Riegrovy sady, jaro, psi a jedna rocková legenda navíc

Manželka na víkend odjela a starý kocour zůstal doma samotný. Nejprve jsem uspokojil své erotické choutky aprílovým článkem (odkaz je dole, ale bacha, abyste nebyli zklamaní). A pak se vydal na lov do pražských Riegrových sadů.

Riegrovy sady jsou rozsáhlým městským parkem, který se rozkládá na pražských Vinohradech. Ale dosti o tom, nechci, aby byl tenhle článek naučný. Je převážně o jaru, hodně o psech a pro zpestření jsem ho okořenil jednou rockovou legendou. Kdo by však přece jen toužil po věcných a historických informacích, může je naleznout například zde nebo se zeptat tety wiki.

Radši si vyfotím mapu, abych náhodou nezabloudil. Teď jsem asi úplně vlevo, řekl bych.

Schody do nebe. Nevíte, proč jsem si vzpomněl na Zepelíny? Nedá mi to a pro milovníky rockové klasiky vkládám odkaz - Stairway to Heaven.

Jaro budiž pochváleno, je to pro mě zkrátka nejkrásnější roční období.

Užívá si ho i tenhle plyšáček. Kdo ho sem tak naaranžoval? Já to fakt nebyl.

Tady mě pro změnu napadá: „A co děti, mají si kde hrát?“ Ale klip nebude, pro dnešek zůstaňme styloví.

No, tady kdysi bylo taky hřiště, ale s tím hraním bych to radši nezkoušel.

Zato bych tu mohl přespat. Teda pokud bych skousnul to poněkud „surrealistické“ prostředí.

Tak raději zas něco pozitivního.

Pohodička na „horní“ cestě, budu se muset podívat, co se tady vlastně fotí.

Aha, klasika. Tak jo, dáme zas taky trochu klasiky, tentokrát Rock and Roll.

Cosi jsem v úvodu slíbil psům a jejich milovníkům, tak tady je taková první malá ochutnávka. A kdo není na psy? Však ani pohled na ty kočky není tak docela k zahození.

Taky bych si jedno dal. Ale nejdřív práce, potom teprve zábava. Však víte.

Tenhle obrázek je pro Michala a pro Edu. I když je znám jen odsud z blogu a nikdy jsem se s nimi osobně nesetkal, troufnu si tvrdit, že jeden je fajn chlap a druhý krasavec. Kdybyste náhodou nevěděli, která bije, tak se koukněte sem.

Další hospoda na obzoru, no bodejď ne, vždyť jsem prakticky na Žižkově.

Tady jsme u Park café a z téhle strany se zatím uklízí. Tedy uklízí, jak kdo.

Pořádek musí být, to vám potvrdí každý správný pes.

Tak úplně černý sice není, ale stejně vás zvu na Black Dog.

Jaro vytáhlo lidi na piknik. Inspirující, že bych? Ale ne, až za chvíli.

Pískovcový obelisk z poloviny 19. století.

Vidíte taky to co já? Budu se té paní muset zeptat, jestli mi dovolí, abych si tu její smečku vyfotil.

Ochotně svolila a navíc dodala, že má doma ještě štěňata. Nu, určitě jsou stejně krásná jako tito a navíc rozkošná, ale jako pozvání jsem to nevzal. Dneska se fotí Rígrák.

Pachatelé se vracejí na místo činu. Tedy, chci říct, že jsem kupodivu nezabloudil a postupně se dostávám na místo, kde jsem začal. Takže tohle je vlastně fotka na rozloučenou.

Na něco jsem však ještě zapomněl. Tohle jsem si přece před chvílí slíbil. A když piknik, tak piknik.

Tak to už je opravdu všechno, teď mě omluvte, ta moje se za chvíli vrátí. Budu muset vyhnat milenku, pořádně vyvětrat a ustlat postel... Vlastně, co to plácám, vysypat popelník před domem i za domem, uklidit flašky od piva, umýt hrnky od kafe, a tak, však to znáte. Jo a nesmím se zapomenout konečně oholit, aby se nelekla, až dostane pusu na přivítanou.