Jak jsem se nejdřív pořádně naštval a potom hrozně styděl
Ne tak včera. Kloubák se asi vykloubil, harmoniku někdo ukradl a housenku sezobl černý kosák. Místo toho přijel pidibus, nejspíš ten nejmenší, který byl zrovna k mání. A tak si asi dovedete představit, jak to tam vypadalo. Ne nepodobně tlačenici z jedné pověstné Šimkovy povídky, kde se lidé cpali dovnitř s takovou vervou, až vytlačili ostatní druhými dveřmi ven.
Už to samotné mě naštvalo a pak mě dorazili tací, kteří předbíhali a neobtěžovali se čekat ve frontě, což bývá na předměstských spojích celkem běžné. Takže jsem se do útrob autobusu jen tak tak nacpal, o sezení nebylo ani pomyšlení a já v duchu nadával, že mě čeká půl hodiny stání na jedné noze s nosem namáčknutým na sklo.
Autobus se konečně rozjel a přískoky si to šinul ucpanými ulicemi. Teplota uvnitř proklatě stoupala a vzduch se plnil odérem cestujících. Nejpronikavěji nás obšťastňovali tací, kteří se zřejmě už několik dní zapomněli umýt.
S drcnutím jsme zastavili na červené, těla uvnitř autobusu se promíchala a jejich pohyb dal vzniknout náhodným nežádoucím dotykům. Každý si je mohl užít dle řízení náhody a na mě vyšel výživný žďuchanec loktem do žeber. To už jsem fakt v duchu nadával na všechny a na všechno okolo sebe.
V momentě nejvyšší naprdnutosti jsem na ulici uviděl dvojici mladých lidí, čekali u přechodu, až jim padne zelená. Evidentně patřili k sobě, ale nedrželi se okolo pasu nebo ramen, dokonce ani za ruce. Dívka držela madla invalidního vozíku, na kterém seděl tělesně postižený mladík. Nemračili se na svět tak jako já. O něčem se spolu bavili, mladík se občas pootočil dozadu, dívka se předklonila, aby si viděli do očí. A smáli se, jako by byli tím nejšťastnějším párem pod sluncem. Vlastně pod těžkými mraky, zrovna bylo venku hnusně.
V tu ránu mi přišlo stydno. Byl bych se nejradši propadnul až někam pod podlahu našeho pidibusu. „Co já si mám co stěžovat?“ prolítlo mi myslí. „Nic mi není, můžu si chodit, jak chci a nejsem závislý na ničí pomoci. A přitom se nechám takhle rozhodit kvůli půlhodince nepohodlí jen proto, že si nemám kam sednout.“
Jak jsem se tam tak styděl a častoval sám sebe, nenapadlo mě nic lepšího, než těm dvěma mladým lidem venku zamávat. Jen tak, abych je pozdravil a poděkoval jim, že mi otevřeli oči tím, jak jsou spolu a šťastní navzdory tomu postižení. A víte, že si mě všimli? No, bodejť by si nevšimli, když na ně někdo mává s rozplácnutým nosem na skle. A zamávali mi taky, smáli se u toho, i když mě vůbec neznali.
Na a to už je vlastně všechno. Taková pro někoho možná nezajímavá drobná příhoda, o které snad ani nemá cenu psát. Ale pro mě to cenu mělo, dokonce velikou. Trklo mě, že se mnozí rozčilujeme kvůli úplným blbostem. Bereme vlastní zdraví jako samozřejmost a teprve když se setkáme s někým, kdo je postižený nebo nemocný, tak nám konečně dojde, jakou vlastně máme obrovskou kliku.
Takže po zbytek cesty se ostatní pasažéři mohli těšit pohledem na blázna, který se v té tlačenici, smradu a kodrcání přihlouple sám pro sebe usmívá.
Tož tedy díky, dvojice neznámá, ať vám to společné štěstí vydrží napořád.
Jan Pražák
Heleno, hledej!
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou k restauračnímu stolu za účelem doplnění sil po odpoledním courání nezvykle chladnými ulicemi města.
Jan Pražák
Věř svým očím
„Promiň, Marku, já s tebou na to kafe fakt nemůžu jít. Musím do zítřka opravit písemky za celou třídu, ještě jsem s tím ani nezačala a už tak u toho budu sedět do noci. Tak se na mě nezlob, prosím.“
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Dva ruští vojáci se doznali k trojnásobné vraždě na Ukrajině
V okupované části Chersonské oblasti na jihovýchodu Ukrajiny zadrželi dva ruské vojáky, kteří se...
Architektonickou cenu EU získal univerzitní pavilon, blízko byla i ostravská galerie
Studijní pavilon Technické univerzity v německém Braunschweigu se stal vítězem prestižní...
Lidovci navrhli zvýšit slevy na dani na děti, stát to má přes 8 miliard ročně
Zvýšení slev na dani na děti navrhuje KDU-ČSL a hodlá to prosazovat v jednáních s koaličními...
Prezident má absolutní imunitu. Trump zaměstnal Nejvyšší soud, věří v průtahy
Většina členů amerického Nejvyššího soudu se ve čtvrtek zdála být skeptická k argumentu...
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...
- Počet článků 2128
- Celková karma 31,39
- Průměrná čtenost 1303x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.