Ženy za pultem na venkově a v Praze
Ne, že by mě tam prodavačky a pokladní znaly jménem a ptaly se mě: „Jejda, dobrý den, pane Pražák, jakpak jste se nám dneska vyspal?“ Ale vystřídá se tam míň zákazníků než ve velkoměstě, a tak si nás ty dámy nějak podvědomě pamatují. A u většiny z nich je to vidět, přijde mi, že i když je to větší obchod, dokážou v něm vytvořit takové téměř domácí prostředí.
Každý řetězec se jednou za čas uvnitř úplně zpřehází, určitě to znáte. Je to jakési nařízení shora, prý aby lidi museli při hledání zboží projít celý krám a víc toho nakoupili. Když se to v Čelákovicích stalo naposled, zrovna jsem pospíchal a jak jsem byl nervózní, nemohl jsem několik věcí najít. Třeba protlak, chtěl jsem doma uvařit něco jako boloňské špagety. Nebo vatová kolečka, o ta si pro změnu řekla manželka. A tak jsem hledal a bloudil, až jsem se zeptal jedné paní, která zrovna rovnala zboží do regálu. Div mě nevzala za ruku, jak ochotně mě provedla krámem a ukázala, kam se vtěsnaly útlé špagety a za co se odkutálela vatová kolečka. Cestou jsme si moc hezky společně postěžovali na tu reorganizaci, která i jí přinesla zbytečnou práci navíc.
Anebo holčiny za pultem s uzeninami a kočky v pokladnách. Vždycky se se zákazníkem pozdraví, rády zlehka zažertují, některé se usmívají víc, jiné snad trošku míň. Ale nepamatuju si, že by na mě někdy některá vrčela, že si ty salámy kupuju na přeskáčku a ona se kvůli tomu uběhá. Nebo že se nemůžu rozhodnou, jestli chci platit kartou či hotově. Zkrátka a dobře, jakkoli chodím nakupovat dost nerad, v těch Čelákovicích mi to moc nevadí.
Včera dopoledne jsem potřeboval zajet na pražský Prosek, a když už jsem tam byl, řekl jsem si Billa jako Billa, prostě nakoupím tam. Vzal jsem tašky z auta a hurá do obchodu, na který jsem zvyklý. Umístění zboží celkem podobné, ale... Daleko víc lidí než v Čelákovicích, takový ten vnitřní krámový zmatek, který bytostně nesnáším.
Jezdil jsem v tom davu slalom s košíkem a hledal, kde je mechanizovaný Zdeněk Svěrák. Vlastně pardon, kde je ta věc, co se do ní strkají prázdné flašky. Nemohl jsem ji najít, a tak jsem se dovolil zeptat jedné pohledné paní v červeném, tedy v oblečku daného řetězce. Ani nezvedla oči od krabice s mlíkem, kterou se chystala přidat k jejím hranatým kamarádkám do regálu, jen máchla rukou kamsi do neurčita za sebe. A pronesla něco o zelenině, prostě mě odmávla někam k okurkám a bylo vymalováno. Nu, nemohl jsem jí to mít za zlé, možná se ráno pohádala s manželem a konec konců, informaci mi podala dostatečnou.
Po vykličkování z hustého provozu košíků a vystání fronty u pokladny jsem byl rád, že to mám konečně za sebou. A tak jsem dle svého zvyku z Čelákovic s úsměvem pozdravil hezkou, ale podmračenou paní pokladní. Vlastně se na ni nemůžu zlobit, že mi neodpověděla ani na „dobrý den“ a poté ani na „na shledanou.“ Možná měla starosti s nemocnými dětmi, snad byla přetažená tím návalem zákazníků. Nakonec své služby odvedla profesionálně, tak co bych vlastně chtěl.
Snad jsem měl smůlu a na Proseku zvolil k nákupu hodinu, kdy je tam nejvíc lidí. A zrovna náhodou narazil na dvě dámy, kterým se nepovedlo sobotní ráno, a tak v práci odvedly jen přesně to, co se od nich žádá, nic navíc. Ať tak či tak, příští sobotní dopoledne se jako správný venkovský balík s chutí vrátím k čelákovickému nakupování a k tamním příjemným dámám v červených oblečcích.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
Jan Pražák
Jak jsem se pohádal s umělou inteligencí
„Co je to za vymyšlenost? Co to vyvádíš?“ Taky se vám stává, že si povídáte s věcmi, když vás něčím naštvou? Já tyhle věty adresoval svému počítači, když se po poslední aktualizaci začal chovat divně a spousta věcí byla jinak.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2125
- Celková karma 31,33
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.