Jak jsem se nejdřív pořádně naštval a potom hrozně styděl

2. 11. 2018 14:03:11
Příměstský autobus, jezdící v odpolední špičce z okraje Prahy směrem na Poděbrady, bývá obvykle kloubák. Tedy harmonika nebo, chcete-li, housenka, aby se do něj vešlo co nejvíc lidí.

Ne tak včera. Kloubák se asi vykloubil, harmoniku někdo ukradl a housenku sezobl černý kosák. Místo toho přijel pidibus, nejspíš ten nejmenší, který byl zrovna k mání. A tak si asi dovedete představit, jak to tam vypadalo. Ne nepodobně tlačenici z jedné pověstné Šimkovy povídky, kde se lidé cpali dovnitř s takovou vervou, až vytlačili ostatní druhými dveřmi ven.

Už to samotné mě naštvalo a pak mě dorazili tací, kteří předbíhali a neobtěžovali se čekat ve frontě, což bývá na předměstských spojích celkem běžné. Takže jsem se do útrob autobusu jen tak tak nacpal, o sezení nebylo ani pomyšlení a já v duchu nadával, že mě čeká půl hodiny stání na jedné noze s nosem namáčknutým na sklo.

Autobus se konečně rozjel a přískoky si to šinul ucpanými ulicemi. Teplota uvnitř proklatě stoupala a vzduch se plnil odérem cestujících. Nejpronikavěji nás obšťastňovali tací, kteří se zřejmě už několik dní zapomněli umýt.

S drcnutím jsme zastavili na červené, těla uvnitř autobusu se promíchala a jejich pohyb dal vzniknout náhodným nežádoucím dotykům. Každý si je mohl užít dle řízení náhody a na mě vyšel výživný žďuchanec loktem do žeber. To už jsem fakt v duchu nadával na všechny a na všechno okolo sebe.

V momentě nejvyšší naprdnutosti jsem na ulici uviděl dvojici mladých lidí, čekali u přechodu, až jim padne zelená. Evidentně patřili k sobě, ale nedrželi se okolo pasu nebo ramen, dokonce ani za ruce. Dívka držela madla invalidního vozíku, na kterém seděl tělesně postižený mladík. Nemračili se na svět tak jako já. O něčem se spolu bavili, mladík se občas pootočil dozadu, dívka se předklonila, aby si viděli do očí. A smáli se, jako by byli tím nejšťastnějším párem pod sluncem. Vlastně pod těžkými mraky, zrovna bylo venku hnusně.

V tu ránu mi přišlo stydno. Byl bych se nejradši propadnul až někam pod podlahu našeho pidibusu. „Co já si mám co stěžovat?“ prolítlo mi myslí. „Nic mi není, můžu si chodit, jak chci a nejsem závislý na ničí pomoci. A přitom se nechám takhle rozhodit kvůli půlhodince nepohodlí jen proto, že si nemám kam sednout.“

Jak jsem se tam tak styděl a častoval sám sebe, nenapadlo mě nic lepšího, než těm dvěma mladým lidem venku zamávat. Jen tak, abych je pozdravil a poděkoval jim, že mi otevřeli oči tím, jak jsou spolu a šťastní navzdory tomu postižení. A víte, že si mě všimli? No, bodejť by si nevšimli, když na ně někdo mává s rozplácnutým nosem na skle. A zamávali mi taky, smáli se u toho, i když mě vůbec neznali.

Na a to už je vlastně všechno. Taková pro někoho možná nezajímavá drobná příhoda, o které snad ani nemá cenu psát. Ale pro mě to cenu mělo, dokonce velikou. Trklo mě, že se mnozí rozčilujeme kvůli úplným blbostem. Bereme vlastní zdraví jako samozřejmost a teprve když se setkáme s někým, kdo je postižený nebo nemocný, tak nám konečně dojde, jakou vlastně máme obrovskou kliku.

