Jak jsem se styděl za Prahu
„Ve čtyři u Husy.“ Tak zněla domluva a my se s manželkou v pátek chvilku před stanovenou hodinou sešli před restaurací Potrefená husa v očekávání příjezdu přátel z Moravy. Na příjezdové světelné tabuli naskočilo dvacetiminutové zpoždění, vzal jsem tedy telefon a upřesnil místo setkání: „Jitko, budeme na vás čekat vevnitř v Huse.“ Vsedě u pivka se přece čeká daleko líp než ve stoje v nádražní hale.
Jitka (dobrá duše a naše velká kámoška) s Jaromírem (výjimečný člověk, kterého jsme konečně poznali osobně) dorazili a dali si před další cestou jedno s námi. Jaromír se pozastavil nad tím, že tam půllitr stojí dvakrát tolik než ve Svitavách (Staropramen „nefiltr“ přes 50 korun), ale chuť toho moku si oba pochvalovali. „Ještě si odskočíme a vyrazíme,“ shodli jsme se a začali se dožadovat nasměrování na záchod.
„To musíte ven a nahoru po schodech, my tady WC nemáme. Bude vás to stát dvacku,“ informovala nás servírka. Takže restaurace, kde si člověk po konzumaci ani nemůže odskočit. Hospoda, která si zakládá na svém jméně a díky umístění i na cenách neumožňuje to, co je normálně základním vybavením i zaplivaných putyk těch „nejobyčejnějších“ kategorií. Návštěvníku, div se a běž si odložit, kam umíš.
***
S Jitkou a Jaromírem jsme se odebrali na vskutku vydařené setkání blogerů, o kterém tak pěkně poreferovalo hned několik našich kolegů: Jana, Milan, Šárka, Tomáš, Jitka (proboha, snad jsem na nikoho nezapomněl). Rád bych touto cestou moc poděkoval všem účastníkům a adminům za krásný večer.
Jaromíra čekaly nějaké další povinnosti, a tak se ještě téhož večera vydal na zpáteční cestu. S Jitkou jsme se po setkání odebrali k nám domů. Tedy metrem na konečnou a pak už ne autobusem, na ty příměstské byla příliš pozdní hodina. Inu co, pojedeme taxíkem, při tak výjimečné příležitosti jednou za uherský rok to za to stojí.
„Kudy chcete jet?“ Zeptal se taxíkář v naději, že zvolíme dálnici, po které je to delší a tudíž by vydělal víc. Zklamali jsme ho slovy „vemte to rovně přes Počernice“ (po staré hradecké). Jak jsme tak projížděli padesátkou Horními Počernicemi, neodpustil si otráveně rýpnout, že po té dálnici bychom se dostali domů dřív. Nu, dlužno přiznat, že měl ten dobrý muž pravdu, jenže si asi neuvědomil, že po tom zdařilém večeru nikam nepospícháme a na nějakých pěti minutách nám nesejde. Ale nemějme mu to za zlé, možná měl špatný den a na chvilku zapomněl na stařičké rčení „náš zákazník, náš pán.“
***
Leč abych jen nekritizoval, na chvilku změním téma. Na druhý den si Jitka přála prohlédnout Prahu z trochu jiného úhlu, a tak nabízím pár fotek z krátké vltavské paroplavby.
***
Čas se nachýlil a my se vydali vyprovodit Jitku zpět na Hlavní nádraží. „Děcka, skočíme ještě na kafe,“ vyslovila své přání a my se po včerejší zkušenosti s Husou odebrali naproti do Krušovické Šalandy.
Trochu to zkrátím. Káva turek za padesát, voda s ledem a jedním kolečkem citronu za pětadvacet. Kafe bylo o síle „vhodné pro kardiaky“ a pětadvacetikorunová voda vodovodní. A WC před cestou? Podobně jako v Huse ho tam nemají. Když jsme tam byli posledně loni na podzim, dávali svým hostům „záchoděnky.“ Papírek, při jehož předložení se mohl zákazník restaurace na nádražním záchodě vyprázdnit zadarmo.
Teď už tam tuhle vymoženost nemají a jejích zákazníci platí za každé vyčůrání další dvacku. Dokonce si na to nechali udělat nějaký právní rozbor, aby se nedostali do konfliktu se zákonem. Je vidět, že jsou šikovní, nic nezanedbají a dokážou se pořádně postarat. Tedy postarat o sebe, abych to upřesnil, zákazník tam na prvním místě rozhodně není.
Praha je krásná a má toho svým návštěvníkům mnoho k nabídnutí. Akorát za některé věci jsem se musel před našimi přáteli stydět, ačkoli tam už spoustu let nebydlím. Ale narodil jsem se tam, prožil kus svého života a nosím její jméno, a tak si nemůžu pomoct, prostě mi na Praze záleží.
A pokud jde o ty restaurace, tak až budeme příště čekat na svoje přátele na Hlavním nádraží, uděláme to jinak. Vezmeme je třeba pár stanic devítkou na Žižkov, protože v tamních hospůdkách je to panečku o něčem docela jiném a nějakej takovej vobyčejnej Pražák se tam za svou stověžatou jmenovkyni rozhodně stydět nemusí.
Jan Pražák
Co s kočkou o dovolené?
Mám samozřejmě na mysli kočku čtyřnohou, protože tu svou dvounohou je nejlepší si vzít s sebou. Jinak by se totiž zlobila a vám by bez ní bylo smutno. Čtyřnohá bude sice taky prskat, ale s sebou si ji obvykle vzít nemůžete.
Jan Pražák
Příslušník VB coby kazič májového potěšení
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu. Spíš než o vzdělání jako takové jsem plnou silou svých osmnácti let usiloval o srdce spolužačky Mileny.
Jan Pražák
Ty zvíře moje!
Oslovení „ty zvíře“ nemusí být nutně hanlivé, a pokud je doprovázeno přivlastňovacím zájmenem, bývá spíš chápáno jako lichotka. A zdaleka ne vždy s erotickým podtextem, stačí, aby se někdo zachoval živočišně jako ten tvor boží.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Al-Džazíra končí v Izraeli, rozhodla vláda. Televize se chce bránit
Izraelská vláda jednomyslně schválila ukončení činnosti katarské televizní sítě Al-Džazíra v zemi....
Evropa potřebuje migrační pakt, míní Jourová. Je špatný, reagovala Pošarová
Místopředsedkyně Evropské komise Věra Jourová uvedla, že Evropa nezvládá migraci a proto potřebuje...
Izrael zavřel hraniční přechod do Pásma Gazy. Humanitární pomoc tam končí
Izraelská armáda v neděli oznámila, že po ostřelování uzavírá hraniční přechod Kerem Šalom, určený...
Nemít nohu nevadí. Hendikepovaní soutěží s „normály“, občas je i drtí
Ty příběhy přináší téměř každý podobný závod a dá se očekávat, že je bude mít i právě skončený...
Prodej ateliér 2+kk, CP 50,7 m2, parkování - Domašov
Brněnská, Domašov, okres Brno-venkov
3 491 000 Kč
- Počet článků 2131
- Celková karma 29,69
- Průměrná čtenost 1301x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.