Nemožná stará bába a nesnesitelnej kluk

9. 02. 2019 15:09:27
Příměstské autobusy, rozvážející cestující z pražského Černého Mostu do přilehlých městeček a vsí, bývají obvykle přeplněné. Zejména v odpolední špičce často praskají ve švech.

Přistavený autobus začal zvolna polykat dlouhého, pomalu se posouvajícího hada čekajících lidí. Ze stanoviště číslo čtrnáct odjíždí jen jedna linka a předbíhání se tam moc nepěstuje. Dorazil jsem na poslední chvíli a zařadil se na konec, přede mnou stál na jedné noze mladý muž. Druhou měl zafačovanou a její funkci přebíraly dvě berle, o něž se opíral. Těsně před ním stála zachumlaná stařenka, z oblečení jí vykukoval jen nos na usměvavém, chladem zčervenalém vrásčitém obličeji.

„Mladý pane, jděte si s těmi berlemi dopředu,“ otočila se dáma na mladíka, „jste zraněný a lidé vás určitě pustí, abyste si mohl sednout.“

„Děkuju,“ odmítl mladý pán, „na nohou se ještě udržím. Ale víte, jste hodná, málokdo by mi něco takového nabídnul a dopředu byste měla jít spíš vy.“ Chvilku stál na svém místě a pak se znovu podíval na starou dámu. Najednou, jakoby ho něco napadlo, blýsknul očima, vydal se o berlích podél lidského hada přímo ke dveřím autobusu a nastoupil dovnitř. Lidé si ho většinou buď ani nevšimli nebo se tvářili chápavě, jen pár nedovtipů si neodpustilo nějakou uštěpačnou poznámku o předbíhání.

Jakmile autobus spolykal celou frontu a já se v závěsu za zachumlanou bábinkou dostal dovnitř, uviděl jsem zraněného mladíka sedět vpředu na singl sedadle pod chumlem stojících. Když ho stařenka míjela, chopil se svých berlí, vyškrábal se na zdravou nohu, protestující a děkující bábinku usadil na svoje místo a postavil se nad ní.

Babče to nedalo: „Co se vám vlastně stalo, doufám, že nemáte zlomený kotník?“

„Není to tak zlé, jen jsem se trochu přecenil při házené, nešikovně na to spadnul, za pár týdnů to bude v pohodě.“ Mladík chtěl dokázat svá slova, trochu se o zraněnou nohu opřel, syknul bolestí a honem přenesl váhu.

„A víte, že mám podobně starého vnuka, jako jste vy?“ Babču zjevně chytla povídavá. „Jenomže je to takový pecivál, věčně sedí doma a kouká do těch svých počítačů a tabletů. Ale vychovaný je dobře, abyste věděl, jako můj syn, na něm jsem si dala záležet. Jen škoda, že taky nesportuje jako vy.“

Stará dáma vyprávěla, mladý muž poslouchal a občas něco možná spíš ze slušnosti připodotknul. Stál na své zdravé noze, berle měl v jedné ruce a druhou se zavěsil do tyče za sedadlem. Trochu se zmítal v zatáčkách, musel toho mít dost, ale držel se statečně.

„Tak já jsem doma,“ prohlásila bábinka, když jsme se blížili k další zastávce. „Vystupuju, teď si sem pěkně sednete vy, ukažte, já vám ty berle podržím. A díky ještě jednou.“

Dáma povstala a než se mladík stačil usadit, objevila se na scéně lasička se sluchátky na uších. Snad neslyšela rozhovor těch dvou, možná si ani nevšimla zafačované nohy, prostě se chtěla prosmýknout a v pohodě vsedě poslouchat svou muziku. Byla mladá a štíhlá a asi by se jí to i podařilo, nebýt staré dámy. Ta jí totiž těsně před svým odchodem stačila zahradit cestu jednou z mladíkových berlí.

Lasička jen protočila oči, udělala „pfff,“ a načuřeně se odporoučela o pár metrů dál. Zraněný mladík se s úlevou posadil, bábinka vystoupila a do nacpaného příměstského autobusu se vrátil podvečerní cestovní klid.

