Nestrkej mi ten mobil pod sukni!

19. 07. 2019 14:50:32
Maruška se nenápadně rozhlédla po poloprázdné kavárně, aby zkontrolovala, jestli se náhodou někdo nekouká a pak to provedla. Natočila se a dala si nohu přes nohu tak, aby umožnila mým očím neobvyklý pohled.

Nešlo se nepodívat. Můj zrak zcela neovladatelným způsobem na moment sklouzl pod letní šaty té krásné plnoštíhlé dámy a několik nekonečně dlouhých setin vteřiny se kochal zářivou bělostí kalhotek, zahalujících její klín. Pak jsem se konečně opanoval a pohlédl té ženě přímo do očí: „Maruško, co to děláš? A proč mi to děláš? Vždyť přece víš, že...“

Nenechala mě domluvit. Srovnala nohy a sedla si způsobně tak, jak si obvykle sedají zralé vdané dámy před ženatými muži. Svou oblou ručkou vykouzlila omluvné gesto: „Honzo, promiň, já vím, provokuju tě. Ale musela jsem si z tebe na chvilku udělat pokusnýho králíka, abych viděla, jak na vás chlapy působí pohled pod sukni starý tlustý ženský. A už se nezlob, dneska to kafe a ty větrníky platím já, zvu tě.“

„Maruško, tak za prvý,“ pokusil jsem se přejít do útoku. „Pohled směrem k intimním partiím krásné zralé plnoštíhlé dámy je něco, zač bych obětoval i ten nejsladší a nejkřupavější větrník. Zvlášť, když jde o tebe. A za druhý mi teď z fleku řekni, co se stalo, protože je mi jasný, že jen tak z hecu bys mě tady nezlobila.“

„Tak já ti to teda povím, Honzo, ale nepřerušuj mě. Stalo se mi to včera večer v metru a byla jsem tak naštvaná, že jsem toho maníka málem srazila z jezdících schodů.“

Maruška udělala dramatickou pauzu a labužnicky si srkla kávy, aby poškádlila mou zvědavost. Teprve pak se pustila do vyprávění.

***

Honzo, znáš přece ty dlouhý jezdící schody na Míráku, kterejm trvá věčnost, než tě vyvezou nahoru, ne? Tak si představ, že zrovna po nich jsem jela včera večer, když jsem vezla svý starý tetě pár meruněk, který jsem jí předtím slíbila. Bylo už po osmý hodině a jak jsou teď uprostřed prázdnin všichni pryč, tak tam moc lidí nejelo. Já byla za celej den dost ulítaná, bolely mě nohy, tak jsem si trochu hověla a jednu nakročila o schod nad druhou. Byla jsem asi tak v půlce schodů, když ti najednou cejtim takový drobný zavlnění, jako by se mi něco dole dotklo šatů. No, měla jsem ty samý jako dneska, jsou takový vzdušný, dole akorát ke kolenům a já je v těchhle hicech moc ráda nosím.

Ale zpátky, abych to nezamluvila. Já se ti najednou lekla, jestli se mi ňák nezamotávaj do těch schodů, tak jsem dala tu horní nohu dolů k tý spodní a prudce se otočila. No, Honzo, já v ten moment myslela, že mě klepne. Už jak jsem dávala tu nohu zpátky, tak jsem o něco zavadila a jak jsem koukla dozadu, tak jsem ho uviděla. Představ si, že těsně za mnou stál chlápek, takový malý pívo s podlým jedovatým pohledem. V prackách měl tu tyčku, co si na ni dávaj Japonci mobil, aby si mohli dělat selfíčka na každým rohu. Jenomže tenhle darebák měl ten mobil na konci tyčky strčenej pod mejma šatama. Mně ti bylo v tu ránu jasný, že si mě tam dole fotí. Jenom mi blesklo hlavou, že je to určitě ňákej úchyl, co si takhle tajně pořizuje obrázky ženskejch rozkroků, pak se na ně doma kouká a dělá u toho - no víš asi, co myslím.

