Tak oni u nás nechtějí být

Kočkaři, nelekejte se, tentokrát nepíšu o našich domácích přírůstcích čtyřnohých. Píšu o dvounohých přírůstcích do naší země, kteří k nám prchli ze své vlasti, kde jim mělo hrozit pronásledování či smrt.

Dle zpráv z médií se dnes rozhodla k návratu do své vlasti šestičlenná rodina iráckých uprchlíků, které před několika měsíci přijala naše země. Jako důvod uvádějí zdravotní a psychické problémy a také skutečnost, že se v posledních měsících situace v jejich zemi mění k lepšímu.

Zkusme se nad tím zamyslet a položit si otázku, zda jsou takové důvody racionální. Zkusme si představit, že bychom sami utíkali odněkud, kde jsme v neustálém ohrožení zdraví nebo dokonce života. Pak jsme se dostali do země, která nás přijala, poskytla nám ubytování, stravu, lékařskou péči a hlavně bezpečí. Dostalo se nám výhledu na vzdělání, získání práce, vlastního bydlení a dalších náležitostí, potřebných k normálnímu klidnému životu.

Jak moc by nám v té zemi museli ubližovat, abychom se chtěli raději vrátit někam, odkud jsme prchli před nebezpečím smrti? A byli bychom tak bláhoví, že bychom relativní a snad chvilkový obrat k lepšímu v naší původní domovině mohli považovat za trvalý a nevratný? Nedovedu si představit, že by takto jednal a uvažoval soudný člověk. Co z toho vyplývá? Že důvody, které ta šestičlenná rodina uvádí, jsou zástupné a pravda je někde trochu jinde. Ale kde?

Nechci těm lidem sahat do svědomí a spekulovat o tom, že možná tam, odkud utekli, to nebylo tak zlé, když se tam teď nebojí vrátit. Anebo snad v naší zemi nenašli to, co by odpovídalo jejich představám. Co by to asi tak mohlo být? Že by bezpracný a bezstarostný život s vilou, služebnictvem a šestimístným měsíčním kapesným od státu?

Promiňte, ale na tyto otázky nedokážu odpovědět, nějak mi to do sebe nezapadá. Ale asi je chyba na mé straně, když tomu nerozumím a naivně si myslím, že takové přijetí od cizí země bych měl přijímat s pokorou. Se snahou začlenit se do společnosti, respektovat místní zvyky, najít si práci a snažit se uživit sebe a své blízké.

Ne, opravdu nevím. Vždyť ani ta kočka, třeba nalezená v místech, kde s ní nebylo dobře zacházeno a přijatá do útulku, kde má dost jídla a klidu, by se nechtěla vrátit zpátky do nesnází.

PS: Článek není určený pro volební agitaci žádného politického subjektu.