Z vyprávění prostitutky

Vlastním tělem se živím už několik let a můžu vám říct, že daleko radši bych dělala něco jinýho. Jenomže potom, co se můj manžel definitivně uchlastal a nechal mi dluhy z hazardu, jsem neměla moc na výběr.  

O těch dluhách jsem ani nevěděla, informovali mě o nich až výběrčí, který si při jejich vymáhání nedělaj žádný servítky. Z mizernýho platu v supermarketu bych to nedala, tak mi nezbylo, než nastoupit na privát. Začátky pro mě fakt nebyly jednoduchý, ale o nich možná až někdy jindy. Dneska vám povykládám o jednom hodně zvláštním zákazníkovi, kterýmu budu říkat třeba Kryštof, jeho skutečný jméno si nechám pro sebe.

To už jsem dělala s kolegyní, se kterou pracuju i dneska. Pronajaly jsme si takovej malej nebytovej prostor v Libni v suterénu jednoho starýho baráku se zamřížovanejma oknama do dvora. Táhneme to tam tak nějak napůl a abysme přilákaly víc zákazníků, do inzerátu jsme si daly, že jezdíme i eskort.

Byl lednovej páteční večer před osmou hodinou a já se pomalu chystala domů. Že si jako v sobotu trochu odpočinu a uklidím svou garsonku v Hloubětíně, kde bydlím v pronájmu. A v neděli vyrazím do Kolína za mladejma, abych jim trochu pomohla s maličkou vnučkou. Jó dcera měla kliku a podařilo se jí najít daleko lepšího chlapa, než byl ten můj.

V tom zvoní telefon: „Dobrý den, tady je Kryštof. Mluvím, prosím, s paní Denisou (moje ‚služební‘ jméno), mohl bych vás o něco poprosit?“ Ha, slušňák, zpozorněla jsem. Takoví jsou někdy záludní. S většinou z nich se sice dá rozumně vyjít, ale najdou se mezi nima i týpky, ze kterejch se vyklubaj takový zvrhlíci, že se z nich chce každý normální ženský zvracet.

Ale abych to nezamluvila. Tenhle Kryštof po mně chtěl, abych za ním přijela druhej den, teda v sobotu dopoledne a byla u něj od desíti až do jedný. Napadlo mě, co hodlá se mnou, s padesátiletou a ne zrovna štíhlou ženskou dělat celý tři hodiny a varovala ho, že to bude dost drahý. Ale jemu to nevadilo, tak jsem holt oželela ten plánovanej odpočinek, úklid přesunula na odpoledne a nechala si od něj nadiktovat adresu. V lednu stejně bejvá mrtvá sezóna, tak jsem byla aspoň ráda, že budu mít na další splátku těm vymahačům.

V sobotu ráno jsem si pod kabát oblíkla úplně obyčejný jednoduchý domácí šaty, jak si to Kryštof přál a celou cestu metrem z Hloubětína až na Vyšehrad dumala, co mě asi čeká. A doufala, že Kryštof nebude ňákej nadupanej alfák s obrovskou výbavou, ze kterýho bych byla po těch třech hodinách dole rozbolavělá ještě další dva dny.

Ne, nebyl to žádnej alfák, byl to takovej pomenší zakřiknutej týpek trochu s bříškem, asi o deset let mladší než já. A bydlel v bytě, ve kterým na první pohled dominovala nějaká ženská, v předsíni na věšáku se jeho ošoupaná bunda krčila vedle drahýho dámskýho kožichu. A tak podobně.

„Dobrý den, paní, Denisko,“ uvítal mě Kryštof ve dveřích jako nějakou vzácnou návštěvu, „pojďte dál a posaďte se, já vám udělám kávu.“

Když přinesl to kafe, tak jsem se ho zeptala, jak si to vlastně bude přát, ale on mě ani nenechal pořádně domluvit a spustil: „Víte, paní Denisko, nezlobte se na mě, že se s vámi dneska ještě nebudu milovat, to já bych nemohl, když se vidíme poprvé, musím vás napřed trochu poznat.“ Pomyslela jsem si, že je to dobrý, žádnej postelovej maraton nebude, tohle je svěřovací typ, bude mi tady tři hodiny naříkat a pak vypadnu. Tak jsem na něj vykouzlila milej úsměv, řekla mu, jakože to je v pořádku, on je zákazník a za svoje peníze dostane to, co bude chtít.

Kryštof vysázel na stůl dohodnutou sumu a pak spustil, že je ženatej a nešťastněj, ta jeho ho vůbec nemá ráda, kašle na něj, teďka je zrovna na deset dní služebně ve Frankfurtu, že je tam asi bůhví s kým, že už si na to sice celkem zvyknul, ale cosi mu schází a měl by na mě obrovskou prosbu. Zase jsem na něj vykouzlila ten svůj úsměv a byla už fakt žádostivá, o co mu vlastně jde.

„Paní Denisko,“ pokračoval teď už trochu koktavě, „já se vám to stydím říct. Víte... víte, prosím vás, byla byste tak hodná a uvařila mi... nám dvěma oběd? Jako... jako manželka manželovi? Já bych si hrozně přál knedlíčkovou polívku a smažené řízky s bramborem, všechno jsem pro vás nakoupil a připravil... Já se jen budu koukat, jak jste krásná a jak vám to při tom vaření sluší, můžu?“ Kryštof zmlknul a podíval se na mě takovým psím prosebným pohledem, až mi ho začalo bejt líto.

