Maminky se mají poslouchat

16. 03. 2023 14:34:54
„Radko, neměla bys všechno nechávat na Ondrovi nebo se jednoho dne sebere a uteče ti,“ říkávala mi maminka pokaždé, když se k nám do Budějovic vypravila se své vesnické chalupy. Sice se trochu usmívala, ale myslela to vážně.

Leč začnu raději od dětství, kdy jsem byla vymodleným jedináčkem. Ne, že by naši nechtěli mít víc potomků, ale maminčin zdravotní stav to nedovoloval a už tak jim trvalo mnoho let starostí a snažení, než jsem přišla na svět. Snad kvůli tomu mě hlavně ze začátku rozmazlovali víc, než by bylo zdrávo. Nějak jsem si na to zvykla, a později, když už se holky v mém věku dokázaly čile otáčet v domácnosti, já nechtěla dělat prakticky nic. Našim se to moc nelíbilo, maminka se mě snažila zapřáhnout a tvrdila, že tak línou holku jako já, nikdy nebude žádný chlap chtít.

Jenomže to už bylo pozdě, já nastoupila na střední školu na internát do Budějovic a hned, jakmile jsem odmaturovala, našla jsem si tam práci a pronajala maličkou panelákovou garsonku, kterou jsem dokázala finančně utáhnout. Když se na to teď zpětně dívám, musím přiznat, že jsem se v té době osamostatnila jen napůl. Ne, že bych si nedokázala nějak uklidit, cosi přeprat, ohřát večeři a tak, ale byla jsem pohodlná. Přes týden jsem se odbývala, po práci doma dělala jen to nejnutnější a nejradši buď ležela v knihách, klábosila s kámoškami nebo si maximálně zaběhla někam zlehka zasportovat. Víkend co víkend jsem jezdila za našima na venkov, maminka byla ráda, že mě vidí, a než aby se mě snažila dovychovat, radši se o mě pokaždé postarala, jako bych byla stále malé dítě.

***

„Jen si hezky odpočiň, Radu, vždyť celé dny pečuješ o Míšu, já všechno ostatní udělám.“ Měla jsem obrovské štěstí, po několika létech singl života jsem si našla chlapa, kterého jsem si ani nezasloužila. Ondru. Kluka, který měl všechno perfektně srovnané v hlavě od materiálního zabezpečení rodiny až po běžné detaily každodenního života. Celkem brzy jsem přišla do jiného stavu a blížící se mateřství mě dočista změnilo. Ne, že by se ze mě stala vzorná hospodyňka, to bych koneckonců ani ze dne na den nedokázala, ale strašně mi začalo záležet na tom ještě nenarozeném tvorečkovi, kterého jsem nosila pod srdcem.

Celé těhotenství jsem strávila v natěšených přípravách, nastudovala jsem snad všechnu dostupnou literaturu o prenatální péči, o porodu a o tom, jak se starat o malé dítě. Zatímco mi Ondra dle mých přání přizpůsobil svůj byt, do kterého si mě nastěhoval a průběžně se po příchodu z práce staral o chod domácnosti, já jenom snila. Mé snění spočívalo v tom, že jsem ho krmila svým nadšením, kterým jsem ho bezděčně doslova nakazila, takže to chvílemi vypadalo, jako bych to dítě neměla porodit já, nýbrž on. A byla jsem šťastná, nejen z blížícího se příchodu Míši na svět, ale i z nadšení, které jsem viděla v Ondrových očích.

S hrdostí mohu prohlásit, že jsem byla vzorná matka, ať už před porodem nebo po něm. Dávala jsem, snad jako každá normální máma Míšovi to nejlepší, co jsem dokázala. Jenomže teď s odstupem času můžu říct, že to bylo asi tak všechno, nač jsem na sebe mohla být hrdá.