Takže po zbytek cesty se ostatní pasažéři mohli těšit pohledem na blázna, který se v té tlačenici, smradu a kodrcání přihlouple sám pro sebe usmívá.

Tož tedy díky, dvojice neznámá, ať vám to společné štěstí vydrží napořád.

Autor: Jan Pražák | pátek 2.11.2018 14:03 | karma článku: 36.75 | přečteno: 1482x

Další články blogera

Jan Pražák

Příběh paní Květy

Psal se začátek devadesátých let minulého století, Květa s Martinem byli dva roky spolu a chystali se založit rodinu. Domek na okraji pošumavského městečka byl čerstvě dobudován svépomocí a s přispěním jejích rodičů.

21.11.2018 v 20:41 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 648 | Diskuse

Jan Pražák

Vy za tu toulavou kočku chcete peníze?

Odchytit, dvakrát naočkovat, vykastrovat, pečovat, krmit a mazlit. Plus k tomu mnohdy zbavit parazitů, různých nemocí a zranění. Tak tohle všechno s láskou poskytují útulkáři svým svěřencům, než je mohou nabídnout k adopci.

18.11.2018 v 16:38 | Karma článku: 27.04 | Přečteno: 785 | Diskuse

Jan Pražák

Používáte pořádnou antikoncepci?

Klasické způsoby antikoncepce nevyhovují každému a navíc žádný z nich není stoprocentně spolehlivý. Nabízí se však veskrze snadné řešení, moderní nebo, chcete-li, alternativní způsoby, fungující za každých okolností.

15.11.2018 v 20:23 | Karma článku: 20.67 | Přečteno: 648 | Diskuse

Jan Pražák

Tragický příběh ševce a jeho ženy

Celé to začalo po únoru 1948 v čase násilného znárodňování. Do té doby žili vedle sebe na náměstí malého městečka dva mladí živnostníci, švec a řezník.

13.11.2018 v 20:49 | Karma článku: 29.02 | Přečteno: 1070 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Karel Ábelovský

Koho chleba jíš, toho píseň zpívej

... říkávalo se, a platí myslím si stále; výběr daní se prý zlepšil, ovšem už nikdo vám neřekne, jaká je celá pravda. Stát zaměstnává 445 tis. lidí, kraje a obce a jejich příspěvkové organizace dalších 375 tis. Výběr daní se zvedl

22.11.2018 v 11:33 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 81 | Diskuse

Petr Binder

Přestaňte pobíhat po eskalátorech

Znáte to, stojíte v poklidu na jezdících schodech a najednou do vás někdo vrazí. Prostě jen pospíchá. Včera se vrátil kamarád celý od krve.

22.11.2018 v 9:21 | Karma článku: 22.23 | Přečteno: 680 | Diskuse

Jan Dvořák

Televizní poplatek je směšně nízký. Dobrý program se za něj pořídit nedá

V atmosféře nesnesitelného čekání, jestli socialisté vládu položí, a tím aktuálně i sami sebe, anebo zda ji nepoloží, a tím se však odepíšou perspektivně, uniklo většinové pozornosti, že ve středu máme i velký svátek.

22.11.2018 v 9:20 | Karma článku: 14.47 | Přečteno: 697 | Diskuse

Libor Popovský

Britské znásilňovací gangy: část 3

Článek Denise MacEoina "Britain's Grooming Gangs: Part 3", který vyšel 25. října 2018, přeložený paní Helenou Kolínskou a mnou.

22.11.2018 v 9:05 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 522 | Diskuse

Tomáš Gayer

Termíny dalších demonstrací

Klíčová slova dnešního, čtvrtečního, miniblogu: závěr, ještě, termíny, čas, další, demonstrace, spon......

22.11.2018 v 8:14 | Karma článku: 27.23 | Přečteno: 735 | Diskuse
VIP
Počet článků 1460 Celková karma 28.12 Průměrná čtenost 1103


Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-).

Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.

Najdete na iDNES.cz