Co dokáže jeden pes v rozpálené tramvaji
Trojsedačka. Na samostatném místě sedí mladá pěstěná žena s dlouhými vlasy, která si zakládá na své kráse. V jedné štíhlé ručce drží mobil přepnutý na selfíčka a používá ho jako zrcátko. Druhou štíhlou ručkou si krášlí obličej, který je už beztak natolik nalíčený, že působí uměle. Je vzpřímená, jakoby měla místo páteře pravítko, takže celkový výsledek trochu připomíná pradávnou porcelánovou panenku.
Naproti porcelánové sedí na místě do uličky asi devítiletá dívka. Na kolenou má zcela nemoderně otevřenou klasickou knížku a navzdory nesnesitelnému vedru dychtivě hltá její obsah. Nedá mi to, musím se podívat, jakáže literatura je dneska mezi mládeží in. Nenápadně se kouknu od své tyče, která mi poskytuje oporu a zírám s příjemným překvapením. Kocour Modroočko od Josefa Koláře, jedna z knížek mého mládí. Dokonce nějaké staré vydání se zažloutlými ohmatanými listy.
Vedle dívky přímo naproti porcelánové spočívá zralá dáma a marně se snaží bojovat s vedrem. Sice se usmívá, ale ztěžka dýchá, má zpocené čelo a na klíně tašku, ze které se ozve tiché zoufalé zavytí. „Zuzanko, je ti taky horko, viď?“ Dáma vytáhne z tašky hrubosrstého jezevčíka se zavázanou přední tlapkou a posadí si ho na svůj rozložitý klín: „Musíš vydržet, ještě pár stanic a budeme doma.“
Porcelánová pohlédne úkosem na zvíře, odfrkne si, trochu se odtáhne, odloží pudřenku a začne se činit s nápadně rudou rtěnkou. Psi zřejmě nemají v jejím perfektním umělém světě co dělat.
Dáma si otře čelo a věnuje porcelánové omluvný pohled: „Nebojte se, ta vám neublíží.“ A pro jistotu pevně přidrží Zuzančino vodítko. Zuzanka téměř neslyšně zavrčí a odvrátí hlavu od porcelánové. Dýchá krátce s vyplazeným jazykem.
Mladičká čtenářka odloží knížku a útrpně se podívá na jezevčíka: „Chudinko, co se ti stalo?“
„Před pár dny si v parku zabodla do tlapky střep z lahve, kterou tam rozbili nějací chuligáni a v tom horku se jí to zanítilo. Jedeme od veterináře, pořádně jí to vyčistil a dal injekci, zaplaťpánbůh prý to bude dobré.“
„Můžu si ji pohladit? My máme doma podobnou, akorát má hladkou srst a jmenuje se Nela. Za měsíc bude mít štěňata.“
Dáma se zjevným potěšením zapomene na horko a celá pookřeje, snad se jí začne i líp dýchat. Usměje se na dívčinu, souhlasně kývne, zamrká očima a trochu povolí vodítko.
V tu ránu celkem poklidná nijak výjimečná scénka nabere na nečekaných obrátkách.
Dívka se otočí k Zuzance a opatrně ji začne hladit na hlavě. Fenka zřejmě vycítí spřízněnou duši, postaví se na klíně paničky na své tři zdravé nohy, natáhne se k dívce a snaží se jí olízat jazykem obličej. Vůbec bych se nedivil, kdyby jako vnímavý tvor usoudila, že dívka potřebuje v tom horku trochu ochladit.
„Zuzko, to nesmíš,“ ozve se dáma a chystá se fenku přitáhnout zpátky.
„Nechte ji, mně to nevadí, jsem na to zvyklá,“ brání Zuzanku dívka.
Dáma moment váhá a pak v její mysli zvítězí láska ke zvířatům nad společenskými regulemi v tramvaji a vodítko nechá povolené.
Dívka se nakloní blíž k Zuzance a ta to pochopí jako výzvu k pořádnému umytí jejího obličeje. Pustí se tudíž s vervou do práce, až zapomene na svou bolavou tlapku.
V tu chvíli tramvaj dlouze zazvoní a prudce zabrzdí, možná jí vběhl do cesty nějaký vedrem zmámený turista.
