Den kočičích přání

Největším přáním útulkových koček na nedělní umísťovací výstavě bylo, aby se jich někdo ujal. Vzal si je domů a poskytl jim nové zázemí plné klidu a pohody, za což se mu odmění svou chlupatou a občas i trochu drápkovou láskou.

Akce se konala v Praze Na Slupi v jednom ze skleníků tamní botanické zahrady. Hned u zastávky tramvaje nás na výstavu lákal příhodný kočkovitý plyšák.

Výstavy se účastnilo několik útulků s celou řadou svých číč a kočičáků. Naše domácí kočičí panstvo usoudilo, že bych se tam měl vypravit a alespoň symbolicky přiložit pomocnou ruku k dílu. Navíc mě vybavilo radou. Mám se těch starostlivých lidiček zeptat, jaká si myslí, že jsou další veliká přání jejich svěřenců.

Názvy jednotlivých útulků jsou klikací, odkazy směřují na jejich webové stránky

Tlapky Mochov: Naši miláčkové by si přáli, abychom jim mohli pořizovat více rozmanitějšího a hlavně kvalitnějšího krmení, než na které vystačí naše omezené zdroje.

Krásná temperamentní majetnická šestiletá Mína, vhodná i do domečku se zahradou.

Tříletá nádherná tříbarevka Tesla. Milá a vděčná za lidskou náruč.

Kočičí domov Sluníčko: V naší péči teď přebývá devadesát svěřenců. Moc by si přáli, aby jich tady nemuselo být tolik a aby se o ně mohlo starat víc lidí. Na každého by tím pádem vyšlo víc času na mazlení. A také jim chybí možnost chodit ven.

Půlroční společenský kocourek Brundibár, vhodný do bytu.

Rok a půl stará Malinka s různobarevnýma očima. Milá a trochu plachá, potřebuje hodně lidské lásky.

Občanské sdružení na ochranu zvířat Podbrdsko: Další přání našich koček je prosté, jsou jím hodní lidé.

Pětiměsíční Mourinka-Tygrulka. Nebojácný mazlivý domácí tygr.

Přibližně půlroční kocourek Damián. Trochu opatrný, ale s dobrým člověkem se rychle skamarádí.

Útulek Mělník: Naše kočky to vidí naprosto jasně, přejí si dobré zacházení.

Sdružení na ochranu zvířat v krajní nouzi: Pro naše miláčky je strašně důležité zdraví, příliš mnoho z nich nám sem přichází nemocných nebo zraněných. Dále touží po dobrém jídle pro všechny.

Ti naši domácí kočičáci mi před cestou kladli na srdce, abych se snažil fotit pohledy očí. Nevím, nakolik se mi to povedlo, jsem jenom laik, ale jedno je podle mě jisté. V těch očích se zračí přání jejich majitelů a já si kladu otázku, zda bylo vůbec potřeba se na ně někoho ptát.

Možná to napíšu trochu hloupě, ale mně ta kočičí přání přijdou taková lidská. Ono je asi dost jedno, jestli jsme člověkem, kočkou nebo třeba psem, bezpečný domov, dostatek jídla a hlavně blízkost milujících bytostí je pro nás nejdůležitější. Můžeme být šťastní pouze, pokud se nám té lásky dostává, pak ji s radostí vracíme těm, kteří nám ji dávají.