Ruka na ňadru

23. 05. 2023 14:34:54
Bedřich: Zamyšleně jsem si tu fotku v mobilu prohlížel. Byl na ní jen detail mé ruky uvolněně spočívající na jejím ňadru. Nikdo z náhodných pozorovatelů by nepoznal, o koho vlastně jde, komu ty dvě části těla patří.

Z fotky nebylo zřejmé, jestli jde jen o nějaký pokus o umělecký akt nebo zda je majitel ruky v intimním vztahu s nositelkou ňadra. A i kdyby někdo nakrásně vytušil, že ruka i ňadro jsou na sebe zvyklé už dlouhý čas, nedokázal by zjistit, zda ten muž podle společenských regulí patří jiné ženě a ta žena jinému muži.

Ňadro bylo trochu sesunuté do strany, jak se obvykle stane, když žena ulehne na záda. Ukazováček jakoby mimochodem zakrýval bradavku, ruka nesvírala ňadro silou, z dotyku nebylo možné vyčíst žádnou počínající vášeň. Spíš možná uvolnění podobné tomu, které přichází, když se žena stočí do mužova ochranného náručí po právě prožitém milování.

Zasnil jsem se. Prohlížel jsem si tu fotku zas a znovu, snažil se upamatovat na své pocity a myšlenky v okamžiku, když jsem ji pořizoval. Pojednou se však moje vnímání začalo rozostřovat, obrázek se vytratil a já se s trhnutím probudil.

Překvapeně jsem otevřel oči a rozhlížel se ve snaze zachytit poslední stopu právě zmizelého snu. V první chvíli jsem si uvědomil jen kalné světlo počínajícího nedělního rána, deroucí se skrz stažené závěsy do naší ložnice. Mobil jsem zahlédl na svém nočním stolku a došlo mi, že v něm žádná fotka mé ruky spočívající na ženském ňadru nikdy nebyla a není.

Na druhé straně manželské postele jsem postřehl pohyb. Moje manželka se v polospánku protáhla a zavrtěla tak, jak to lidé dělají, když zjistí, že je ráno, ale ještě není třeba vstávat. Vrátila se mi myšlenka na ruku a ňadro, tentokrát však nikoli ze snového obrázku, ale skutečné.

Otočil jsem se k Veronice, zlehoučka jí vsunul ruku pod přikrývku, zvolna se propracoval k jejímu ňadru a začal ho jemně hladit na bradavce. Bylo o něco větší a pevnější než to cizí ze snového obrázku. Pocítil jsem prudkou touhu a počínající vzrušení a začal doufat v zázrak. Věřil jsem, že tentokrát se to konečně zlomí a všechno zas bude tak krásné jako kdysi před několika léty. Jako předtím, než jsme přišli o syna, kterého nám i s kočárkem smetl opilý řidič, když velkou rychlostí vletěl na tramvajový ostrůvek.

Veronika uchopila mou ruku a zlehka ji položila stranou: „Bedřichu, nech mě, prosím, nezlob se, já nemohu. Mám tě ráda.“

Bodlo mě u srdce, náš syn! Bylo to tehdy příšerné. Opanoval jsem se, potlačil touhu a vzrušení: „Promiň, ty se nezlob. Klidně si ještě zdřímni, přinesu ti snídani do postele.“ Hlavou mi prolétla poslední myšlenka na ňadro ze snového obrázku. Čí vlastně bylo? Záleží na tom?

Tiše jsem vstal, sešel po schodech dolů z podkroví a přemýšlel, jestli je v lednici ještě dost té domácí jahodové marmelády, která mé Veronice tolik chutná. Už jí tam zbývá jen maličko, jen na jedno namazaní. Jenom pro ni.

***

Veronika: Zamrzelo mě, že jsem zas už po tolikáté nemohla Bedřichovi vyhovět. To krátké pohlazení, jeho náznak a mé následné odmítnutí mě v myšlenkách hodilo o roky zpátky. Jak ráda jsem mívala jeho laskání, prudkou nekompromisní a zároveň neuvěřitelně něžnou cituplnou vášeň. Jak ráda bych se mu znovu poddávala, byla šťastná a vnímala, jak on je šťastný. Nejde to však, není to možné, při každé myšlence na sex se mi vrátí vzpomínky na plod naší lásky. Na malého kudrnatého Fanouška s rozzářeným dětským úsměvem, jehož jsme tolik milovali a kterého nám zčistajasna osud vzal.

