Jan Pražák

Svět bez mužů - fikce nebo budoucí realita?

12. 02. 2018 13:35:10
Je možné, aby se stalo skutečností to, co bylo v dávném filmu Sexmise podáno jako čirá fantazie? Tedy fungující a rozmnožující se lidská komunita, kde si ženy vystačí bez mužů?

Třeba takový rak mramorový, původně americký živočišný druh, který se dříve rozmnožoval klasickým pohlavním způsobem. Po převozu do Evropy u něj v roce 1995 došlo k mutaci, která mu umožnila partenogenetické množení. Při něm se organizmus vyvine z neoplodněného vajíčka, takže k jeho vzniku není potřeba samce. Pokud mi nevěříte, můžete juknout třeba sem nebo sem.

Leč dosti přírodopisu. Raci jsou sice od lidí biologicky dost daleko, ale pokud by se něco podobného zadařilo také u druhu homo sapiens, odpadla by tím spousta problémů. Zkusme si představit jeden den ženy, žijící ve světě bez mužů.

Hned ráno by se probudila spokojená a dobře vyspaná, protože by ji v noci nikdo nebudil nepřetržitým hlasitým chrápáním, funěním a házením se v posteli jako velryba. Nehrozilo by jí nebezpečí, že se hned po pár minutách bdění naštve na záchodě, když narazí na zvednuté prkýnko. Nemusela by nervózně stepovat před koupelnou, než se ten její nekonečně dlouze vyčvachtá pod sprchou. S dcerami by se určitě v pohodě domluvila, aby se všechny stačily v klidu vystřídat při mytí a malování. Nehádala by se s partnerem, že mu ten bůček k snídani rozhodně neprospívá a při zobání cereálií by nemusela čelit jeho trapným poznámkám o drůbeži.

Cestou do práce by byla ušetřena nepříjemných dotyků kdejakého otrapy, který by se na ní chtěl mačkat. Nemusela by se cítit hloupě, že přece ještě není tak stará, protože by jí žádný muž nenabídl své místo k sezení. Pokud by jela autem, silnice by byla prostá agresivních jedinců s přetlakem testosteronu, kteří se navzájem předhánějí, vytlačují se a ohrožují své okolí. Sice by jí v případě potřeby nikdo nepomohl s výměnou kola, ale to by dozajista brzy zvládly nové generace vozů, které si dokážou samy během pár vteřin opravit píchlou pneumatiku.

V zaměstnání by jí odpadly nepříjemné pocity, způsobené nižším platem, než jaký dostává kolega u vedlejšího stolu za práci ve stejném množství a kvalitě. Nehrozilo by jí nebezpečí, že si poleje šaty kafem, až se jí bude nějaký nešika snažit podržet dveře a omylem jí strčí do lokte. Žádný šéf by jí nenaznačoval, že by měla i v třeskutých mrazech nosit sukni dvacet centimetrů nad kolena a na hrudi výkladní skříň, aby se měl na poradách nač koukat. Ani by nemusela přemýšlet o tom, jak by si to celé všechno usnadnila, kdyby mu vlezla do postele. A bát se, že by to třeba nepřijal a místo povýšení by ji na hodinu vyrazil.

I doma po práci to bude mít žena snazší. Zkusme vyjmenovat aspoň pár nebezpečí, kterých bude ušetřena:

  • Vyluxuje, uklidí a uvaří si podle sebe, nebude muset nikomu spílat, že to udělal špatně a pak poslouchat jeho poznámky o nevděčnosti.
  • Nebude se bát, že se partner zapomene v hospodě a přežene to s pivem nebo dokonce, že bude s nějakou cizí ženskou.
  • Taťka neodláká od psaní úkolů synka k fotbalu v Sokole, protože taťka jednoduše nebude a dcerky bývají (někdy) zodpovědnější.
  • V televizi se bude koukat na to, nač bude chtít a nebude jí mít kdo z gauče přepínat z módní přehlídky střídavě na různé jiné nesmyslné programy.
  • Když bude mít svátek, koupí si sama kytku a dárek, nebude se muset bát, že jí partner dá něco nevhodného nebo že na to dokonce nedej bože zapomene.

Jediným zdánlivým problémem se může jevit sex. Někdo by si mohl myslet, že ženě bez partnera bude tato odvěká bohulibá činnost chybět. To je však velký omyl, protože v té době už budou na trhu nové generace chytrých erotických pomůcek, které jí bohatě poskytnou nejen sex samotný, ale i milostnou předehru a dohru. Navíc u nich nebude hrozit nebezpečí, že v nejnevhodnější okamžik zvadnou, ohnou se, nebudou k ničemu a ještě jí vyčtou, že za to vlastně může ona.

Vize života žen, schopných partenogenetického rozmnožování bez partnera se tedy zdají být veskrze optimistické. Jenomže nevím, nevím, člověk přece jen není a nikdy nebude rakem mramorovým. Ač muž, pokusím se teď o nemožné, nahlédnout na to ženskýma očima, dámy, nechť mi laskavě prominou. Nemůžu si pomoct, ale asi by mi ti občas nabručení chlapi v mnohém scházeli. A možná dokonce i v onom pověstně zvednutém prkýnku na záchodě.

Autor: Jan Pražák | karma: 25.12 | přečteno: 978 ×
Poslední články autora