Skřítkové mezi námi - 3. Dobromílek

Paní Pavla má doma dva roztomilé rošťáčky, starší Pavlík chodí do páté a mladší Jaroušek do třetí třídy. Oba jsou pěkní nezbedové, jak se na pořádné kluky sluší a patří, například minulou neděli přilákalo Pavlu do dětského pokoje řinčení rozbitého skla. Na podlaze se válely zbytky lustru, nedbale ozdobené Járovým pantoflem. Stačil jeden tázavý pohled a klučina hned přispěchal s vysvětlením: „Víš, mami, my jsme se trochu pošťuchovali a mně přitom vypadla bačkůrka na lustr.“

To Pavlíkovi kousky jsou vypečenější, hodné správného páťáka. Nedávno si málem přivodil úraz elektrickým proudem, o nebezpečí požáru ani nemluvě. Přišlo mu totiž, že ten krásný, dnes již téměř historický vláček, který jejich děda vyštrachal někde na půdě, jezdí na baterky příliš pomalu. A tak nelenil, odněkud vyčaroval dva drátky a ve snaze o jeho zrychlení jej připojil rovnou do zásuvky. Naštěstí to odnesla jen lokomotiva a pojistky. Jindy se mu povedla rošťárna téměř pubertální, přinesl si ze školy poznámku od paní učitelky, že kreslí holčičkám do matematického sešitu nemravné obrázky a aby se prý maminka zastavila ve škole osobně. Při pohovoru s paní učitelkou se Pavliny obavy rychle změnily v umně zadržovaný smích, když se totiž dozvěděla, že celá záležitost spočívá v maličkých tečkách, přikreslených za bříška číslic 3, které tak připomínaly, nu však víte co.

Pavlin manžel Ota je uznávaným chirurgem, nejlepším na celé klinice. Všichni si ho nesmírně váží, často přednáší na mezinárodních lékařských sympoziích, jeho operací se běžně účastní světové kapacity. Jenomže nikdo nemůže umět všechno, a tak jak je Ota dobrý ve své profesi, tak je také levý na jakoukoli manuální práci. Na drobné „chlapské“ opravy v domácnosti si Pavla už dávno zvykla, ale čert ji mohl vzít, když jí Ota navzdory své nešikovnosti chtěl pomoci se sekání trávy na zahradě a kromě té trávy posekal i její nejoblíbenější kytičky.

Jenže Pavlu čert nevzal. Nikdy se nerozčílila, ani nad nezbednostmi svých synátorů, ani nad nešikovností svého manžela. Pavla má totiž svého Dobromílka, který ji pokaždé zarazí, když chce pozvednout hlas, případně uštědřit pořádný výchovný pohlavek, a přiměje ji k tomu, aby si s nebohým hříšníkem vše v klidu a beze zloby vyříkala pěkně s očí do očí. Svého Dobromílka má i Ota. Svoji manuální nezručnost se snaží vyvážit tím, že se s oběma kluky pravidelně učí a kontroluje jim domácí úkoly. Nesčetněkrát se stalo, že chtěl těm nezbedům omlátit sešit o hlavu, ale jeho Dobromílek ho vždy přiměl k trpělivosti.

Dobromílka má totiž každý z nás. Je to skřítek, který neustále bdí nad naším klidem, rozvahou a vstřícností vůči našim blízkým. Jenomže zdaleka ne každý z nás umí svému Dobromílkovi naslouchat, mnozí se dokážeme pěkně rozčílit a obrátit svou zlobu proti těm, kteří nás milují, dokonce i tehdy, když za svůj prohřešek třeba ani nemohou.

Blíží se Vánoce, brzy bude Štědrý den. Ten, kdo svou mysl večer u stromečku na chvilku zastaví a soustředí ji na lásku ke svým bližním, možná na okamžik koutkem oka zahlédne modravou Dobromílkovu postavu. On mu pak s radostí bude celý rok pomáhat být šťastný se svou rodinou.