„Radko, neměla bys všechno nechávat na Ondrovi nebo se jednoho sebere a uteče ti,“ říkávala mi maminka pokaždé, když k nám zajela. V té době už můj tatínek nežil a ona se k nám vypravila tak dvakrát, třikrát za měsíc. Snažila se mě přemluvit, abychom někdy přijeli my za ní, ale já to odmítala. Vždyť přece jedině tady u nás ve vymazleném budějovickém bytě má náš maličký Míša to nejlepší.

Maminka si nemohla nevšimnout, jak byl Ondra ze vší té péče o napůl línou a napůl vůči dítěti přecitlivělou ženskou dlouhodobě vyčerpaný, a obdivovala jeho vytrvalost a trpělivost. Dodnes nevím, jestli si opravdu myslela, že by mě mohl opustit nebo zda se to snažila použít jako zbraň proti mé zaslepenosti. Ať tak či tak, stejně tím ničeho nedosáhla.

***

Konec mé idylky a zvrat, který mi konečně dokázal otevřít oči, přišel nedlouho za rok po Míšově narození. Respektive v době, když maličký objevil, že jeho nožky slouží k tomu, aby se po nich mohl jako neřízená střela pohybovat po bytě. Ten podvečer jsem byla celá utrápená z jeho neočekávaných výletů do všech nejnemožnějších míst a těšila se, až Ondra dorazí z práce, aby mi ho pomoh ohlídat. Nedorazil. Ne, že by mi utekl, jak říkávala maminka, prostě dorazit nemohl. Už toho na něj bylo opravdu moc, cestou domů usnul za volantem, naboural se a utrpěl mnohačetná vážná zranění.

Strach o dítě, jak o ně dokážu teď pečovat, když najednou musím dělat všechno ostatní, co ani pořádně neumím.

Strach o manžela, kterého miluji a hrůza, že bych o něj mohla přijít.

Pocit viny, vždyť za tohle všechno můžu vlastně já. Kdybych Ondru nepřetěžovala svou leností a podílela se na společných povinnostech jako každá normální ženská, nemuselo se to stát.

„Maminko, prosím tě, pohlídej mi Míšu, já musím za Ondrou do nemocnice,“ prosila jsem snad každý den svou rodičku, která zamknula chalupu a nevědouc na jak dlouho se nastěhovala k nám, aby mi pomohla a podržela mě.

Následovalo mnohaměsíční období, v němž Ondra nejprve bojoval o život, a pak se postupně po krůčcích znovu učil normálně fungovat. A já se taky učila. Pod maminčiným vedením jsem si osvojovala obyčejné dovednosti, které jsem už dávno měla bezmyšlenkovitě zvládat levou zadní od vyžehlení sukně až třeba po přípravu svíčkové. Poděkovala jsem jí snad stokrát, nejen za současnou pomoc, ale i za vše, co mi kdy v životě dala. Nic mi nevyčítala. Ani ona a ani Ondra, který byť s drobnými doživotními následky znovu nabyl svých sil.

***

Je opět podvečer a já po čtyřech létech od Ondrovy nehody zas čekám, až se mi vrátí z práce. Pětiletý Míša si veledůležitě cosi kreslí, aby se svým výtvorem mohl zítra pochlubit paní učitelce ve školce. Malá roční Jaruška leze po kolenou na koberci a shání se po plastové lžičce, aby mohla nakrmit svou panenku. Já musím rychle dorazit večeři, dávám si záležet, protože Ondra má narozeniny a chci je s ním oslavit, jakmile společně dáme večer děti spát. A zítra? Zítra je pátek, hned odpoledne sedneme do auta a pojedeme ven, do chalupy za babičkou. Za mojí maminkou, nejlepší ženskou pod sluncem.

Autor: Jan Pražák | čtvrtek 16.3.2023 14:34 | karma článku: 29.12 | přečteno: 886x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.87 | Přečteno: 2232 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 678 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.68 | Přečteno: 884 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 799 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 35.13 | Přečteno: 642 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.96 | Přečteno: 2232 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 17.06 | Přečteno: 301 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.35 | Přečteno: 217 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.68 | Přečteno: 281 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.19 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...