Pohodlně jsem se opřel v prostoru mezi sedadly naproti dveřím a rozhlížel se kolem sebe. Venku jsem zahlédl tu dámu, jak si to navzdory svému věku svižně štráduje k domovu. Mladíkovi klesla hlava, nejspíš si trochu zdřímnul. A lasička? Mluvila s někým do telefonu, já stál trochu dál, a tak jsem zaslechl jen něco o nemožnejch starejch bábách, nesnesitelnejch klukách a o tom, jaký je strašně out jezdit sockou. Měl jsem z toho příjemný pocit, byl jsem rád, že ty nemožné staré dámy a nesnesitelní gentlemani jsou mezi námi v převaze proti chudinkám ukřivděným lasičkám.

Autor: Jan Pražák | sobota 9.2.2019 15:09 | karma článku: 41.13 | přečteno: 2406x

Další články blogera

Jan Pražák

Dneska ti nedám, mohla bych tě nakazit

„Probiň, Honzo, dneska ti ty buchty nedáb. Ani s tebou nikab nepůjdu, bohla bych tě nakazit. Ležíb doma s virózou.“ Odmítla huhlavě předminulý týden Maruška pozvání na kafe, na něž mi slíbila přinést pár svých skvělých buchet.

19.2.2019 v 14:26 | Karma článku: 23.83 | Přečteno: 1007 | Diskuse

Jan Pražák

Chlapská záležitost

Skoro celý svůj život jsem hlídal jeden tovární areál, ve kterém lidé vyráběli nějaké stroje. Mým působištěm byl dvůr mezi budovami, oddělený plotem od okolního světa.

16.2.2019 v 19:12 | Karma článku: 31.57 | Přečteno: 891 | Diskuse

Jan Pražák

Pražskej vošklivák

Pamatujete se na něj? Míval jsem ho rád. Takovej ten echt pravej pražskej vošklivák se vyskytoval na Václaváku a mohli jste se tam s ním setkat hnedka na několika místech najednou.

14.2.2019 v 14:09 | Karma článku: 29.81 | Přečteno: 824 | Diskuse

Jan Pražák

Mohu vás požádat o ruku, má krásná dámo?

„Mohu vás požádat o ruku, má krásná dámo?“ Touto starosvětskou větou se Michal ucházel o Mirku. O ženu, kterou miloval a o kterou poté po roce a půl manželství přišel vinou vážné komplikace při domácím porodu.

12.2.2019 v 14:04 | Karma článku: 27.52 | Přečteno: 1073 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Martina Studzinská

Lidi, mluvme spolu

Znáte to. Máte fajn kamaráda a jednoho dne to přijde jako blesk z čistého nebe. Zabrousíte na ožehavé téma. Nejčastěji v tom bývá politika. Nebo globální oteplování či migranti.A je tady společné tabu.

22.2.2019 v 15:27 | Karma článku: 8.26 | Přečteno: 223 | Diskuse

David Dvořák

Česká pošta – sice nedoručujeme, zato zdražujeme ...

Management ČP bez náhrady propustit se zákazem práce ve státních firmách, řadové pracovníky losem rozdělit mezi fungující konkurenci.

22.2.2019 v 13:45 | Karma článku: 37.45 | Přečteno: 1198 | Diskuse

Pavel Hruban

Hráli jsme vám a vy jste netancovali

"Hráli jsme vám a vy jste netancovali, naříkali jsme a vy jste nelomili rukama." Takto charakterizuje Kristus chování svých posluchačů. Nechováme se stejně? Jeho slova jsou varováním i pro nás.

22.2.2019 v 12:12 | Karma článku: 9.06 | Přečteno: 355 | Diskuse

Libuše Palková

Biafra a my

Nevím kolik z vás tuší kde je Biafra a co to vlastně je. Stručně řečeno, Republika Biafra byl státní útvar existující v letech 1967 -1970 na jihovýchodě Nigérie potlačený federálními jednotkami. A jaké to má spojení s námi Čechy?

22.2.2019 v 11:02 | Karma článku: 14.24 | Přečteno: 738 |

Bohumila Truhlářová

Za nabídku pomoci obětem sexuálního zneužití duchovními vyhazov z práce

Muž byl vyhozen z funkce církevního soudce – a jeho provinění je vskutku do nebe volající: chtěl pomáhat obětem sexuálního zneužití duchovními.

22.2.2019 v 10:45 | Karma článku: 15.29 | Přečteno: 348 | Diskuse
VIP
Počet článků 1499 Celková karma 30.86 Průměrná čtenost 1127


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Najdete na iDNES.cz