Jak postarší manžel civěl žebračce do výstřihu
„Dobrý den,“ sebevědomě pozdravil urostlý elegán středního věku a upřel svůj pronikavý pohled na servírku, stojící za výčepním pultem.
Ta na něj vyvalila oči a měla co dělat, aby se ovládla a nepootevřela ústa překvapením. Přesně padnoucí oblek, hedvábná kravata nejmíň za pět litrů, boty podle nejnovější módy. „Co ten sem zabloudil,“ napadlo ji, „patří spíš na raut nějakejch top manažérů.“ Ale nahlas se zeptala: „Dobrý den, pane, budete si přát oběd?“
Elegán přikývl, nechal se odvést ke stolku pro dva, objednal si aperitiv a ponořil se do studia jídelního lístku. Aperolky po něm jen střelily krátkým pohledem a vrátily se ke svým mobilům. Postarší manžel si odfrkl, postarší manželka si tiše vzdychla touhou tak, aby si toho její choť nevšimnul.
Elegán jen lehce pozvedl hlavu směrem k výčepnímu pultu a servírka hned k němu přispěchala. „Lasagne, prosím. A k tomu sklenici dobrého italského bílého vína.“
„Ano, samozřejmě, bude to za moment.“ Servírka úslužně přikývla a elegán si začal krátit čekání četbou jakéhosi odborného časopisu.
Asi po čtvrt hodině, když už si aperolky objednaly další rundu a postarší manžel se chystal k placení, se odehrálo několik věci najednou. Servírka zrovna nesla elegánovi jeho porci lasagní a když míjela dveře, málem se srazila se špinavou žebračkou s vyrážkou ve tváři, která se s ošoupanou taškou všourala dovnitř.
„Vypadněte, tady je žebrota zakázaná!“ Servírka jen tak tak vybrala zatáčku okolo rohu nejbližšího stolu.
„Žebračka nedbala jejích slov, doštrachala se až k elegánovi a spustila: „Panáčku, neměl byste drobáček pro starou bábu?“
„Ježíšmarjá, prosím vás, nezlobte se, já ji hned vyhodím, ta sem určitě dolezla z toho nádraží.“ Servírka s talířem lasagní dorazila za žebračkou a snažila se omluvit elegánovi za to nemilé vyrušení. Pokrm položila na stůl před elegána a najednou nevěděla, co dál. Ráda by chytla žebračku za rukáv a vyrazila s ní dveře, ale štítila se jí dotknout. Tak na ni aspoň zařvala: „Zmiz nebo na tebe zavolám policajty!“
Elegán vložil první sousto do úst, požvýkal a pak se ozval: „Nechte tu dámu na pokoji, bude mým hostem. Přineste čistý talíř, druhý příbor a ještě jednu sklenici vína.“ Jeho slova byla sice tichá, ale rozhodná. Vstal, odsunul druhou židli, usadil na ni žebračku, nabral na svou vidličku další sousto a dal žebračce ochutnat.
Servírka tentokrát nedokázala ovládnout své žvýkací svaly a beze slova s otevřenou pusou odběhla pro víno. „Tý vole, hůstý,“ ozvala se jedna z aperolek. Postarší manžel chvatně schoval šrajtofli, kterou si předtím připravil na to placení.
Po doručení čistého talíře, příboru a druhé sklenice vína oddělil elegán polovinu své načaté porce žebračce a přiťukl si s ní se slovy: „Tak na vaše zdraví, milá krásná dámo.“
„Aue pvosím vás, jakápak kvásná, bejvávalo.“ Odpověděla mu žebračka s plnými ústy. Lasagne do ní padaly, jako by týden nejedla, z jejího místa se ozývalo hlasité mlaskání a srkání.
„Panáčku, děkuju moc, jste zlatej.“ Řekla, jakmile odložila příbor, „jakpak bych se vám odvděčila?“
„Ale to nechte být, bylo mi ctí a potěšením s vámi poobědvat.“ Elegán se neodolatelně usmál, až mu u očních koutků zahrály drobné vrásky.
Žebračka si hlasitě říhla a pak věnovala elegánovi obdivný pohled: „Už vím, co vám za to dám, mladej pane. Znáte tu pohádku, kde princ políbil ošklivou žábu a ona se proměnila v princeznu?“ Zatvářila se, jakoby už několik let neviděla pořádného chlapa a zažadonila: „Dejte mi pusu. Prosím. Aspoň jednu.“
Elegán udělal dramatickou pauzu, rozhlédl se po místnosti, pak se naklonil přes stůl a dlouze políbil žebračku na ústa, která se téměř ztrácela ve tváři s vyrážkou.
Postarší manželka, jak si prve tiše vzdychla touhou, tak teď nahlas vykřikla „fuj!“ Aperolce, co prve řekla „tý vole, hůstý,“ teď vyklouzla sklenice aperolu z ruky a polila jí chytrej mobil. Servírka stála za výčepním pultem, tvářila se hrozně zaneprázdněně a nervózně mlátila prsty do kasy s EET.
Žebračka sebrala svou tašku a dvěma skoky zmizela na WC. Tam si sundala žebrácké hadry a paruku, smyla to vyrážkové líčení. Nahodila elegantní sukni a blůzku s přetékajícím hlubokým výstřihem, krátce se nalíčila a přičísla. A pak se vrátila za dámu, která by svým šarmem mohla dělat ozdobu rautů top manažerů.“
„Však jsem vám říkal, že jste krásná,“ pronesl elegán vážným hlasem. „Teď nám zavolám taxíka, budete si přát odvézt zpátky pod svůj most nebo vás mohu pozvat k sobě domů?“
„Panáčku, most počká do rána, teď pojedeme k vám. Dlužím vám odměnu za všechno, co jste pro mě dneska udělal.“
Ti dva vstali a šli zaplatit k výčepnímu pultu. Servírka se rudá rozpaky omlouvala proměněné žebračce, že ji chtěla prve vyhodit, až udělala neodpustitelnou chybu a zahodila do koše účtenku EET. Aperolka si svůj politý chytrý mobil místo kapesníčkem konsternovaně čistila intimkou. Postarší manžel mlsně vpil svůj pohled do výkladní skříně na hrudi proměněné žebračky. Postarší manželka mu zakryla oči a zlehka ho střevícem načutla nad kotník: „Nečum jak tele, copak nevidíš, že na nás všichni koukaj?“
Elegán nabídl své rámě proměněné žebračce, rozvážným krokem s ní vyšel z pizzerie a usadil do připraveného taxíku. Ten s nimi ujel pár bloků a vysadil je u nádraží.
Oba vystoupili, chytli se za ruce, dali si krátkou manželskou pusu a rozesmáli se na celé kolo.
„Dík, Vlasti,“ ozval se elegán, sotva se trochu uklidnil, „sehrála jsi to skvěle, to byl ten nejlepší dárek k svátku, jakej jsem kdy dostal.“
„Jo, Vláďo, jsem ráda, bylo to fajn,“ zavlnila bývalá žebračka svou plnou výkladní skříní. „Teď ale pojď, jede nám autobus. Slíbils mi spravit tu žehličku, kostýmy vrátíme zejtra.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 30,93
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.