Nemožná stará bába a nesnesitelnej kluk
Přistavený autobus začal zvolna polykat dlouhého, pomalu se posouvajícího hada čekajících lidí. Ze stanoviště číslo čtrnáct odjíždí jen jedna linka a předbíhání se tam moc nepěstuje. Dorazil jsem na poslední chvíli a zařadil se na konec, přede mnou stál na jedné noze mladý muž. Druhou měl zafačovanou a její funkci přebíraly dvě berle, o něž se opíral. Těsně před ním stála zachumlaná stařenka, z oblečení jí vykukoval jen nos na usměvavém, chladem zčervenalém vrásčitém obličeji.
„Mladý pane, jděte si s těmi berlemi dopředu,“ otočila se dáma na mladíka, „jste zraněný a lidé vás určitě pustí, abyste si mohl sednout.“
„Děkuju,“ odmítl mladý pán, „na nohou se ještě udržím. Ale víte, jste hodná, málokdo by mi něco takového nabídnul a dopředu byste měla jít spíš vy.“ Chvilku stál na svém místě a pak se znovu podíval na starou dámu. Najednou, jakoby ho něco napadlo, blýsknul očima, vydal se o berlích podél lidského hada přímo ke dveřím autobusu a nastoupil dovnitř. Lidé si ho většinou buď ani nevšimli nebo se tvářili chápavě, jen pár nedovtipů si neodpustilo nějakou uštěpačnou poznámku o předbíhání.
Jakmile autobus spolykal celou frontu a já se v závěsu za zachumlanou bábinkou dostal dovnitř, uviděl jsem zraněného mladíka sedět vpředu na singl sedadle pod chumlem stojících. Když ho stařenka míjela, chopil se svých berlí, vyškrábal se na zdravou nohu, protestující a děkující bábinku usadil na svoje místo a postavil se nad ní.
Babče to nedalo: „Co se vám vlastně stalo, doufám, že nemáte zlomený kotník?“
„Není to tak zlé, jen jsem se trochu přecenil při házené, nešikovně na to spadnul, za pár týdnů to bude v pohodě.“ Mladík chtěl dokázat svá slova, trochu se o zraněnou nohu opřel, syknul bolestí a honem přenesl váhu.
„A víte, že mám podobně starého vnuka, jako jste vy?“ Babču zjevně chytla povídavá. „Jenomže je to takový pecivál, věčně sedí doma a kouká do těch svých počítačů a tabletů. Ale vychovaný je dobře, abyste věděl, jako můj syn, na něm jsem si dala záležet. Jen škoda, že taky nesportuje jako vy.“
Stará dáma vyprávěla, mladý muž poslouchal a občas něco možná spíš ze slušnosti připodotknul. Stál na své zdravé noze, berle měl v jedné ruce a druhou se zavěsil do tyče za sedadlem. Trochu se zmítal v zatáčkách, musel toho mít dost, ale držel se statečně.
„Tak já jsem doma,“ prohlásila bábinka, když jsme se blížili k další zastávce. „Vystupuju, teď si sem pěkně sednete vy, ukažte, já vám ty berle podržím. A díky ještě jednou.“
Dáma povstala a než se mladík stačil usadit, objevila se na scéně lasička se sluchátky na uších. Snad neslyšela rozhovor těch dvou, možná si ani nevšimla zafačované nohy, prostě se chtěla prosmýknout a v pohodě vsedě poslouchat svou muziku. Byla mladá a štíhlá a asi by se jí to i podařilo, nebýt staré dámy. Ta jí totiž těsně před svým odchodem stačila zahradit cestu jednou z mladíkových berlí.
Lasička jen protočila oči, udělala „pfff,“ a načuřeně se odporoučela o pár metrů dál. Zraněný mladík se s úlevou posadil, bábinka vystoupila a do nacpaného příměstského autobusu se vrátil podvečerní cestovní klid.
Pohodlně jsem se opřel v prostoru mezi sedadly naproti dveřím a rozhlížel se kolem sebe. Venku jsem zahlédl tu dámu, jak si to navzdory svému věku svižně štráduje k domovu. Mladíkovi klesla hlava, nejspíš si trochu zdřímnul. A lasička? Mluvila s někým do telefonu, já stál trochu dál, a tak jsem zaslechl jen něco o nemožnejch starejch bábách, nesnesitelnejch klukách a o tom, jaký je strašně out jezdit sockou. Měl jsem z toho příjemný pocit, byl jsem rád, že ty nemožné staré dámy a nesnesitelní gentlemani jsou mezi námi v převaze proti chudinkám ukřivděným lasičkám.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,22
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.