Vzpomínky na nejhorší období mého života, na pocity ženy tragicky ztrativší dítě, které byly tehdy tak silné, že jsem balancovala na hraně rozhodnutí pohlédnout vlastní rukou do tváře smrti a vydat se za ním. Nemít Bedřicha, který mě, ač byl stejně nešťastný jako já, dokázal podržet a celým tím chmurným časem provést.

Odmítla jsem ho jako už tolikrát, snad bych mu ani neměla právo vyčítat, kdyby si za mě našel jinou. Ne takovou psychickou trosku, jakou jsem já, ale ženu, která je skutečnou ženou. Takhle to dál nejde...

Teď mi jako obvykle v neděli ráno připravuje snídani a já vím, že mi přinese chleba s naší jahodovou marmeládou, přestože už na něj nezbyde a on ji má též moc rád. Vím, že nepospíchá, myslí si, že možná ještě spím. Mám pár minut času, stačím se rychle osprchnout, tiše se obléknu, sejdu dolů, překvapím ho a o ten chleba s marmeládou se s ním rozdělím napůl.

Chladná voda dopadá uklidňujícím proudem kapiček na mou pokožku, na ňadra, která on vždycky tak rád svýma chlapskýma rukama laskal. Skrz prosklené dveře sprchového koutu vidím svůj odraz v zrcadle. Postavu mladé ženy, na které není poznat její psychické zestárnutí. Její oči se dívají do mých a hovoří ke mně beze slov naléhavým hlasem: „Veroniko, probuď se ze snu, jsi přece žena!“

Nejdu dolů, vracím se do postele a zespodu slyším tiché Bedřichovy kroky, stoupající po schodech. V rukou nese tác se snídaní a nahlíží do dveří, jestli už nespím. Mé srdce poskočí, tělem mi projede dávno zapomenutý záchvěv touhy a rty samy od sebe zašeptají: „Pojď ke mně. Teď hned, všechno ostatní počká.“

Autor: Jan Pražák | úterý 23.5.2023 14:34 | karma článku: 26.50 | přečteno: 828x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 12.30 | Přečteno: 254 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.50 | Přečteno: 657 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.42 | Přečteno: 862 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.26 | Přečteno: 777 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Milan Šupa

Čerpejme sílu ke vzestupu z prožití reality Ducha

Myslím, tedy jsem! Tato slova jsou lež! Jsou omylem! Kdo je akceptuje, sází na falešnou kartu a promrhává svůj život. Ztotožňování vlastní jsoucnosti s rozumem a myslí je tou největší tragédií, která nás může postihnout.

28.3.2024 v 16:13 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 5 | Diskuse

Jiří Herblich

Slovo, které radí člověku je Božské tím, že chápe princip Božství

Kdo najde slovo své jako Božské tím, že uvěří. Ten najde slovo společné jako svoje a bude to slovo Boha v člověku.

28.3.2024 v 6:28 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 22 | Diskuse

Yngvar Brenna

Jakou chcete budovat společnost aneb pryč s Velikonocemi

Skutečně je to něco, za co máte utrácet peníze i čas a úsilí, abyste ty dopady potírali, či alespoň pokoušeli, byť zcela marně, zmírnit? Přece jde o to, jakou chcete budovat společnost.

28.3.2024 v 1:56 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 264 |

Jan Andrle

Nový oblek

Jak slíbil, tak udělal. Sliby se mají plnit, že. A já to stihnu nejen do vánoc, ale dokonce do velikonoc. Tady to je, přátelé blogeřníci.

27.3.2024 v 22:17 | Karma článku: 18.67 | Přečteno: 452 | Diskuse

Olča Vodová

zdánlivě zadarmo

(svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...,svoje slunce si musíme najít sami, pokud ho nemůžeme najít, hledejme ho v sobě...)

27.3.2024 v 21:18 | Karma článku: 5.14 | Přečteno: 111 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 30.20 Průměrná čtenost 1301


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...