Dáma popojede na sedačce směrem k porcelánové, Zuzanka se na třech nohách neudrží na jejím klíně, překulí se na bok a zůstane zaklíněná mezi čtyřmi koleny.
„Ježíšmarjá psí chlupy, ženská, copak si nemůžete dát pozor!“ Vykřikne vztekle porcelánová.
Dáma se lekne, podebere Zuzanku rukama, chce si ji přitáhnout k sobě, ale v tom tramvaj cukne znovu.
Zuzanka instinktivně mávne ocasem a trefí se porcelánové do ruky s rtěnkou. Porcelánová jen vyjekne a jak chce rychle ucuknout, vykouzlí si dlouhou zahnutou rudou šmouhu na tváři. Vykřikne naprosto nedámský a rozhodně nepublikovatelný výraz, vyletí ze své sedačky a proklestí se davem na druhý konec tramvaje.
Dívka s dámou ztuhnou, Zuzanka zaštěká a zavrčí směrem za porcelánovou.
V tu chvíli nastoupí na scénu moje maličkost. Kouknu se na své bílé tričko, které dostalo přímý zásah tasenou rtěnkou a zdobí ho asi dvaceticentimetrová rudá čára.
Jako první mi v mysli prolétne otázka, jak tohle vysvětlím doma. Pak mi dojde absurdnost celé situace, zhroutím se na sedačku po porcelánové a zcela nespolečensky se nahlas rozchechtám.
Dáma s dívkou se napřed podívají jedna na druhou, pak na mě a horko nehorko, rozesmějou se taky. Zní to jako zvonkohra, maličký zvoneček s vysokým tónem doprovází větší o něco hlouběji posazený. Protřu si oči uslzené od smíchu a podívám se na Zuzanku. Už zase v klidu spočívá na klíně své paničky, zběsile vrtí ocasem a jestli mě v tom vedru nešálí zrak, tak se po svém psím způsobu směje s námi.
Jan Pražák
Obchodník musí umožnit platbu v korunách a do určité výše i v hotovosti
„Honzo, líbilo by se ti, kdybychom místo korunami platili eury a navíc jenom bezhotovostně?“ Položila mi Maruška nečekanou otázku, jakmile jsme si lokli kávy a dali první sousto větrníku v naší oblíbené cukrárně.
Jan Pražák
Zpověď dominantního muže
Nalézt si v dnešní době ženu, která by se mi ve všem podřizovala, nebylo jednoduché. Zkoušel jsem to asi se třemi, ale pokaždé to skončilo krachem, jakmile poznaly, že nemůže být po jejich, tak mě dříve či později opustily.
Jan Pražák
Příběh bisexuální ženy
„Jakube, šel bys se mnou na rande?“ Zvedl jsem oči od monitoru, poodjel se židlí kousek dozadu a překvapeně se podíval na Markétu. Od své kolegyně bych čekal prakticky cokoli, ale takovou otázku rozhodně ne.
Jan Pražák
Hrátky s krásnou dámou
Lidi, tak si rádi hrajete? Pánové s krásnou ženou a dámy s charizmatickým mužem? Tak si tedy pojďte pohrát, ale nebojte, nebude to nijak lechtivě erotické. Budeme si hrát s dámou z nejkrásnějších, s naší košatou mateřštinou.
Jan Pražák
Frajeři na silnicích
„Ta ženská mi tam snad vážně vletí!“ Zatrnulo mi za volantem, když jsme na počátku Velikonoc jeli do Čelákovic doplnit poslední sváteční proviant. A taky že jo, vůbec se nerozhlídla a nasáčkovala se s bicyklem těsně přede mě.
Jan Pražák
Já ti to do smrti neodpustím, táto!
V pětačtyřiceti létech jsem se zbláznil, stalo se mi to, co se občas stává nezodpovědným mužům. Odešel jsem od manželky a od třináctileté dcery, a dal jsem se dohromady s ženou, která byla o dvacet let mladší než já.
Jan Pražák
Pán už ten páreček nebude jíst?
