Středa 22. března 2023, svátek má Leona
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Středa 22. března 2023 Leona

Nemůžete si toho debila zklidnit, člověče?!?

4. 02. 2023 7:07:07
„Proč se tak mračíš, má krásná dámo, když víš, že úsměv na tváři ti sluší daleko víc?“ Neodpustil jsem si vůči Marušce menší provokaci hned poté, co nám v cukrárně servírka donesla tureckou kávu s větrníkem.

Nezabralo to. Maruška se tentokrát ani neuchetla a ani mi naoko nevynadala za pokus o kompliment. Místo toho mi odpověděla vážným tónem: „Honzo, promiň, jestli jsem dneska protivná, ale na něco jsem si vzpomněla. Kdybys ty sám viděl to, co jsem včera viděla já, taky by ti nebylo do smíchu. A jestli chceš pro jednu starou tlustou ženskou něco udělat, tak jí dovol, aby ti o tom vyprávěla, třeba se jí trochu uleví.“

„Jestli myslíš tu milou plnoštíhlou zralou paní, co sedí naproti mně, Maruško, tak ta ať klidně spustí, budu rád,“ zkusil jsem to tentokrát povzbudivým tónem. Maruška se sotva znatelně usmála očima a dala se do vyprávění.

***

Honzo, včera jsem jela z Anděla metrem a přisedla jsem si na trojsedačku k tátovi s dcerou. Jemu mohlo být něco přes čtyřicet, jí tak patnáct a byli si hodně podobní, jen ona měla vepsané ve tváři nějaké mentální postižení. Víš, v tomhle se nevyznám, ale bylo to na ni poznat a taky se podle toho chovala. On se ji snažil zabavit hovorem, usmíval se na ni a povídal třeba: „Terezko, teď zrovna jedeme pod Vltavou a nad námi plavou labutě.“ Na to ona odpověděla: „Labutě, labutě, LABUTĚĚĚ...“ Několikrát to slovo zopakovala, napřed úplně potichu, pak čím dál víc nahlas a naposled ho jakoby vyzpívala z plných plic na celý vagón. A přitom vlnila dlaněmi ve vzduchu, jakoby se ty labutě houpaly na hladině. Načež táta ji pohladil po rukou, zlehka je přidržel a řekl: „Terezko, potichoučku, ať je nevyrušíš.“ Ona na chvilku zmlkla a rozhlédla se kolem sebe prázdným nechápavým pohledem.

Na příští stanici na Karláku si na protější čerstvě uvolněnou trojsedačku sedla ježibaba. Honzo, promiň, že té osobě tak říkám, ale ona se tak vážně chovala. Už když si sedala, tak jí z očí lítaly blesky a škaredila se jako sto čertů. Na místo u okýnka si položila rozměrnou tašku a sama sebe umístila vedle ní na místo do uličky. Když se tam k ní chtěli poskládat nějací staří manželé, tak ne aby tu tašku dala pryč, mohla si sednout jen ta paní na místo naproti ní, ale pán musel zůstat stát. Já po ní jen loupla očima, gestem jsem naznačila, aby si tu tašku dala na zem, ale ona se odvrátila na druhou stranu, jakoby nic neviděla.

„Terezko, to je jezevčík, podívej, jak vesele vrtí ocasem,“ odpověděl táta své dceři poté, co si všimla psa u vedlejších dveří a pronesla tázavé: „hafík?“

„Jezevčík, jezevčíček, jezevčíčíček, haf, haf, HÁÁÁF...“ Zahrála si opět Terezka se slovíčky, a stejně jako minule skončila u ne zrovna melodického zpěvu z plných plic. Táta jí zase zlehka a vysloveně něžně uklidnil, ale nebylo nic platné, oba si za to vysloužili jedovatý úšklebek od ježibaby.

Během další jízdy následovali po labutích a jezevčíkovi sloni, respektive SLONÍÍÍ, které Terezka viděla na bundě nějakého kluka, jenž prošel okolo nás a které ježibaba okomentovala zasyčením: „Ticho, sakra!“

Jenomže potom, Honzo, pak se Terezka zčistajasna tiše zeptala: „Tatínku, jedeme za maminkou?“

Tatínkovi se kmitl ve tváři stín smutku a odpověděl: „Ale kdepak, zlato, maminka je už dávno v nebíčku, jedeme za tetou Jitkou na Palmovku. Ona má doma rybičky v akváriu, na které se tak ráda díváš.“ Zmínka o rybičkách však nedokázala odvést Terezčinu pozornost, ona se rozkřičela, až jí začal přeskakovat hlas a dožadovala se, že chce za maminkou.

