Rizoto z pohankového bulguru nebo guláš s knedlíkem?
A ke gulášku pivko. Tedy jen malé, v jídelně točené nemají a pokud má na něj člověk chuť musí se „spokojit“ s třetinkovou plechovkou. Nevadilo a potěšilo, bylo pondělní poledne a přede mnou ještě dost práce, aspoň se mi po tom dobrém obědě nebudou tolik klížit oči.
Po silném voňavém vývaru s játrovými knedlíčky jsem si zamnul ruce a začal vychutnávat tu gulášovou parádu, div jsem u toho nemlaskal rozkoší. I přisedli si ke mně dva štíhlí kolegové, mladší asi tak o třicet let. Bezva kluci, ideály dívčích srdcí, co nezkazí žádnou srandu a výborně se mi s nimi dělá. Ale...
Ale na talířích si donesli takovou nějakou podivnou beztvarou hnědou hmotu, prý rizoto z pohankového bulguru. Na pohled nevábné, na počich, no, nechci to nikomu ošklivit předem. „Slazenej nebo neslazenej?“ „Neslazenej, samozřejmě.“ „No, já taky, jak jinak.“ Karel se zvedl a vydal se natočit dvě sklenky čaje pro sebe a pro Vojtu.
V Karlových očích bylo vidět obrovské odhodlání. Mohutně zaryl vidličkou, až hmota málem zabublala a s výrazem „děj se co děj, musím to dát,“ vložil první sousto do úst. „Je to hnusný.“ Jeho krátká tři slova, doprovázená výrazem ve tváři, by vydala za antikulinářský román.
Vojta se nad jeho gesty trochu vyděsil, ale nenechal se odradit. Zavřel oči, zatnul zuby a odvážně se do toho pustil. Mimochodem, až do včerejška jsem netušil, že je vůbec možné, aby se někdo krmil se zaťatými zuby. Vojta polkl. A mlčel. Ale jeho obličej hovořil za vše. Zatvářil se, jakože s námi sedí u stolu omylem, že nemá hlad a že vůbec neměl v úmyslu chodit na oběd.
Kluci bojovali srdnatě, ale nebyl na ně veselý pohled. Statečný Karel utrpěl Pyrrhovo vítězství a s nasazením vlastního života hrdinně snědl celou svou porci. To Vojtovi došly síly, v půlce svou bitvu vzdal a rezignovaně se smutkem v očích hleděl na zbytek porce na talíři. Přišlo mi jich upřímně líto, jak oba svorně po očku pokukovali na mou poslední půlku knedlíku a sousto masa, které jsem akorát polykal.
„Kluci, proč si taky nedáte pořádný jídlo?“ Vím, nebylo to ode mě fér, ale rejpnout jsem si musel. Karel se vylekal, ztuhnul a trochu se odtáhl: „Já nemůžu, hrozně bych ztloustnul.“ Napadlo mě, že by pár kilo navíc rozhodně potřeboval, ale nechtěl jsem ho trápit ještě víc. To Vojta byl bojovnější, ohradil se a šel na to vědecky: „Víš, jak je tohle proti tomu tvýmu guláši strašně zdravý?“ „To rozhodně je,“ dal jsem mu zapravdu, „pokud to ovšem nejíš.“
Ne, v žádném případě tady nechci brojit proti zásadám zdravé výživy. A už vůbec nehodlám nikomu kecat do jeho moderních stravovacích návyků. Ale selský rozum mi říká, že když se někdo tváří po obědě jako po vejprasku, tak svému organizmu asi moc neprospěl.
PS: Dnes jsem viděl Karla, jak si pochutnával na držkové polívce a hovězím masu se špenátem a s bramborovým knedlíkem. Ládoval to do sebe, až se mu dělaly boule za ušima. Radost nad tím, že dostal rozum, mi pokazilo jen to, že s ním nebyl Vojta. Tak jenom doufám, že mu po té včerejší zdravé šlichtě nic není.
Jan Pražák
Nepřekážej v těch dveřích, proboha!
Taky jste si všimli, jak se poslední dobou kdekdo postaví do dveří v hromadné dopravě a vůbec ho nezajímá, že by snad ostatní lidé chtěli vystoupit nebo nastoupit? Možná je to nějaká nová móda a kdo nepřekáží, není in.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Zdechovský se musí omluvit Němcovi za meme. Odvolám se, říká europoslanec
Europoslanec Tomáš Zdechovský se musí omluvit advokátovi Petru Němcovi za protiprávní jednání na...
Pornoherečka soudu popsala sex s Trumpem, exprezidenta znechutila
V procesu s americkým exprezidentem Donaldem Trumpem v úterý vypovídala bývalá pornoherečka...
Z herny kaple s trůnem a západní vybavení. Putinův palác prošel proměnou
Extravagantní palác v letovisku Gelendžik na pobřeží Černého moře, jenž údajně používá ruský...
Nebyly to trávicí potíže, ale zhoubný nádor. Jolaně pomohla jehlová biopsie
Ještě loni touhle dobou se cítila zdravá. Zrovna prošla menopauzou, a tak když se jí začátkem léta...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 2132
- Celková karma 29,66
- Průměrná čtenost 1300x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.