Že prý jsem tlustá

Tuhletu zcela nemístnou a nevhodnou poznámku si o mně dnes dovolil prohlásit, když přišel domů. Umíte si vůbec představit tu drzost, že něco takového vypustil z úst?

Dnešní deštivé podzimní počasí zřejmě způsobilo, že jsem odpoledne zaspala příchod mužské poloviny svého lidského personálu. Probudil mě tím, že mě vzal do náručí. Bylo to příjemné a já se už, už chtěla rozpříst, ale on mě potěžkal, sáhl mi na bříško a začal kritizovat moji váhu. Rázem bylo po spokojenosti, nesouhlasně jsem zamňoukala a dokonce jsem uvažovala o tom, že ho přinutím, aby se o mě poškrábal. Pak jsem ale raději uraženě seskočila na zem a hlasitě se začala dožadovat oběda.

Jakápak tlustá? Jednak jsem kočka a jako taková mám právo vytvořit si před zimou nějakou tu tukovou zásobu navíc. Nic na tom nemění ani fakt, že nebydlím venku a nečeká mě tudíž žádný mráz, ale budu pobývat hezky v teploučku doma. Jenže co kdybych se rozhodla udělat si výlet a strávit pár dní v přírodě jako loni? Pak by se mi ta zásoba určitě hodila, vidíte sami, jaká jsem prozíravá.

Za druhé jsem už dáma v létech, a i když se mnohokrát denně hezky svižně proběhnu po schodech nahoru a dolů, přece jen mám o něco méně pohybu než za mlada. To se pochopitelně hned někde projeví, možná to znáte sami.

Ze všeho nejvíc mě jeho nařčení o mé tloušťce však mrzí z jiného důvodu. Vždyť já si ty tukové polštářky pořizuji hlavně kvůli svým dvounožcům. Moc dobře vím, jak dovedou v zimě přijít domů vymrzlí a jak jsem jim v takových chvílích dobrá. To si mě vždycky položí na klín nebo na hruď, abych je zahřála. Dělám to pro ně samozřejmě ráda, a když mě přitom hezky hladí, tak se jim jako prémii rozpředu do ouška, až blaženě usnou.

Skoro celý zbytek odpoledne jsem byla uražená a vymýšlela, jak se mu za ta slova pomstím, až jsem na to přišla. Donutím ho, aby též přibral. Jakmile bude chtít něco dělat, tak mu v tom zabráním a přiměji jej, aby si sedl nebo ještě lépe lehl a stále mě choval, takže doma nebude mít prakticky žádný pohyb. A budu se starat o to, aby víc jedl. Obvykle to dělá tak, že když mi naplní misku, tak si vzápětí uklohní něco pro sebe. Budu tedy častěji jíst, a tím pádem on také.

A až hezky ztloustne, tak mu to vrátím. Nepochybuji, že mi za ta dlouhá léta našeho soužití dobře rozumí, a tak dozajista pochopí, co mám na mysli, až mu budu pořádně našlapávat ty jeho faldy a s despektem do nich přitom zatínat drápky.

Třeba si pak vzpomene na slova, která občas říká a na něž dnes jaksi zapomněl. Tvrdívá, že nějaká ta kila navíc přidávají kočkám na kráse. Akorát nevím, možná má na mysli jen kočky dvounohé.