Pořádná ženská
Byla jsem vychovaná postaru, maminka mi vždycky kladla na srdce, abych se chovala jako pořádná ženská: „Když si ohlídáš, aby byl chlap spokojenej u stolu a v posteli, a dáš mu pár pěknejch dětí, tak tě za to bude nosit na rukou celej život.“ U našich to tak fungovalo, byli spokojený, táta dělal mašinfíru u dráhy, maminka se starala o mě a o bráchu, a já si vysnila, že si to zařídím podobně.
Tak jsem se na to svoje budoucí rodinný štěstí těšila, že jsem se nechala zbouchnout hned od prvního kluka, kterej mi přišel do cesty. Michalovi bylo tehdy dvaadvacet, dělal na pile u lesa za městem, svaly měl vymakaný jako nějakej vzpěrač a letěly na něj snad všechny holky z okolí. Když se na mě tenkrát na zábavě usmál, zadíval svejma modrejma očima a prohlásil, že jsem ten nejkrásnější z růže květ pod sluncem, byla jsem ztracená. Do roka jsme měli svatbu a narodila se nám dvojčata, kluci Míša s Ríšou. Maminka sice tehdy starostlivě kroutila hlavou, že jsem to vzala hodně zhurta, ale já byla ve svejch devatenácti naivní a šťastná.
A snažila jsem se bejt šťastná co nejdýl, i když už jsem vlastně přestala mít proč. Prvních sedm let to bylo dobrý, ale pak jsem zjistila, že mi Michal začal bejt nevěrnej. Možná taky znáte ten pocit, když něco víte, ale chytáte se sebemenšího důvodu, abyste si mohli říct, že to není pravda. Celý město si šuškalo, že si to Michal rozdává s tou fuchtlí v kanceláři na pile, ale já sama sebe přesvědčovala, že jsou to pomluvy a nic takovýho by mi neudělal. Když jsem mu našla na montérkách pár blonďatejch vlasů, tak než abych mu to rovnou vmetla do očí, hledala jsem si důvody, jak se mu tam mohly dostat náhodou. I v tom ostatním jsem začala vyvádět blbosti, až si teď s odstupem času říkám, že jsem mu s tím překrmováním lahůdkama a věčným vnucováním se do postele musela bejt protivná. A pak od nás prostě odešel, fuchtle dostala místo v jiným městě, on se sebral a odstěhoval se tam s ní.
***
Zůstala jsem sama a byla moc vděčná našim, že mi s mejma dvojčatama hodně pomohli. Roky utíkaly jako voda, najednou bylo Míšovi a Ríšovi přes dvacet a vylítli z hnízda. Mně rázem ubylo starostí, minula čtyřicítka a chytla mě druhá míza. Teda spíš než míza mě chytil Jirka. Zákazník z krámu, ve kterým jsem tehdy prodávala a vlastně pořád prodávám. Utekla mu žena, on taky zůstal sám, přišel si ke mně koupit věci na sebe a byl při tom strašně bezradnej. Něco si blbě vypral, něco propálil žehličkou, prostě jako každej druhej chlap, kterej najednou zůstane sám.
Když přišel poprvé, pomohla jsem mu vybrat košili, řekla, jak ji má žehlit a prát, a na co si přitom má dát pozor. Podruhý mi přinesl kytku růží, potřetí mezi těma regálama a stojanama vyznal lásku. Jo, byl to pěknej a přitažlivej mužskej, mně se to v mozku vrátilo o dvacet let zpátky a než jsem se rozkoukala, byla jsem zamilovaná. „Holka, tentokrát si musíš dát pozor a starat se o něj ještě líp než kdysi o Michala,“ říkala jsem si v duchu, i po těch létech jsem byla pořád stejná.