Mně se vám chtělo smát, ale přišlo mi to vůči němu hloupý a protože vařím ráda, tak jsem se do toho teda pustila. Kryštof seděl vedle mě v kuchyni na židli, furt dokola mluvil o tom, že takovou jako jsem já, by chtěl mít doma pořád, protože ta jeho mu není ochotná ani ohřát párky. Občas vstal, zlehka mě políbil do vlasů nebo pohladil po ruce. Dvakrát nebo třikrát se mi na moment přitisknul na to mý veliký pozadí nebo maličko dotknul ňadra, ale pokaždý se zas rychle stáhnul zpátky, asi ho zarazilo to jeho přesvědčení, že napoprvé nic nebude.

U oběda se pak rozplýval samou chválou, koukal mi střídavě do očí a střídavě do výstřihu, a když jsme se pak loučili, tak prohlásil, že už se nemůže dočkat, až se uvidíme příště. Jen zalitoval, že to bude nějakej čas trvat, protože jednak na to musí našetřit a za druhý počkat, až bude ta jeho zase pryč. Když jsem ho zvala, aby přišel někdy za mnou na hodinku do Libně, že to bude mít levnější, tak odmítnul, protože by se tam prej necejtil dobře a že si teda jako radši počká.

Příště se mi ozval asi za dva měsíce a zase mě chtěl na to sobotní dopoledne. Jenomže tentokrát už to bylo jiný, sotva jsem k němu přišla, tak se roztřeseným hlasem opatrně zeptal, jestli bych byla tak hodná a před tím vařením se s ním nepomilovala. Chtěla jsem ho trochu povzbudit, tak jsem mu zalhala, že jsem se na něj těšila a doufala, že už se k tomu tentokrát osmělí. To víte, sice to bylo jen jednou za dva měsíce, ale z Kryštofa se mi pomalu klubal stálej a slušnej zákazník, kterejch je málo a který je potřeba si pěstovat.

No, trochu to zkrátím, abych vás nenudila. Sex sice nic moc, ale to mi nevadilo, spíš jsem byla ráda, když byl Kryštof dost rychle hotovej. Byl teda hodně něžnej, to se málokdy vidí, ale musel bejt strašně nadrženej, protože toho byl pomalu plnej kondom. Asi ani nemasturboval a šetřil si to pro mě, tak jsem zahrála, jak se mi to strašně líbilo. Profesionálně, abych ho nalákala na příště a, přiznám se, i trochu neprofesionálně, zkrátka jsem mu chtěla udělat radost. Konečně mi začal tykat, já po tom sexování tentokrát vařila guláš, docela s gustem, protože tohle jídlo mám moc ráda. Povedl se mi, Kryštof se olizoval až za ušima a slíbil, že se vynasnaží, aby se mi příště ozval dřív než za další dva měsíce.

Pak jsme se viděli ještě třikrát, naposled loni na začátku podzimu. Bylo to pokaždý dost podobný, jen Kryštof se v tom sexu postupně zlepšoval, asi si na mě opravdu potřeboval zvyknout. Čím dál, tím okatějc mě obdivoval, jaká jsem úžasná kuchařka a ještě úžasnější milenka, jako bych byla nějaká královna, která si občas jen tak z plezíru odskočí uvařit. Naposled si ode mě nechal udělat jenom rychlý lehoučký jídlo, po kterým se mi zas dlouze svěřoval u kafe a nakonec chtěl, abysme šli ještě jednou do postele.

Docela mě překvapil, že to ten den zvládnul podruhý za sebou, ale možná si pomohl nějakou viagrou, co já vím. Jenomže po tom druhým sexu mě vzal za obě ruce, podíval se mi do očí a řekl něco, co bylo začátkem konce: „Denisko, prozradíš mi svoje skutečné jméno? Víš, já už se s tou svou nechci trápit dál a moc tě prosím, abys mi pomohla s rozvodem. Možná jsi to poznala sama, já jsem se do tebe zamiloval a až budu volný, tak bych si tě chtěl vzít a žít s tebou.“

Odmítnula jsem ho. Snažila jsem se to udělat citlivě, ale jeho nabídku jsem nemohla přijmout. Několikrát jsem v dřívějšku byla svědkem toho, jak nějakej zákazník ukecal holku na privátě, aby to zabalila a šla za ním, ale skoro pokaždý to blbě dopadlo. Tak do třech měsíců byla zpátky s tím, že ten mizera nechtěl nic jinýho, než ji mít zadarmo, že je na ni doma buď zlej nebo jí zahejbá, případně oboje najednou. Některý byly dokonce tak naivní, že se od takovýho chlapa nechaly zbouchnout a pak buď běžely na potrat nebo se vrátily těhotný, to byl pak opravdu malér.

Ne, neříkám, že by se ke mně Kryštof nutně musel taky tak mizerně zachovat, možná existujou i světlý výjimky, a otěhotnění mi v padesáti už fakt nehrozilo. Ale jedno vím jistě, jestli se v mým životě ještě někdy náhodou objeví mužskej, kterej mě bude doopravdy chtít a třeba mi i pomůže se z tohohle mýho srabu dostat pryč, tak to musí bejt chlap, o kterýho bych se mohla opřít a ne taková bábovka, jako je Kryštof.

Vlastně jako byl Kryštof, protože po tom posledním setkání, při kterým jsem ho odmítla, se mi už víckrát neozval. Byl to zvláštní zákazník, jeden z mála, kterýho si asi zapamatuju hodně dlouho. Nechci bejt cynická, ale je mi jasný, že takovej se už asi nezmění a bude nadosmrti odsouzenej na druhou kolej vedle svý manželky. Teda možná ne nadosmrti, ale jen do doby, než ji napadne poslat ho definitivně do háje. Škoda, takovej to byl hodnej chlap a dobrej zákazník. Sice dost měkkota, ale podle mě by si asi fakt zasloužil nějakou lepší ženskou, než je ta jeho nebo než jsem já.