Chtěla jsem zabít svoje vlastní dítě
Dostala jsem slušný plat, práce mi seděla, jednatel s povděkem kvitoval zlepšení výsledků oddělení pod mým vedením a začal mluvit o změnách v organizaci firmy, které by mě posunuly ještě výš. Přesně tohle mi sedělo a já si mnula ruce, jak se moje kariéra pěkně rozbíhá.
Můj přítel Vašek pracoval též na vedoucí pozici, sice v úplně jiném oboru, ale vydělával přibližně stejně jako já a na můj profesní postup neměl jednoznačný názor. Na jedné straně mi držel palce a měl z mých úspěchů radost, ale na druhé straně ho mrzelo, že na něj mám málo času a hlavně, že se pokaždé naježím, když se zmíní o dítěti. Chápala jsem ho, nejvíc by mu vyhovovalo, kdybychom se vzali, založili rodinu a já zůstala doma na mateřské. Jenomže jsem byla zrovna v životní etapě, kdy jsem si něco takového nedokázala představit a svoji mateřskou roli odkládala kamsi do rovin „možná někdy za několik let, pokud vůbec.“ Vašek se s tím navenek nějak smířil a přestal na mě naléhat, ale cítila jsem, že mu to vnitřně pořád vadí.
A pak najednou přišlo to nečekané těhotenství, zřejmě musela selhat antikoncepce, které jsem naivně věřila. Doktor mi oznámil, že jsem v sedmém týdnu a moje první myšlenka byla, že tuto „drobnou komplikaci“ vyřeším jednoduše bezodkladnou interrupcí. Hned jsem to doktorovi řekla, ten jenom překvapeně zvedl obočí (nechápala jsem proč, takové gesto si mohl odpustit) a snažil se mě začít strašit. Řekl mi, že pokud k tomuto kroku přistoupím, budu vzhledem ke svým dispozicím riskovat, že už se mi nikdy nepodaří znovu otěhotnět.
Byla jsem naštvaná a zmatená, oporu jsem hledala u svých nejbližších, tedy u Vaška a u své maminky, ale oba mě zklamali. Nezávisle na sobě mi začali potrat rozmlouvat a než aby se starali, co bude s mojí kariérou, tak si začali plánovat svoji otcovskou, respektive babičkovskou roli. Přiznám se, že jsem pod jejich nátlakem a pod hrozbou doktora ohledně rizika nemožnosti pozdějšího otěhotnění vyměkla a s pocitem prohry a vlastního selhání interrupci po několika probdělých nocích zavrhla. Poslední kapkou v tomto rozhodování byl Vaškův příslib, že na rodičovskou dovolenou půjde on, zatímco já se budu moct vrátit co nejdřív do práce.
Teď s odstupem času musím přiznat, že jsem byla na začátku těhotenství bláhová, ne-li hloupá. Tu věc, která mi rostla v břiše, jsem považovala za přítěž a přála si, aby nějakým zázračným způsobem sama od sebe zmizela. Snažila jsem se ji ignorovat a strašně mě štvalo, že se mi kvůli ní dělá špatně. V práci jsem přidala ještě víc plyn a všechny ve svém okolí ujišťovala, že až to přijde, tak si jen tak mimochodem skočím odrodit a vrátím se zpátky, co nejdřív to půjde. Kolegyně většinou kroutily nechápavě hlavami a jednou jsem nepozorována zaslechla dva kolegy, jak si stran mé osoby povídají něco o praštěné kariéristce. Jenomže já se je všechny snažila ignorovat a jet si ve svých kolejích.
Změna přišla v šestnáctém týdnu těhotenství, když se na ultrazvuku ukázalo, že miminko bude kluk. Když mi doktor předvedl ten snímek a ukázal stín, ve kterém viděl maličkého pindíka, najednou mě zčistajasna napadlo „Vašek druhý... To bude mít můj přítel radost.“ V ten moment se ve mně cosi zlomilo a došlo mi, že to uvnitř není jen věc, která mě obtěžuje a omezuje, ale bytost, které jsme s mým přítelem dali život. Byla jsem sama sebou překvapená a dalších několik týdnů sváděla vnitřní boj o to, co vlastně od života chci. Malé dítě nebo kariéru? Jsem člověk, který nedokáže dělat věci polovičatě, a nějak jsem cítila, že po porodu nebudu schopná oboje skloubit tak, abych jedním neomezovala druhé.
