Maminko, tatínku, já chci taky miminko
Veronika byla vyloženě panenkové dítě. Vožení v kočárku, přebalování, krmení a uspávání těch umělých dětiček ji bavilo ze všeho hraní nejvíc. Však taky dokázala být na svoje rodiče pěkně přísná a když její maličké spaly, zlobila se na ně za každé rámusení: „Mami, ztiš tu televizi, nebo mi probudíš Janičku. Víš, ráno jí bolelo bříško a teď mi konečně usnula. Měj trochu ohledy, prosím.“ Anebo: „Tatínku, nemohl bys konečně přestat s tím vrtáním? Lucinka má z toho špatné sny a zase bude celý den protivná.“
Rodiče se jejímu počínání tiše smáli, ale měli radost, jaká bude jednou z Veroniky správná mamina. To ještě netušili, že na ně dcerka vyrukuje s prosbou o vlastního živého potomka. Táta mrkl na mámu, máma na tátu a s vážnou tváří odpověděla: „Veru, na vlastní dítě si budeš muset ještě dost dlouho počkat, malým dětem se miminka nerodí. Ale když ti to bude stačit, budeš mít brzy dva brášky.“
Dvojčata! „A jak se budou jmenovat? Jak je od sebe poznám, jestli budou úplně stejná? Budou dělat všechno spolu?“ To bylo najednou otázek a těšení. A což teprve, když mamince narostlo bříško a bráškové se začali hýbat. To se pak Veronika nemohla od své rodičky odtrhnout, svou malou dětskou ručkou opatrně hladila budoucí brášky a čekala na jejich pohyby.
„Au, maminko, to tě nebolí?“ Veronika dostala přímý zásah do dlaně.
„Ale kdepak, Veru, to si jen jeden z nich maličko kopnul.“ Snažila se přemoct maminka po ten den už několikátém dloubnutí.
***
„Do porodnice nemůžeš, tam se mnou smí jenom tatínek. Budeš muset počkat u babičky.“ Už to začalo a Veronika byla trochu zklamaná, že neuvidí, jak její malí bráškové přijdou na svět. A tak si k babičce sbalila aspoň Lucinku s Janičkou a každých pět minut se své prarodičky ptala, jestli má nějaké nové zprávy.
Bráškové se konečně narodili a tatínek se vrátil celý ustaraný s prosbou, jestli by Veronika mohla u babičky ještě pár dní zůstat. V práci si vzal dovolenou, doma se zdržoval prakticky jenom přes noc a každé ráno pospíchal do porodnice za svou manželkou, aby jí byl co nejvíc nablízku.
Teprve více než týden po porodu se všichni vrátili domů a Veronika se mohla poprvé podívat na Káju a Martina. Zpočátku byla sice trochu překvapená, ale rychle se naučila, jak se se skutečnými miminky správně zachází. Panenky byly uloženy ke spánku do skříně a ona se snažila pomáhat se vším, co jí maminka dovolila. Však taky musí trénovat, až vyroste, bude mít své vlastní.
***
Veronika je s brášky v ložnici a pečlivě hlídá, aby je nikdo nevzbudil. Rodiče si můžou na chvilku v klidu sednout ke kávě.
„Mně bez kofeinu, prosím, kluci by nemohli spát.“
„Jednu kostku cukru nebo dvě?“
„Stačí jedna. A díky moc, že jsi mě přesvědčil, abych odmítla ty nabídky domácího porodu. Nebýt okamžitého zásahu na sále při tom prudkém poporodním krvácení, mohls tady zůstat na všechno sám.“
Postavil před ní šálek s vonící kávou, vzal ji za ruku a políbil do vlasů: „Už na to nemysli. Je to za námi a stalo se, co se mělo stát. A teď mi promiň, myslím, že jsem zaslechl Káju.“
„Ale kdepak, to je Martin,“ odpověděla mu se smíchem, „však se je taky časem naučíš rozeznat po hlase.“
Nakoukl do ložnice a hned se zase vrátil: „V pohodě, už zase oba spí. Nevíš, jak to ta Veronika dělá?“
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2127
- Celková karma 31,28
- Průměrná čtenost 1303x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.