Bylo mi z něj na blití, dostala jsem vztek, nejradši bych ho byla na místě srazila z těch jezdících schodů. Když viděl, jak jsem se otočila a jak se na něj zle koukám, tak ten mizera dostal strach, couvnul a honem chtěl tu tyčku s mobilem stáhnout zpátky. Jenomže jak jsem měla v ruce tu igelitku s meruňkama, tak jsem se s ní po něm ohnala. Zařvala jsem něco strašně sprostýho, co ti teď tady ani nemůžu zopakovat a trefila konec tý tyčky. Akorát jsem mu z ní vyrazila ten mobil, kterej opsal velikej oblouk a přistál na vedlejších schodech, který byly vypnutý a stály.

Teď s odstupem času ti řeknu, že jsem měla vlastně kliku, že jsem srazila ten mobil a ne jeho samotnýho. Kdyby se skutálel dolů a něco si udělal, ještě bych z toho měla průšvih já a ne on, sprosťák jeden.

Ale to nic, teď zpátky na ty schody. Asi se mě dost leknul, otočil se a začal se hnát dolů proti směru jízdy těch schodů. Bylo to docela srandovní, protože kus pod náma stála partička přiožrajech Němců s pivníma plechovkama v rukou. Ti z něj měli strašnou srandu, jak se mezi nima prodíral a já měla dojem, že ho snad i jeden z nich tím pivem polil. Ale to možná kecám, jistá si nejsem. Vykašlala jsem se na něj a nechala ho bejt, jenom mě napadlo, jestli se pustí po těch stojících schodech pro svůj mobil nebo jestli bude mít strach a radši ujede prvním metrem někam pryč.

Jenomže pak jsem na něj v momentě zapomněla, napadlo mě totiž, jak dopadly ty meruňky pro starou tetu, kterejma jsem nabrala tu jeho tyčku s mobilem. Jestli budou moc natlučený, tak si budu muset před ní něco vymyslet, přece jí nemůžu říct, co se mi stalo. Ona je to taková decentní dáma ze starý školy a mohla by z toho dostat šok. Ale naštěstí to dopadlo dobře, jen tři byly trochu namáčknutý, tak jsem jí řekla, že jsem si v metru sedla a jak mě bolely nohy, tak jsem nedala pozor a trochu je přisedla tím svým rozměrným pozadím. No, co ti mám povídat, Honzo, teta se smála a pozvala nás s Frantou na nedělní oběd, že s nich uvaří knedlíky.

***

Bylo radost Marušku pozorovat. Jak vyprávěla o tom šmírákovi, tak se dostala do ráže, zrudla a nevědomky párkrát bouchla hranou ruky do stolu, až poskočily šálky s kávou a zacinkaly na podšálcích. To, jak mu vyrazila mobil, pronesla s takovým gustem a zadostiučiněním, až se jí zajiskřilo v jejích hlubokých hnědých očích. Když se zmínila o své tetě, coby usedlé dámě, tak starostlivě sešpulila rty a na závěr při slovech o meruňkových knedlíkách se mimoděk maličko olízla.

Teď ta dobrá žena zmlkla, asi čekala, co jí na to řeknu. Přiznám se, že mi poněkud došla slova. Lamentovat nad chováním toho člověka mi přišlo zbytečné, protože si poradila sama s noblesou sobě vlastní. Věnoval jsem jí tedy obdivný pohled a za toho pokusnýho králíka nápadně střelil očima dolů, kde jsem teď viděl už jen semknutá kolena elegantně zahalená lemem letních šatů: „Maruško, jsi prostě třída, ale jednu věc ti musím jménem tvýho Franty vytknout. Příště mu ty meruňkový knedlíky udělej sama, určitě je umíš líp než i ta nejtetovatější teta. Ale tuhle historku mu radši nevyprávěj, jak ho znám, byl by si schopnej toho šmíráka najít, něco mu udělat a pak by ti ho zavřeli do basy.“

