Nekulhá, mizera jeden!

23. 05. 2020 17:15:33
„Maruško, jsem rád, že tě po tak dlouhý době zase vidím, celá jsi mi zkrásněla,“ usmál jsem se na svou společnici. Seděli jsme na kavárenské předzahrádce a pozorovali, jak se cvrkot v pražských ulicích znovu zvolna rozbíhá.

„Jakýpak zkrásněla, Honzo, spíš zaoblila,“ zaprotestovala Maruška proti mému komplimentu. „Abych to řekla narovinu, za celej ten houmofis jsem zase ztloustla a jestli to na mně nevidíš, tak si kup nový brejle.“ Na dotvrzení svých slov se Maruška poplácala dlaněmi po svých širokých bocích, ukrytých pod slušivými světlými šaty. „Chápu, že nejsi tak úplně normální, když se ti to tolik líbí a za odměnu ti povyprávím, k čemu mi byly tyhle mý kila dobrý. Chceš?“

„No jasně, že chci, umírám touhou, tyhle tvý historky přímo zbožňuju a už mi moc chyběly,“ odpověděl jsem s dychtivostí v hlase.

Maruška se schválně velmi zvolna napila vonící kávy, aby mě ještě chvilku napínala a teprve poté spustila.

***

Když jsem v úterý odpoledne čekala na Můstku na metro, poflakoval se tam takovej týpek o holi, kulhal po nástupišti od jednoho člověka k druhýmu a na každým žadonil, aby mu dal ňáký drobný. Paní, co stála kousek ode mě, se na něj soucitně koukla, šáhla do kabelky a věnovala mu pár mincí. Poděkoval jí, ale pak se otočil a jakmile věděl, že už mu nevidí do obličeje, tak se škodolibě ušklíbnul, že jsem to poznala i přes jeho ušmudlanou roušku.

Pak se přibelhal ke mně a začal zase škemrat. Já na něj udělala gesto rukou, jakože teda ode mě nic nedostane, a teď si představ, Honzo, co mi ten parchant provedl. Dělal, jakože půjde dál, jenže se zhoupnul ke mně, až jsem z něj ucejtila závan vyčpělýho piva, zakulhal hodně doširoka a přišlápnul mi nohu. Já jenom vyjekla, jak mě to zabolelo, pomyslela si, že mi to snad udělal naschvál, ale už jsem mu neměla čas nic říct, protože přijelo metro a musela jsem nastoupit. Přitom jsem si všimla, že do toho samýho metra vlezl i on, akorát vedlešíma dveřma, který už byly v sousedním vagónu.

Sedla jsem si na trojsedačku zrovna naštorc proti tý paní, co mu dala ty drobáky a hned o dvě stanice dál na Karláku, jsme ho viděly, jak vystupuje z toho vedlejšího vagónu.

„Nekulhá, mizera jeden!“ Řekla jsem polohlasně spíš sama pro sebe, protože ten chlápek šel najednou docela normálně svižným tempem a tou svojí holí si jakoby výsměšně pohupoval do kroku. A zamyšleně jsem si protřela ten přišlápnutej nárt, kterej mě už naštěstí přestal bolet.

„Vidíte, paní, já hloupá se nechala nachytat a dala jsem mu čtyřicet korun,“ povzdechla si ta dáma, co seděla naštorc proti mně. Pak pokrčila rameny, dodala, že příště od ní žádnej somrák už nic nedostane, vytáhla z kabelky časopis a začetla se do něj. Víš, Honzo, tohle mě zamrzelo. Ani ne tak kvůli těm čtyřiceti korunám, ta paní nevypadala nijak chudě a mně bylo jasný, že jí takovej obnos asi nerozhází, ale naštvalo mě to z úplně jinýho důvodu.

No a hned druhej den ve stejnou hodinu jsem toho týpka potkala na tom samým místě v metru na Můstku znovu. Zase tam pokulhával od jednoho člověka ke druhýmu a somroval drobný. Zrovna když přijíždělo metro, tak si to nasměroval ke dveřím, že jako nastoupí. Ty dveře se otevřely akorát přede mnou, on si mě zřejmě nepamatoval a nejspíš se rozhodnul, že teda jako než nastoupí, tak to na mě zkusí s tím svým žebráním.

„Mladá paní, nedala byste mi pár korun na jídlo?“ Zeptal se úlisně, opřel se o hůl a zahrál kulhavej úkrok do strany.

Honzo, mně se ti v tu ránu nahrnula krev do hlavy a ty dobře víš, jaká já dovedu bejt, když se rozparádím. Tak jsem mu zahradila cestu do těch dveří a houkla na něj: „Vám? Takovýmu podvodníkovi, co ze sebe dělá mrzáka, aby si vyžebral na chlast, přestože je zdravej a kvůli kterýmu pak lidi nic nedaj těm, který to doopravdy potřebujou? Měl byste se stydět, chlape!“

Člověče, tohle ten parchant ode mě nečekal. Překvapilo ho to tak, že tu svou hůl napřáhnul proti mně a tvářil se, že mě snad praští. To mi dodalo ještě víc kuráže, já popadla spodek tý jeho napřažený hole do rukou a všema těma svejma kilama, včetně těch, který jsem čerstvě nabrala na houmofisu, jsem cukla proti němu. Zavrávoral, pustil tu hůl, couvnul pár kroků a já skočila do těch dveří, který se akorát začaly zavírat. On se vzpamatoval, chtěl tam vlízt za mnou, ale už to nestihnul a já pak už jenom viděla, že na mě zírá s otevřenou pusou, jak mu odjíždím s tou jeho holí.