Pamatujete se na automat Koruna, který stával dole na rohu pražského Václavského náměstí? Bylo tam několik pultů s jídlem, výčep a podlouhlé stoly, u nichž se člověk mohl na stojačku rychle a většinou celkem chutně nadlábnout.
Jan Pražák
Mají mít staří lidé přednost?
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějaký mladý mizera staříka, který sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si ten pán pohmoždil ruku a odřel tvář.
Jan Pražák
Máte rádi českou klasiku?
Pokud čekáte duchaplné povídání o velikánech české klasické literatury nebo hudby, tak vás bohužel zklamu. Budeme se věnovat něčemu daleko přízemnějšímu, leč možná o to příjemnějšímu. Čemuže tedy? No přece jídlu.
Jan Pražák
Jak musela jít Maruška kvůli Frantovi na kožní
„Dneska na mě budeš muset být strašně opatrný a hýčkat si mě jako v bavlnce, jako kdybych byla porcelánová panenka,“ varovala mě Maruška, když jsme si telefonicky domlouvali popracovní schůzku v cukrárně.
Jan Pražák
Jak jsem prchl z postele do skříně
Jaro bylo v plném proudu, já se pilně připravoval na maturitu a byl jsem beznadějně zamilovaný. O to víc, když objekt mé lásky spolužačka Blanka na sklonku zimy podlehla mým svodům a dala mi vše, co jen může holka klukovi dát.
Jan Pražák
Jestli nevíte co s časem, cestujte s Českými drahami
„Pokud ti to nebude vadit, já pojedu už v úterý, budu fotit a ty za mnou za dva dny dorazíš,“ informovala mě má zákonná manželka, když jsem si na čtvrtek a pátek naplánoval kratičkou dovolenou v malebném Klášterci nad Ohří.
Jan Pražák
Odmítla jsem se vyspat se šéfem a dostala jsem vyhazov
„Majko, uvařila bys mi kafe, prosím tebe? Já jsem fakt naštvaná. Vždyť jsem teďka úplně vyřízená!“ Zprudka jsem se posadila na židli u kuchyňského stolu své sousedky a kamarádky v jedné osobě.
Jan Pražák
Rozruch na dámském WC
„Tak teda jo, ukecal jsi mě a půjdu s tebou. Ale budeš mě muset obskakovat a nesmíš se mi smát,“ pravila Maruška do telefonu, když mi po dlouhém přemlouvání konečně kývla na další schůzku nad kávou a větrníkem.
Jan Pražák
Vysadila jsem antikoncepci, Jirko, promiň
Vím, že to ode mě nebylo vůči manželovi Zdeňkovi fér. A asi mě neomlouvá ani fakt, že byl mým prvním a před milencem Jirkou jediným milostným partnerem. Byla jsem zkrátka taková hodná holka do doby, než se mi zbláznily hormony.
Jan Pražák
Desatero kočičích přikázání
Všemocná bohyně Bastet stvořila kočku k obrazu svému. Pohlédla na své dílo, spokojeně zavrněla a zamyslela se nad otázkou, kdo se bude o kočku starat. Poté se mlsně olízla a stvořila člověka k tomu, aby kočce sloužil.
Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů prodává všechno možné. Například školní potřeby, nějaké hračky, trochu té techniky, a tak dál.
Jan Pražák
Malá zvědavka v pekařství
Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou v pekařství u autobusového nádraží na Černém Mostě. Místní společnost se mi postarala o téma k pobavení i zamyšlení.
Jan Pražák
Tohle je moje území a já nehodlám tolerovat, abys mi sem lezl!
Už toho mám dost, to si jako vážně myslíš, že se tě budu bát? Tak to teda ani náhodou, koukej mazat, odkud jsi přišel nebo si to s tebou pěkně zostra vyřídím, jakože se Magdaléna jmenuju!
Jan Pražák
Jak bezdomovec nafackoval úředníkovi
„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou, tak jí objednej panáčka becherovky, ať se trochu vzpamatuje. A sobě taky, aby v tom nebyla sama.“
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 2126
- Celková karma 31,39
- Průměrná čtenost 1304x
Články o výstavách opuštěných koček jsou na hlavní stránce blogu publikovány se souhlasem redakce.