„Nemůžete si toho debila zklidnit, člověče?!? Dyť se mi tady z toho jejího řvaní rozskočí hlava!!!“

Honzo, asi ti nemusím říkat, kdo tohle vypustil z úst a asi si domyslíš, že to zařval tak, až se ve vagónu zatřásly okenní tabulky. Ty mě znáš a víš, co dokážu, když mě někdo pořádně naštve. V první chvíli jsem tu ježibabu chtěla popadnout za flígr a na další stanici rovnou vyhodit, ale udržela jsem se. Respektive zabrzdil mě omluvně prosebný pohled taťky, který teď držel Terezku za obě ruce a něco jí šeptal do ucha. Tak jsem se k ježibabě jen natočila a pěkně zostra jí polohlasně vmetla přímo do tváře: „No nevím, kdo tady dělá větší kravál, měla byste se stydět, copak nevidíte, že je postižená?“ Ježibaba jen trhla hlavou a zavrčela něco ve smyslu, že se se mnou nehodlá bavit.

Pak mě něco napadlo a já to udělala. Teda riskla. Všimla jsem si, že na druhé straně vagónu se uvolnilo několik míst, tak jsem významně mrkla na taťku, usmála se na Terezku, vzala ji za ruku a řekla: „Terezko, pojď se mnou, já ti něco dám, a tatínka vezmi s sebou.“ Kupodivu mi to vyšlo, Terezka se nechala v klidu odvést, já ji držela za jednu ruku vpředu, taťka za druhou vzadu, až jsme došli k těm volným místům. Tam jsme se usadili a ta holka, Honzo, představ si, že ta holka na mě upřela svůj pohled. V tu chvíli vůbec nebyl prázdný jako prve, naopak jsem s něj vyčetla očekávání a naději, a navíc takovou sotva znatelnou zvláštní až nezemskou sílu, kterou lidé normálně v očích nemívají.

No nic, abych to neprotahovala, já sáhla do kabelky a vytáhla z pytlíku tři tvarohové buchty, které jsem si předtím koupila v pekařství. Jednu jsem dala do ruky Terezce, druhou taťkovi a do třetí jsem se zakousla sama. Já vím, že v metru se nic konzumovat nesmí, ale holčina v klidu začala jíst, trochu přitom pomlaskávala a s plnými ústy mi několikrát za sebou poděkovala. Její taťka se na mě díval vděčnýma očima, a pak, když jsme dojeli na Palmovku, vzal ji za ruku, že jako vystoupí. Rozloučili jsme se a já na závěr už slyšela jen Terezčino: „Na shledanou, na shledanou, NA SHLEDANOUUU“ ve stejně stoupající hlasové kadenci jako předtím u labutí, jezevčíka a slonů.

Honzo, já osaměla a tam v tom metru na té sedačce mi najednou začalo být smutno. Smutno z osudu mentálně postižené dívky, které zemřela maminka a z osudu jejího ovdovělého tatínka. Smutno z ježibaby, která vidí jen sama sebe a bezhlavě rozdává rány ostatním. Na jedné straně jsem za toho tátu cítila hrdost, jak se o svou dceru dokáže s láskou starat, ale na druhou stranu mě jímal vztek nad tou ženskou. Hned jak jsme sem dneska přišli, tak jsem si všimla támhleté bundy na věšáku, která má na sobě úplně stejné slony, jako měla včera ta v metru. Všechno se mi v tu ránu vybavilo znovu a já to ze sebe musela dostat, odpust.

***

Maruška zmlkla a já chvíli tiše zíral do její měkké buclaté tváře s hlubokýma hnědýma očima. Zlehoučka jsem ji pohladil po ruce a poděkoval za její slova a za to, že mi dopřává cti být mojí kamarádkou.

Autor: Jan Pražák | sobota 4.2.2023 7:07 | karma článku: 44.42 | přečteno: 7250x

Další články blogera

Jan Pražák

Ještě to s námi není tak zlé

Občas slýcháme o případech lidské lhostejnosti. Například jak někoho skolila v parku mrtvice, kolemjdoucí ho několik hodin nevšímavě míjeli, a když mu konečně někdo zavolal sanitku, bylo už pozdě.