Honzo, nedovedeš si představit, jak jsem se v tu ránu nafoukla pýchou a zadostiučiněním, div, že jsem se tam v tom vagónu nevznesla ke stropu. Ale no nic, tu hůl jsem tam nakonec opřela o takový ty zamčený dvířka, který jsou nad kolejema mezi vagónama a na Andělu jsem normálně vystoupila, jakože se k tý věci nehlásím. Možná tam jezdí dodneška, co já vím.

***

„Dobře, Ty!“ Jo, neudržel jsem se a odměnil Marušku touhle poněkud nedámskou pochvalou za to, jak parádně vyběhla s jedním simulantem. Pak jsem vyskočil ze židle a za chvilku se vrátil s dvěma sklenkami třináctýho pramene: „Holka, jsi formát, tohle si za svou kuráž rozhodně zasloužíš.“

„Dík, Honzo, tak na zdraví.“ Maruška zesmutněla. „Víš, co mě na těchhle lidech štve nejvíc? Ani ne tak to, že svejma fintama na někom vylouděj ňákejch pár korun. Daleko víc mi vadí, že zneužívají dobrý srdce hodnejch lidí zrovna v dnešní době, kdy se všechno zdražuje a spousta lidí přichází o práci, ne-li rovnou o bydlení, takže těch doopravdy potřebnejch je čím dál, tím víc. Je mi z toho smutno, Honzo, radši mě těma svejma nenechavejma očima pohlaď po tý mý rozměrný postavě, ať mě trochu rozveselíš.“

„Maruško, jsi zlatá ženská, vždyť já to o tobě dobře vím. Krásná nejen navenek, ale i uvnitř, a právě za tohle si tě moc vážím. Jo a promiň, že na tebe tak koukám, já už to prostě asi jinak neumím.“

Konečně se usmála, zahrozila mi prstem a v jejích očích se objevilo pověstné šibalské zablýsknutí.

Autor: Jan Pražák | sobota 23.5.2020 17:15 | karma článku: 25.47 | přečteno: 752x

Další články blogera

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 2005 | Diskuse

Jan Pražák

Máte rádi českou klasiku?

Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.

25.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 26.74 | Přečteno: 676 | Diskuse

Jan Pražák

Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní

„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.

22.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 25.55 | Přečteno: 883 | Diskuse

Jan Pražák

Jak jsem prchl z postele do skříně

Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.

19.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 27.38 | Přečteno: 797 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Ladislav Pokorný

Vláda by měla zvážit nařízení, kterým bude stanoveno, že v Česku se už žije líp

Pan premiér se v médiích opakovaně vyjádřil, že díky vládě se občanům žije už jen lépe a že téměř vše bylo vyřešeno. Tuto skutečnost by však bylo vhodné vtělit do vládního nařízení, neboť je smutné, že ne všichni občané to chápou.

28.3.2024 v 16:51 | Karma článku: 33.90 | Přečteno: 577 | Diskuse

Jan Pražák

Mají mít staří lidé přednost?

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.

28.3.2024 v 14:34 | Karma článku: 29.31 | Přečteno: 1996 | Diskuse

Jan Ziegler

Komunistický guru Marx byl vykořisťovatelem a hrubým člověkem

Na zakladateli vědeckého socialismu toho nebylo moc vědeckého a dělníky vůbec nemusel. Viděl v nich pouze nástroje (užitečné idioty), které svrhnou kapitalismus. Nenáviděl Židy a Slovany včetně Čechů.

28.3.2024 v 13:30 | Karma článku: 16.77 | Přečteno: 286 | Diskuse

Rudolf Pekař

Bacha na sváteční cyklisty

Začátek jara přináší nejen kvetoucí přírodu, ale také návrat cyklistů na silnice. Bohužel, spolu s nimi se objevují i tzv. sváteční cyklisté, kteří se chovají neopatrně a nezodpovědně.

28.3.2024 v 12:17 | Karma článku: 6.31 | Přečteno: 208 | Diskuse

Tomáš Vodvářka

Velký pátek jako příležitost

Už několik let je v "portfoliu" státních svátků i Velký pátek, který by mohl být vhodnou příležitostí k uvědomění si tzv. evropských hodnot, s nimiž se poslední léta mediálně žongluje.

28.3.2024 v 9:34 | Karma článku: 18.46 | Přečteno: 274 | Diskuse
VIP
Počet článků 2119 Celková karma 31.16 Průměrná čtenost 1302


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...

Stále víc hráčů dobrovolně opouští Survivor. Je znamením doby zhýčkanost?

Letošní ročník reality show Survivor je zatím nejkritizovanějším v celé historii soutěže. Může za to fakt, že už...