Proč tentokrát nepůjdu k volbám

Volby jsou už zase za dveřmi. Příští pátek a sobotu se opět otevřou volební místnosti a my občané budeme mít možnost rozhodnout o složení krajských zastupitelstev a třetiny senátu.

Pokud se pamatuji, tak až doposud jsem za celý život od svých osmnácti let přišel ke všem volbám. Nejprve se jednalo o ty komunistické, vpravdě formální a, jak se tehdy říkalo, dobrovolně povinné. Zprvu jsem vyrážel na pěknou procházku k volbám sám coby jinoch, později s manželkou, jednou i s kočárkem se starší dcerou.

Tehdy jsme ještě bydleli v Praze, volilo se ve strašnické Gutově ulici ve škole, kde jsem absolvoval několik tříd. Kdo v té době nechtěl mít zbytečný problém se všeobjímající státní mocí, tak ač nerad, k volbám raději zašel. Přiznám se, že jsem tenkrát ani nevěděl, koho jsem volíval. Nějaký partajník z volební komise mi důležitě podal několik barevných lístků, já je mechanicky šoupnul do obálky a tu hned hodil do urny. Mé myšlenky se v těch chvílích toulávaly ve školních lavicích a po chodbách, kde jsme se kdysi se spolužáky navymýšleli spoustu rošťáren.

Pak přišla revoluce, soudruh byl odstaven od své absolutní moci a volby v naší republice získaly konečně svůj pravý význam. Opět jsme k nim chodili procházkou s manželkou, v kočárku nás pro změnu doprovázela dcera mladší. Výlety do Gutovky se staly častější, člověk si najednou uvědomil, do kolika orgánů vlastně volí. Sněmovna, senát, pražský obvod, magistrát. A docela o tom začal přemýšlet, vzpomínky na někdejší spolužáky vystřídal takový zvláštní státotvorný pocit.

Po dalších několika létech jsme se odstěhovali na venkov a místo do pražské Gutovky jsem začal chodit k volbám do místní školy na náměstí. Procházka to byla o trochu delší a každopádně hezčí, ale i pocity jsem postupně začal mít jiné. Už jsem si neříkal, že musím vybrat ty nejlepší, spíš jsem si začal klást otázku, kteří jsou ti nejméně špatní. Změnil se i předmět volby, magistrát a městské obvody vystřídal kraj a místní zastupitelstvo, později dokonce přibyl i prezident.

Jsem přesvědčený o tom, že chodit k volbám je potřebné. Nic na tom nemění ani ten nepříjemný pocit, že člověk vybírá ty, které považuje za nejméně špatné. Tentokrát se v naší obci volí jen do kraje a já vím, že bych se tam měl opět vypravit. Dokonce už mám i vybráno, ale neprozradím, chci, aby tohle povídání zůstalo nestranné.

Jenomže mi to časově vůbec nevychází, a tak k těm volbám tentokrát opravdu nepůjdu. Pojedu k nim v pátek odpoledne cestou z práce autobusem.