Pedofil a jeho oběť

Za zrodem vztahu Rudolfa a Nadi stála náhoda. Rudolf vytáhl topící se Nadinu třináctiletou dceru Majku v Chorvatsku z moře, zachránil jí život a Naďa se do něj zamilovala.  

Rudolf byl odjakživa na mladší. Už na střední škole pokukoval po holkách, co nastoupily do prvního ročníku, ale úspěchu se u nich nedočkal. Měl smolnou povahu, nedokázal si získat dívčino srdce přirozenou cestou a před každou se zachoval tak hloupě, až si vysloužil nelichotivé označení sexuální loudil. A všechny se mu začaly širokým obloukem vyhýbat.

O panictví přišel až po létech v jakémsi pochybném erotickém podniku, kde si vybral dívku s dětským obličejem. Bůhví, kolik jí bylo let, v takovém zařízení to nikdo moc nezkoumal. Od té doby omezil své sexuální aktivity na občasné návštěvy podobných podniků a na každodenní nenápadné okukování děvčat, na kterých se objevovaly první známky dospívání.

Onoho léta se Rudolf vypravil na dovolenou do Chorvatska. Obcházel pobřeží, až narazil na opuštěné místo, tvořené několika útesy, kde se nahoře bez koupaly dvě ženy. Matka Naďa se svou mladší kopií dcerou Majkou. Rudolf se tiše usadil za jeden z útesů tak, aby ho nebylo vidět a očima začal hltat rašící hrudník té mladší.

Snad tomu chtěla nějaká zlá náhoda, Majka si nedala ve vodě pozor, nečekaná vlna jí podrazila nohy a smýkla s ní tak, že dívčina narazila hlavou na útes. Ztratila vědomí, Naďa se vylekala, snažila se jí přispěchat na pomoc, ale nohou se zaklínila na dně mezi dva kameny a nemohla z místa. V tu chvíli se Rudolf vyřítil ze svého úkrytu, nejprve vytáhl z vody Majku a poté pomohl z kamenné pasti Nadě.

Žena, která se pod dojmem silného zážitku zamiluje na první pohled, snadno ztratí hlavu. A tak si Naďa ani nestačila všimnout, že všechny Rudolfovy komplimenty a neskrývaná touha je pouze hraná. Zanedlouho po návratu z Chorvatska nabídla Rudolfovi, aby se nastěhoval k nim domů. Když se s ním milovala, vůbec jí nedocházelo, že on je přitom v myšlenkách s její dcerou.

***

Zpočátku si Rudolf vůči Majce nic nedovolil, bál se, že by si toho mohla její matka všimnout, Příležitost vycítil až ve chvíli, když Naďa začala každé úterý chodit na dvouapůlhodinové večerní cvičení.

Majka se sprchovala před spaním a netušíc nic zlého se zapomněla v koupelně zamknout. Rudolf k ní vletěl nahý do sprchy a začal jí osahávat hrudník. Majka se lekla a instinktivně na něj namířila proud vody ze sprchy.

„Počkej, maličká, zachránil jsem tu život, něco mi dlužíš.“ Začal úlisně Rudolf, vyrval jí sprchovou hlavici a zastavil vodu.

Majka se snažila bránit, ale proti dospělému chlapovi neměla šanci. Přitáhnul si jí za její dlouhé vlasy, praštil do žeber a nevybíravým způsobem ji zneužil. „Jestli někomu něco cekneš, pořežu ti obličej tak, že tě do smrti nikdo nepozná,“ zakřičel na ni po dokonání svého špinavého díla.

Majce zbořil svět. Bála se promluvit, měla strach, že Rudolf svou hrozbu splní. Nejprve se snažila nebýt úterní večery doma, ale Rudolf jí řekl, že když mu nebude po vůli, namluví Nadě, že se tahá s partou feťáků. A pak po ní pokaždé požadoval praktiky, které jsou odporné i spoustě dospělých žen.