19.3.2023 v 7:07 | Karma článku: 27.89 | Přečteno: 633 | Diskuse

Jan Pražák

Maminky se mají poslouchat

„Radko, neměla bys všechno nechávat na Ondrovi nebo se jednoho dne sebere a uteče ti,“ říkávala mi maminka pokaždé, když se k nám do Budějovic vypravila se své vesnické chalupy. Sice se trochu usmívala, ale myslela to vážně.

16.3.2023 v 14:34 | Karma článku: 28.09 | Přečteno: 758 | Diskuse

Jan Pražák

Řidič protiva

„Jeníčku, já nemám drobné, snad nepojede pan Hořejší,“ vylekala se tehdy moje babička. Byl začátek šedesátých let minulého století a já coby malý školák trávil prázdniny u své prarodičky v Posázaví.

13.3.2023 v 14:34 | Karma článku: 32.47 | Přečteno: 805 | Diskuse

Jan Pražák

Opakovaný útok psa v pražském metru

Včera před sedmou hodinou ranní došlo na trase B pražského metra mezi stanicemi Českomoravská a Náměstí Republiky k politováníhodné události, když pes bez náhubku zaútočil na několik cestujících.

10.3.2023 v 14:34 | Karma článku: 32.46 | Přečteno: 1060 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Jiří Herblich

Vztah mezi západem a východem je na bodě mrazu, kdy přijde mír?

Kdo si myslí, že válka je daleko, mýlí se. Válka může přijít kdykoliv, jen vědomý člověk tohle vidí a cítí.

22.3.2023 v 9:37 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 61 | Diskuse

Irena Houdková

Ukliďte si stůl a Váš mozek bude výkonnější, Vy koncentrovanější a eliminujete chyby

Máte problém se při práci soustředit, jste roztěkaní a nejste spokojeni se svou výkonností? Dnes mám pro Vás několik doporučení týkajících se pracovního stolu, která Vám pomohou zvýšit Vaši koncentraci a zároveň snížit chybovost.

22.3.2023 v 6:57 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 53 | Diskuse

Jaroslav Kvapil

Rok, kdy umřel vynálezce ostnatého drátu

(Povídka) Stojím před zchátralým nárožním činžákem, z kterého jsem odstartoval do života. Až po delším vyzvánění na kdovíkolikátý zvonek otvírá vchodové dveře starší muž a kupodivu přistoupí na mé přání se po domě rozhlédnout.

21.3.2023 v 14:06 | Karma článku: 9.08 | Přečteno: 245 | Diskuse

Šárka Razýmová

Ňaderná zbraň

Jsou lékařské obory, kde jsou si pacient a lékař prakticky rovni. Třeba psychiatrie, kde oba ví, že mají pravdu. Mnohem víc je ale těch, v nichž se pacient chytá do poněkud nekomfortních diskriminačních pastí.

21.3.2023 v 12:41 | Karma článku: 33.24 | Přečteno: 5492 | Diskuse

David Vlk

Já chci mír!

Kurňa křeček co sežral papriku za dvacet pět korun. To bude ta asi fialová drahota, nebo jak se tomu říká. Snad půjdu příště taky demonstrovat.

20.3.2023 v 20:05 | Karma článku: 40.15 | Přečteno: 5836 | Diskuse
VIP
Počet článků 1996 Celková karma 30.77 Průměrná čtenost 1263


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Meteoroložka Honsová: Letos bude extrémní počasí, zapíše se do historie

Premium Meteoroložka Dagmar Honsová je přesvědčená, že letošní rok určitě přinese mnoho zajímavých a zřejmě i extrémních...

Hrozí ekonomický kolaps? Analytici varují před Minského momentem

Selhání bankovních institucí, otřesy na finančních trzích a pokračující nejistota zvyšuje podle mnohých odborníků...

Ukrajinská pobřežní obrana zničila plány na vylodění u Oděsy

Flotila ukrajinského námořnictva dostala na začátku ruské invaze na frak, ale její „suchozemská“ pobřežní obrana...

Herec Gene Hackman se po letech ukázal na veřejnosti

V důchodu je už skoro dvacet let. Svůj poslední film Starosti starosty natočil v roce 2004. Herec Gene Hackman (93) se...

Německé platy v nedohlednu. Známe sedm důvodů, proč Češi berou míň

Ekonomové už desítky let propočítávají, kdy české mzdy doženou ty německé. Rozdíly mezi oběma státy přetrvávají a...