Tuto moji rozpolcenost vyřešil definitivní zvrat, který přišel ve dvacátém týdnu, když jsem začala cítit první Vašíkovy drobné pohyby. Úplně se mi to v mozku přepnulo, začala jsem se hrozně stydět za svůj dosavadní přístup a miminko se pro mě stalo tím nejdůležitějším na světě. Vyčítala jsem si své někdejší myšlenky na potrat a začala obviňovat sama sebe, jak jsem něco tak strašného mohla vůbec chtít. Jak mě tehdy na samém začátku těhotenství přítel a maminka zklamali, tak teď mě oba psychicky podrželi a já jim za to byla moc vděčná. Celé to obrátili v humor a shodli se na tom, že každý holt musíme dozrát.
Samozřejmě i lidé v práci na mně poznali tu změnu a až na pár mlaďasů, co nevěděli, která bije, mě brali pozitivně a fandili mi. Ti dva kolegové, kteří mě měli za praštěnou kariéristku, se prý nechali slyšet, že „holka konečně dostala rozum.“ Nevím, jestli to opravdu řekli, dostalo se to ke mně z druhé ruky, ale pokud ano, tak měli vlastně pravdu. Jen jednatel se tvářil trochu zklamaně, zamnul si svou fousatou prošedivělou bradu, na moment se přepnul do role zkušeného fotříka a s hraným smutkem prohlásil: „Nu což, Haničko, měl jsem s tebou velké plány, ale jak se teď na tebe koukám, hned tak se nám sem nevrátíš a já to celé budu muset vymyslet úplně jinak.“ Přiznám se, že se mi ulevilo, i když ta práce pro mě už nebyla priorita, trochu mě před touhle schůzkou mrzelo, že ho zklamu.
Jednatel měl pravdu. Nejdřív jsem se chtěla Vaška zeptat, jestli by mu nevadilo, kdybych na tu mateřskou šla přece jen já, ale jakmile jsem otevřela pusu, místo opatrné otázky ze mě vypadla jasná direktiva, až jsem z toho byla možná překvapenější než on: „Vašku, rozhodla jsem se, že s Vašíkem zůstanu na rodičovské já, bude to tak přirozenější. A taky bych chtěla, abychom měli do porodu svatbu, ještě se to dá dobře stihnout.“
***
Teď už je Vašíkovi půl roku, zrovna spí, tak jsem si našla chvilku, abych sesmolila tohle svoje povídání. Ale musím to trochu zkrátit, jak ho znám, brzy se probudí s nadílkou v plínkách a s hladem.
Zbytek těhotenství jsem si doopravdy užívala, stačila se vdát, na mateřskou se vyloženě těšila a konec v práci mi vůbec nevadil. Dokonce jsem se ani nesnažila řešit otázku, kdy a zda vůbec se tam vrátím, tyhle záležitosti šly úplně mimo mě. U porodu jsem měla Vaška, stálo mě trochu přemlouvání ho tam dostat, měla-li bych to trochu nadsadit, můžu říct, že se místo mě bál on. Ale když došlo na věc, tak byl statečný a ani ho sestřičky na porodním sále nemusely křísit... Ne, Vašku, promiň, vlastně chci říct, že tvoje přítomnost tam pro mě byla moc důležitá a poděkovat ti za ni. A tobě, maminko, za všechnu tvou pomoc před i po narození malého.
Co všechno znamená příchod novorozeněte do rodiny, asi netřeba dlouze popisovat, tu nádhernou životní revoluci zná každý rodič. Jenom těsně po porodu se mi ještě jednou vrátily výčitky svědomí. Nemohla jsem si odpustit, že jsem na začátku těhotenství chtěla naše společné dítě zabít a najednou dostala panický strach, aby se mu nic nestalo. Pamatuju si na chvilku, jak byl za námi třetí den po porodu na návštěvě v porodnici Vašek a já se mu se svými pocity svěřila. Vzal mě za ruku a mluvil do mě tak dlouho, až mě přiměl, abych to celé vyklopila paní doktorce. Ta mě pak začala uklidňovat, můj stav nazvala poporodní blues, řekla, že je to normální a za pár dní mě to přejde. Měla pravdu, pak už se mi ty výčitky nikdy nevrátily, ale možná paradoxně právně kvůli nim si o to víc vážím svého mateřství.
Ale teď už mi promiňte, Vašík se začíná mlít, do půl minuty bude vzhůru a začne se dožadovat mojí pozornosti. Tak já ho letím přebalit a nakojit, jak koukám na hodinky, tak to akorát stihneme, než přijde Vašek z práce. Už se těším na ty jeho rozzářené hnědé oči, až mu zas jako každý den předám našeho syna do náručí.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,22
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.