Maruška na moment ztvrdla v rysech, ale pak se rozesmála: „Vy chlapi jste všichni stejní, jak slyšíte o jídle, tak se můžete zbláznit. Ale, Honzo, Soně to taky neříkej, nebo na mě vytáhne váleček na nudle, že se před tebou svlíkám v kavárnách.“

Autor: Jan Pražák | pátek 19.7.2019 14:50 | karma článku: 26.20 | přečteno: 1279x

Další články blogera

Jan Pražák

Vyhozený kocourek

Příběh kocourka Filíska měl hodně smutný začátek, nadějné pokračování a nyní zůstává s otevřeným koncem. Než se však k němu dostaneme, podívejme se na krátkou reportáž z umísťovací výstavy, která se uskutečnila v neděli v Kyjích.

16.9.2019 v 21:06 | Karma článku: 13.88 | Přečteno: 190 | Diskuse

Jan Pražák

Milostná epizoda dvou žen

Děti vylétly z hnízda a Roman s Hedvikou se mohli začít víc věnovat svým koníčkům. Část dovolené trávili odděleně, on žil tenisem a ona poznáváním cizích krajů. Oběma to tak naprosto vyhovovalo, až jednou...

14.9.2019 v 18:09 | Karma článku: 20.13 | Přečteno: 983 | Diskuse

Jan Pražák

Manželská hádka

Hádka? No, spíš než hádka jen takový běžný rozhovor, který zná snad každý, kdo žije v partnerském vztahu. Chápu, že bych se neměl plést do cizích věcí, ale nedá mi to a maličko poodhalím oponu Archibaldova a Celestýnina soukromí.

13.9.2019 v 14:21 | Karma článku: 19.01 | Přečteno: 533 | Diskuse

Jan Pražák

Kočkaři srdcaři, pomozte potřebným

Nikdy jsem netušil, že budu vyťukávat článek z mobilu. Leč člověk míní, panbůh mění, odjel jsem bez techniky na dovolenou s tím, že si odpočinu úplně od všeho. A pak najednou přišla prosba o pomoc, kterou prostě nelze odmítnout.

7.9.2019 v 17:37 | Karma článku: 24.76 | Přečteno: 536 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Beata Krusic

Vzpomínka na Ambrozii

Dnes se mi vrátily vzpomínky na Ambrozii. Jeden podnik v pražských Vršovicích. Bar plný vometáků, mladých i těch oldies, nočních ptáků, střelených strašidel, nezvladatelných třeštidel a jedné upřímné Věrušky.

16.9.2019 v 23:25 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 44 | Diskuse

Aleš Szabó

Zlo vane z východu. (nyní z blízkého)

Mnozí mí přátelé zastávají myšlenku, že veškeré zlo, které přišlo nebo hrozilo bylo z východu. Samozřejmě tím myslí Rusko a často s nimi souhlasím. Tentokrát však jde o bližší východ se západní tendencí.

16.9.2019 v 22:04 | Karma článku: 8.36 | Přečteno: 110 | Diskuse

František Skopal

Ostrá kritika teologie!

Je smutné, že existuje mnoho oblastí, ve kterých se současné křesťanství odklání od původního učení Ježíše Krista. A jedním z nich je právě teologie.

16.9.2019 v 15:26 | Karma článku: 8.69 | Přečteno: 344 | Diskuse

Jakub Moravčík

Levice a pravice filosoficky

O levici a pravici jsme historicky zvyklí přemýšlet hlavně v rozměru ekonomickém, o něco méně pak kulturním. Především ten kulturní rozměr má ale – mám za to – filosofické základy.

16.9.2019 v 11:41 | Karma článku: 9.32 | Přečteno: 314 | Diskuse

Beata Krusic

Parazit - aneb Pro vás, Karle...

"Vondráčková i Krampol truchlí." "Leukémie - jaká je šance na vyléčení?" Atakdáleatakdále. Zase ten bulvár, který má zase na kom kráááásně parazitovat.

16.9.2019 v 11:30 | Karma článku: 21.83 | Přečteno: 1191 | Diskuse
VIP
Počet článků 1571 Celková karma 27.31 Průměrná čtenost 1157


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Najdete na iDNES.cz