Majka prakticky přestala jíst, ve škole si zhoršila známky, občas tam ani nešla. Celé dny koukala do prázdna a ve tváři se jí objevil tik. Naďa si toho pochopitelně všimla, ale nedostala z dcery ani slovo. Rudolf se to snažil celé zahrát to autu a namluvil Majce, že je to normální a že se jeho mladší sestra chovala na začátku puberty úplně stejně. Naďa mu nevěřila a prohlásila, že vezme dceru k psychologovi.

Zmínka o návštěvě psychologa padla v pátek večer, Majka ji zaslechla a hned druhý den ráno utekla z domu. Celou sobotu se bezcílně toulala městem, nejedla, nepila a sbírala odvahu to celé skončit skokem pod metro. Možná nad ní stál anděl strážný, možná se na poslední chvíli vzepřelo zmučené podvědomí, nakonec ji její kroky dovedly až k bytu kamarádky z dětství.

Tlumeně osvětlený pokoj a v něm dvě dívky, které před sebou nikdy neměly žádné tajemství. Helena vycítila, že je zle, vzala Majčinu ruku do svých dlaní, na nic se neptala a jen se jí dívala do očí. Najednou jakoby se protrhla hráz a všechno to nahromaděné bahno posledních týdnů se vyvalilo ven. Přerývaná slova, slzy, ticho, pohled do očí a držení za ruku. A pak znova to samé, další slova a slzy. Z Majky zvolna odplouvaly emoce a do jejích vět se vmísila otázka, co má dělat dál.

Helena byla odjakživa praktické děvče, s ničím se moc nepárala a vždycky si věděla rady. Teď v tom tlumeném světle ve zlé chvíli převzala velení: „Seď, nikam nechoď a chvilku počkej, hned se vrátím,“ přikázala Majce rozhodným hlasem. Došla do vedlejšího pokoje a se slovy: „Mami, prosím tě, pomoz, Majka má strašněj průser,“ zalarmovala svoji rodičku.

Jakmile byla stavidla vět jednou otevřená, Majka se zbavila strachu a zopakovala své trápení před Heleninou matkou. A pak už to šlo ráz na ráz, Helenin otec byl právník a věděl co a jak. Rudolf byl obviněn a odsouzen, co s ním udělali spoluvězni v kriminále, o tom snad netřeba psát.

Majka se dostala do péče odborníků. Ve škole sice ztratila ročník, ale začala bojovat a ze ztýraného stvoření se začala zvolna měnit zpět v normální dospívající dívku. Po roce už na tom byla líp než její máma Naďa, která si nepřestala vyčítat, že se kdy s Rudolfem dala dohromady a že nedokázala včas svou dceru ochránit. 

***

Tento příběh se odehrál před patnácti léty. Dnes je z Majky sebevědomá mladá žena s vysokoškolským vzděláním, která si buduje profesní kariéru. V duši jí však zůstala hluboká jizva, kterou se nepodařilo zacelit navzdory pokusům o klasickou i netradiční léčbu.

Majka si nemůže najít přítele. Když to zkusila poprvé, zezačátku to vypadalo slibně, dokonce se i těšila na sex. Jenomže jakmile k němu mělo dojít, vynořily se před ní hrůzyplné vzpomínky na Rudolfa, ze kterých se jí udělalo fyzicky špatně. Vztah se rozpadl dřív, než stačil doopravdy začít.

Podruhé na to svého nového přítele upozornila předem. Nespěchal na ni a dával jí čas, aby si na sebe opravdu zvykli. Když to chtěli konečně zkusit, byl na ni nesmírně něžný a jemný, ale vzpomínky zaútočily znovu a Majka prostě nemohla.

Majka zanechala marných pokusů o vybudování vztahu, respektive je odložila naneurčito. Nyní žije se svou stárnoucí matkou a přitom touží po vlastním dítěti. Zatím se nemůže rozhodnout, jestli má podstoupit umělé oplodnění neznámým dárcem nebo se ještě snažit zbavit svého traumatu z dětství a pak si zkusit znovu najít nějakého partnera.

PS: Jména i okolnosti jsou z pochopitelných důvodů změněná, ale příběh je bohužel skutečný. Držme té mladé ženě palce.