozeniny své manželky hodlal využít jako milník svého života, příležitost k tomu, aby skoncoval s alkoholem. Posledních několik dní se držel, snažil se být na svou ženu milý a dokonce jí párkrát vytáhl na večerní procházku. K narozeninám přinesl Elišce hezkou kytici a v domácím baru, odkud až na jednu zapomenutou láhev vodky vyházel všechen alkohol, měl pro ni schovanou krabičku se zlatým prstenem.
Byl páteční večer, Eliška smažila řízky a po dlouhé době měla dobrou náladu. Věřila, že se stane zázrak a Miloš se opravdu změní. Chystala skromnou domácí oslavu ve třech, přijít měl i Milošův brácha Karel.
Miloš usedal k večeři značně nervózní, jeho tělo si už pořádně říkalo o svou dávku alkoholu, ale on mu ji stále nechtěl dopřát. U stolu si bráchové přiťukli s oslavenkyní lahodným nealkoholiuckým drinkem, který Karel namíchal speciálně pro tuto příležitost. A pak se všichni tři pustili do jídla...
„Jauvajs, krucinál!“ Vykřikl Miloš a vyplivl na talíř malou kůstku, která byla skrytá v jeho porci řízku. Pak si sáhl do úst a vylovil kousek zubu, který si o ni ulomil při prudkém nervózním skousnutí.
„Všechno jsi pokazila, ty krávo, to už neumíš ani normálně uvařit?“ Vybouchnul na svou manželku.
Karel vyskočil, snažil se vzít bratra okolo ramen a trochu ho uklidnit: „Brzdi, bráško, brzdi, vždyť nejde o život. Znám skvělýho zubaře, ten to ti raz dva opraví, ani nebudeš vědět, že sis něco udělal.“
„Dejte mi oba dva pokoj,“ Miloš se ve svém absťáku už neudržel. Rozrazil dvířka od baru, zabalenou krabičku s prstenem hodil vztekle na zem, vytáhnul tu poslední láhev vodky a se slovy „táhněte do prdele“ zmizel v ložnici.
***
„Karle, promiň, já musím ven.“ Elišce se zhroutily naděje a najednou se cítila ještě hůř než před Milošovým pokusem skoncovat s pitím.
„Jdu s tebou.“
Courali bezcílně sídlištěm a přilehlým parčíkem. Šli vedle sebe jako bratr se sestrou, báli se jeden druhého dotknout. Nejprve mlčeli, pak začali hovořit o svém dětství. Byli stejně staří, a tak si měli co vyprávět. Jejich povídání je vždy na chviličku vytrhlo ze smutku, ale když ztichli, chmurné myšlenky se pokaždé vetřely zpět.
Pomalu procházeli kolem Karlova bytu.
„Karle, nezlob se na mě, já dneska nejsem schopná jít domů. Můžu u tebe přespat?“
„Samozřejmě, pojď nahoru. Vyspím se na gauči v obýváku.“
„Děkuju, uvařil bys mi bylinkový čaj na uklidněnou?“
Eliška usedla na gauč a pozorovala ho, jak se ohání v kuchyňském koutu. Z každého jeho pohybu, letmého pohledu na ni i z obyčejného slova vyzařovala uklidňující síla. Váhala. Něco se v ní počalo zvolna lámat.
Když jí podával šálek vonícího čaje, trochu zatáhla a on ho kratičký moment nechtěl pustit z ruky. Využila ten okamžik a zlehka se svým malíčkem dotkla jeho palce.
Šálek spěšně putoval na stolek, vzala Karla za ruce a přitáhla si ho k sobě na gauč. Přehrada tíživých let se najednou protrhla a všechen ten nastřádaný kal se hrnul pryč, jako když špinavá voda mizí za zákrutem. Za moment už se nedotýkali jen jedním prstem. Dotýkali se vším, čím se spolu dotýkají muž a žena, kteří jsou si úzce blízcí.
„Zůstala bys tu se mnou už napořád?“ Zeptal se Elišky nad ránem.
„Ráda, pokud ti nebude vadit... Však víš, jak to mám s těhotenstvím.“
„Nebude. Ale teď na to nemysli. Až přijde čas a když budeš chtít, můžeme se dohodnout na nějakém jiném řešení.“
***
Místo Elišky zašel v sobotu dopoledne za Milošem Karel. Našel ho u prázdné láhve od vodky, jak se motá s parádní kocovinou. Řekl mu, že Eliška zůstane s ním a domů se už nevrátí..
„Ty zmetku, ty hajzle, jestli ses mi vyspal s manželkou, tak tě zabiju!“
Napřed se chtěl prát, pak už jen sprostě nadával a nakonec rezignoval.
Večer měl Karel podivné tušení, a tak se znovu vypravil za bráchou. Našel ho zřízeného tak, že se dusil vlastními zvratky. Dal mu první pomoc a zavolal záchranku.
V současné době je Miloš na protialkoholickém léčení.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,22
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.