Nastěhovala jsem se k Jirkovi, všechno nám klapalo a já začala bejt zase šťastná. Jenomže pak se mi zhroutil svět podruhý, tentokrát za to mohlo moje zdraví. Začala jsem mít problémy, zašla za doktorem a ten mě poslal na další vyšetření. Potom se kouknul do výsledků a naservíroval mi to jak na stříbrným podnose: „Paní Janotová, posaďte se, sestřička vám udělá kávu.“ Začala jsem tušit, že jde do tuhýho, tohle přece doktoři normálně nedělaj. A taky že jo, u toho kafe to na mě vybalil celý. Ty jeho odborný výrazy nedokážu přesně zopakovat, tak vám to povím po svým. Řeknul mi, že mám rakovinu děložního čípku v počátečním stádiu a při posouzení všech okolností mi doporučil, abych si nechala vyndat celej vnitřek. Prej ať si to nechám projít hlavou a co nejdřív mu dám vědět, abysme mohli najít brzkej termín operace.
Nevím, jestli mě teďka pochopíte, pokusím se vám vylíčit, jak jsem se cejtila. Před doktorem jsem něco zablekotala a ani nevím, jak došla domů. Jirka byl ještě ve škole, já se zhroutila do křesla, celý mi to došlo a v duchu mu začala povídat: „Jsme spolu rok, když jsme se poznali, byl jsi na dně, zdrcenej z rozvodu a bezradnej. Začala jsem se o tebe starat, žít jenom pro nás dva, vytvořila nám domov a tys mi úplně rozkvetl před očima. A teď? Proboha, Jirko, jestli mi to vevnitř všechno seberou, tak i když to nakrásně přežiju, už nebudu celá ženská a ty budeš mít doma trosku. A nic na tom nezmění ani fakt, že spolu neplánujeme mít děti. Nebude lepší, když si vezmu nějaký prášky a rovnou to celý skončím?“
Pak padlo šero, Jirka přišel domů, našel mě v tom křesle zhroucenou a ubrečenou. Sednul si ke mně na opěradlo, vzal moje ruce do svejch dlaní a zeptal se, co se mi stalo. Ne, nehrála jsem si na hrdinku, celý jsem mu to vyklopila úplně stejně, jak jsem si to sesumírovala v hlavě, vynechala jsem jen to o těch práškách.
Chvilku mlčel a díval se na mě zvláštním upřeným pohledem.
Cejtila jsem, že v něm zraje životní rozhodnutí, to ženská pozná. Jenom se mi vrátily vzpomínky na Michala, já si ten Jirkův pohled blbě vyložila a bála se, že mě teď taky opustí.
Znovu mi proběhla hlavou myšlenka o těch práškách.
Jirka se prve ani nestačil převlíknout, byl ještě tak, jak přišel ze školy. Kleknul si přede mnou na zem v těch učitelskejch kalhotách, co jsem mu den předtím čerstvě vyprala a vyžehlila.
Políbil mi ruku a řekl větu, kterou si budu pamatovat celej život: „Radko, žádám tě o ruku, chtěl bych si tě vzít. Miluji tě a chci tě za ženu, abychom to spolu mohli všechno líp zvládnout.“
Řekl „za ženu.“ Já si v ten moment vzpomněla na maminku, jak mi kdysi kladla na srdce, abych se v životě chovala jako pořádná ženská. Jak to můj první manžel Michal nedokázal ocenit a teď vedle sebe mám chlapa, pro kterýho je to důležitý. Jirkova žádost o ruku mě nakopla a já se rozhodla bojovat. Rvát se s osudem a se svou nemocí, abych mu mohla vyhovět, být tady pro něj a s ním.
***
Jo, tehdy jsme si oba prošli těžkým obdobím, ale už je to deset let za náma. Dneska jsem byla u doktora na kontrole a je to dobrý. Přišla jsem domů zase dřív jako tehdá, když jsem se dozvěděla tu jobovku. Opět sedím v křesle a čekám na Jirku, na toho svýho nejlepšího chlapa pod sluncem, o kterým si troufám pyšně tvrdit, že je se mnou šťastnej. To ženská zkrátka pozná, i když jí toho tam dole uvnitř trochu chybí.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 30,50
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.